Můj příběh a manifestace práce a léta

miaRozhodla jsem se vám stručně popsat část svého příběhu a manifestaci práce a letošního léta jako příklad toho, že myšlenky tvoří realitu a to pěkně rychle a není to žádný ezoterický kec.

Letos, začátkem února, na mé 36 narozeniny, jsem se najednou v noci probudila, což je u mě jev velmi vzácný, posadila se, vzala do rukou tužku a papír a s jasnou myslí a silně bušícím srdcem jsem začala uchopovat do slov proud, který mě vytrhl ze spánku: „Název Slunečný život, sekce Duše a srdce, Strava, Uzdravování, Meditace, Jóga, Poznání, …, psaní článků, spolupráce s druhými lidmi – propojování se, spolupořádání a účast na seminářích, workshopech a přednáškách, vystoupení ze starého systému a tvorba nového, naplnění své podstaty, poznávání spousty nových zajímavých lidí podobného záměru, zvyšování vibrací články a osobními setkáváními…                                             „Co to je? Slunečný život? Psaní článků? Web? Ok, ale já nejsem sluníčková a nepíšu články…“ Vůbec jsem v tu chvíli nechápala proč to píšu, co s tím mám dělat, odkud to jde, co se po mě chce, proč já a jak mám teda začít.

Tou dobou jsem byla manažerka, která prošla střídavě mnoha posty a firmami, z nichž dvě byly i mé vlastní (on-line), tři roky profesionálně zpívala a vedle toho započala před devíti lety i svou cestu poznání studiem jógy, kineziologie a výživy, čtením stohů knih, cestováním za duchovními poznáními, předáváním reiky, meditacemi a ustavičným povídáním o vnitřních procesech, neboť bez toho jsem se cítila být neúplná. V prvních dvou třetinách to byla cesta hledání hledajícího, který volal o pomoc při otvírání duše a přesycenosti pouhým materiálnem, díky kterému se začal zavalovat tunami duchovních informací, moc ničemu nerozuměl nebo si výklad vyložil egoisticky po svém a netušil co má dělat a jak. Často jsem procházela velkými propady z rozpolcenosti a strachu, neboť jsem se vnímala odděleně a nedostatečně. Díky této etapě mé cesty nyní více rozumím stavům apatie, paniky, deprese, neúčastněnosti, ztráty, konce, nechuti ke všemu, pocitům neskutečna, strachu z okolí – míst, lidí, situací, sebe …

 

Mia sri lanka1Toto období strachu bylo přeseknuto mým zážitkem blízkým smrti na Srí Lance v mých 33 letech, kam jsem odcestovala po těžké životní zkoušce na základě svého snu, který se mi zdál jen asi týden před odletem. Sama, na celý měsíc do neznáma, jen s batohem. Po probuzení z „kolize“ (větší klid jsem nikdy v životě nezažila), která se odehrála na ARO jedné budhistické nemocnice plné ještěrek, mi po následném projití osmihodinovým strachem z temnoty (podsvětím duše) se všemi psychickými i fyzickými příznaky, bylo umožněno vidět věci, lidi a situace v nadJá, nad systémem, nad lidskými hrami, jako nově narozenému pozorovateli. V tu chvíli se mi otevřela skutečná cesta vědomé spirituality – tzv. probuzení určitého stupně, kdy jsem začala více než kdy jindy ve všem vnímat Boží přítomnost v tom necírkevním slova smyslu, začala postupně rozlišovat své uložené programy (i když ne vždy mám sílu s nimi něco v tu danou chvíli dělat) a systémy přesvědčení, podle kterých jsem po více jak tři desetiletí nevědomě žila. Byla to jedna z mých největších zkoušek a zároveň dar – požehnání za překonání sebe sama.

Za uplynulé tři roky jsem měla ještě pár těžkých držkopádů. Poslední byla vloni operace páteře, kdy mi hrozila amputace ruky, kterou zachránilo 6 šroubů a destička v obratlech – další vlna rozpadu mých masek. Od té doby už se snažím poctivě každý den rozlišovat, rozlišovat, přenastavovat hranice, být uzemněná v přítomnosti, uvědomovat si sebe v celém zrcadlení kolem a hlavně makat na sobě v praxi. I když jsem v průběhu uplynulých třech let několikrát odešla z práce s tím, že už budu dělat jen to kým jsem, což také stále nově objevuji, neboť jsem velmi barevná a vzdušná, do té doby mi nebylo umožněno nebo jsem si to já nedovolila vystoupit úplně ze starého známého systému zajeté kancelářiny, meetingů a her a vždy se tam poslušně vrátila, byť jen částí sebe.

Nyní přišel ten správný kopanec, který se na nic neptal a já ani necítila, že bych z toho chtěla cuknout. Byla jsem v té chvíli nesmírně vděčná za to, že přišel impuls, který mou rozervanost mohl určitým způsobem ukončit a tak jsem si vyhrnula rukávy a hned druhý den začala pracovat. Koupila doménu, založila tyto stránky a začala psát články o všem, co mnou procházelo a prochází – bez konceptu a jasného cíle, zkrátka jen tak, pro tu činnost samotnou, při níž jsem se hned druhý den rozplynula v čase natolik, že jsem až v 16:30 hodin zjistila, že jsem se od rána nemyla, nečůrala, nejedla ani nepila a stává se mi to dodnes když píšu. Zkrátka impuls shora. Vtiskla jsem jim život, který jsem tu noc viděla v obrazech a cítila každou buňkou – byla jím a stále v tom pokračuji den za dnem, i když vlastně vůbec nevím co dělám. Nepřemýšlím nad tím. Jdu. Baví mě to a nechávám se dál vést a to doslova.

 

Mia konferencePři tvoření Slunečného života jsem ještě do května letošního roku chodila do práce ve společnosti, která se po odchodu klíčové osoby koncem ledna (ředitele v tom pravém slova smyslu, který spojoval, nehodnotil a motivoval jen svým bytím) lidsky totálně rozpadla. Jen zvýrazňuji – konec ledna a začátek února (noční impuls), slovy týden – jede to rychle.

Řekla jsem si, že ustojím zkoušky, které mi Vesmír připravil a v práci zůstanu do doby, dokud nedostanu jiný impuls, i když jsem tam už srdcem nebyla a velmi mě to vyčerpávalo. V průběhu psaní článků celé jaro, jsem si představovala, že ze společnosti odcházím a dělám si krásné léto plné cest a užívání a přitom přicházejí nabídky na zábavu za peníze – pro mě psaní a osobní setkávání. Cítila jsem, jak se na léto velmi těším, i když jsem nic v plánu neměla a navíc jsem byla stále zaměstnaná v kanceláři.

A ejhle, impuls přišel. V den, kdy jsem měla podepsat společností navrhované prodloužení smlouvy jsem šla ráno normálně do práce s tím, že smlouvu prodloužím za nově dohodnutých výhodnějších podmínek, ale cestou se mi udělalo strašně zle a doslova jsem se ze všeho pozvracela. Čtyřikrát. Utřela jsem si pusu, sedla si na lavičku v parku, abych se vydýchala a najednou jsem si uvědomila: „Aha, impuls.“ Normálně totiž nezvracím, ba co víc, zvracení přímo nesnáším a těhotná jsem také nebyla. Zkouška splněna, nyní mám možnost se opět nově svobodně rozhodnout. Přišla jsem do práce a řekla: „Děkuji, ale já to nepodepíšu.“ Ten den jsem odevzdala auto, notebook, telefon, mobilní připojení, karty a klíče, vzala si ze stolu svou kytku, z nástěnky fotky, ze šuplíku sváču a s díky, napůl rozčarovaná, překvapená, svobodná i obávající se, se rozloučila s neméně překvapenými kolegy a tím za mnou zapadly dveře práce, kterou jsem uvnitř nikdy nebyla, i když mě hodně naučila a hodně dala, her, které jsem vyčerpaně hrála tak, abych splňovala pravidla na úspěch a strachu stádní většiny, kam se nevědomě všichni řadíme, abychom splnili „kvóty na štěstí“, očekávání okolí, potvrzení našeho vzdělání nebo abychom se schovali v davu, protože tak je to jednodušší. S kytkou v ruce jsem přistála doma. Vyjukaná, ale šťastná, bez jakéhokoli plánu na práci, příjem nebo naplnění volného času. Zapnula jsem na plno muziku, otevřela okno a víno a začala slavit začátek nového života a od té doby slavím každý den (ne vždy s flaškou a rozevlátou music 🙂 ), protože je mi zkrátka líp. A mé „líp“ – stav mysli, se odzrcadlil ve všech aspektech mého života.

 

946332_508429732543496_1309446626_nZačala jsem se naplno věnovat Slunečnému životu, který je mým velkým učitelem a každý den prověřuje míru mého vědomí, přítomnosti a sebereflexe a začaly přicházet nejrůznější nabídky na spolupráci, práci, projekty, přednášky, psaní článků za peníze, osobní sezení s lidmi a spoluvytváření světa Nové doby, která již zapustila kořeny a teď potřebuje kolem schopné lidi, kteří mají tzv. pro strach uděláno – dokáží naciťovat z Jednoty a pracovat s dualitou, přestanou jen kecat a schovávat se za funkce, „povinnosti“ a omezení mysli a vezmou za práci rukama vedenýma srdcem, s využitím dalšího daru – mozku, aby to nové mohlo naplno vzklíčit a růst v nás všech.

Je to o nás všech. O lidech, kteří mají chuť a sílu otvírat se, být odvážnými a autentickými, procházet čestně všemi výzvami, spojovat, motivovat a pomáhat sobě i druhým tím, že jsou v přítomnosti a ve vědomí lásky – Boha. Jedině tak se začne přirozeně utvářet stále se rozšiřující pole lidí žijících ze srdce, kteří jdou přírodní cestou pro ochranu planety, očišťují se od nánosů strachu, minulých zkušeností a bolesti a vědomě si tvoří svou realitu, za kterou berou svou plnou odpovědnost. 

Je úplně jedno, kdo kde teď stojíme, je to náš společný svět. Každý z nás nese svou vlastní nepostradatelnou kvalitu, bez které bychom my ostatní tady nebyli. Kvalitu jednotlivce, národa, kontinentu, planety, galaxie, … I když mnohdy můžeme cítit na povrchu šarvátky, porovnávání, nepochopení nebo strach z konkurence, hluboko uvnitř všichni víme, že jsme tenkými vlákny spojeni a že vše je v pořádku.

Ale zpátky k létu. No a tak pilně pracuji a mám z toho radost, navíc se mi dostává od mnohých z vás krásných ocenění stránek a článků a najednou, konkrétně minulý týden, jsem zjistila, že jsem celé léto v trapu. Nyní odjíždím na 6 týdnů pryč. Pak se na pár dní vrátím k PC a pak jedu na týden pryč. Pak opět na pár dní domů a opět více jak týden pryč a je konec léta 🙂

 

Mia2Tolik jsem si přála si užít letošní léto, neboť to loňské jsem strávila po operaci páteře v nemocnici a pak nehybná doma, až se mi to splnilo a to bez jediného mého plánu uskutečněného hlavou a navíc mi na ta všechna cestování přišly i peníze!

Lidičky drazí, dělejte to, co jste. Dělejte to, co vás nejvíc baví s láskou a plnou pozorností jako děti a zbytek se zařídí „sám“ k vaší nejvyšší spokojenosti. Věřte mi, jsem toho sama svědkem. Neříkám tím, že každý den skáču metr dvacet do výšky lehkostí bytí, také mám těžké dny, kdy sotva dýchám a přála bych si mít webové stránky s názvem „Kašlu na všechno!“. Tak to zkrátka je, ale vždy si uvědomuji čím procházím a proč, přijímám to a nechávám to mnou protéct až do konce, byť je to sebenáročnější a tím se navracím do svého středu úplnější, klidnější a vědomější.

Vždy budeme žít v dualitě, jen se každým naším krokem může změnit naše vnímání duality jako bolestivé, když věci přestaneme posuzovat a rozdělovat na „dobré“ a „špatné“, ale podíváme se na ně ze shora. Vím, že je to pro mnohé z nás nesmírně obtížné, ale vědomou každodenní prací se nám brány uvědomění otvírají doširoka.

A nezapomeňme, chvíle nepopsatelné nádhery, které občas spontánně zažíváme celou svou bytostí, jsou velkým Božím darem, o kterém nikdy nevíme kdy přijde a jak dlouho s námi setrvá. Proto bychom měli být velmi vděční za to, že vůbec přišly a my je měli možnost zachytit, uvědomit si a prožít, neboť takové chvíle jsou velkým požehnání našeho pozemského života.

 

Semináře a přednášky jsou fajn, ale choďte hlavně do přírody! Nejlépe bez mobilů, iPodů a sluchátek. Tam to všechno je. Tam jsme my sami. Tam jsme Doma a můžeme se spojit a čerpat ze sebe veškeré informace, které se přírodou otvírají, protože jsme Jedno. Knížky s duchovní tématikou jsou fajn, ale zažívejte moudrost hlavně praxí v každé chvíli vašeho života – pozorováním a povídáním si s lidmi v parku nebo na ulici, v přístupu k práci, v rodinných vztazích, nasloucháním potřeb svého drahého těla, jedením kvalitního čerstvého a čistého jídla, pitím živé pramenité vody a hlubokým očišťujícím dechem. Meditujte a nebudete potřebovat psychology, léčitele, drogy, knihy, prášky, dokumenty ani drahé semináře. Všechno máme uvnitř sebe, na všechno se můžeme zeptat! Já sama jsem lítala od čerta k ďáblu, když jsem dělala práci, která mě úplně nenaplňovala, celý den seděla před svítícím virtuálním světem html kódů, v chaosu deadlinů jsem meditovala jen střídavě nebo vůbec a veškeré odpovědi hledala vně. Nyní procházím každodenně novým sebenalézáním v pohybu světa a skutečným odměňováním se životem a vím, že jediné co k tomu potřebuji jsem jen Já – pravdivá a ve spojení s tvořivou silou. A děkujme. Děkujme často, hodně, s vděčností a pokorou. Za všechno co máme, kým jsme, co cítíme, čím procházíme, čím jsme obdarováváni, za vše, za život.

Sněte, přejte si, tvořte se takoví, jací chcete být bez ohledu na minulost a okolí a hlavně se nebojte, není čeho, i když to tak mnohdy nevypadá, víme, ale všechno kolem jsme jen my sami.

Já sama jsem udělala krok do „prázdna“ a teď už vím proč a rozhodně to stojí za poznání!

 

Objímám nás a tímto svým příběhem jsem vám chtěla vlít čerstvou krev do žil, popřát vám krásné léto a odmlčet se na 6 týdnů s články i FB příspěvky, neboť jedu čerpat inspiraci a poznání ven, bez počítače, emailů a mobilu. Stránky Slunečný život jsou krásné, protože jsou tvořeny s láskou a napojením a já je velmi miluji i proto, že se skrze ně velmi učím a to také díky vám všem, které cítím na druhé straně drátu. Díky vám za přítomnost a nechť je vám 160 článků na skutečná témata dobrým společníkem i v mé fyzické nepřítomnosti.

Už teď se těším, až opět usednu a něco nového pro nás stvořím.

S radostí a láskou v srdci, pro vás…

Michaela Weissová

Jsem specialistkou na léčbu potravinami a jógovou terapii. Pomáhám lidem uzdravit se jídlem ze zánětů, kandidy, obezity a dalších nemocí a prostřednictvím jógové terapie pomáhám uvolňovat hluboko uložené bloky na těle i na duši. Celostně pracuji se všemi rovinami člověka na návratu do rovnováhy a spokojeného života. Nechte se inspirovat těmito milovanými stránkami a prosím nekopíruje bez mého vědomí mou práci na jiné weby. Díky.

12 Komentářů
  1. Po prečítaní článku Honba za výživou vs naše skutečné Já, som cítila ze tento web je niečím výnimčný, začítala som sa až som sa dostala k tomuto článku a už mi je to všetko jasné 🙂 Ďakujem! ..idem čítať ďalej 😉

  2. Velmi inspirativni, diky za sdileni. Uplne me to opet motivovalo, ze jdu sparvnou cestou.
    Preji hodne stesti a svetla.

  3. Dobrý den, Mio,
    číst Váš příběh je pro mě velká radost…… něčím podobným procházím také, setkala jsem se s mimořádnou společností, která vyrábí bylinkové doplňky stravy a jejím prostřednictvím se dostávám také k osobnímu rozvoji.
    Moc se těším na Vaše články, které si ráda v klidu prostuduji, máte nějaké semináře?
    pěkné léto přeji
    Dáša Langová

    1. Díky Dášo, všichni jdeme společně 😉

      Jste stále u společnosti s bylinkami?

  4. úžasný príbeh … a riadne nakopol … ved bodaj by nie, už som to teda riadne potrebovala … tiež som sa sama seba pýtala kedy zmyznú depresie a začne sa skutočne žiť a vedela som len že potrebujem kopanec … Mia si takým príjemným kopancom 😀 verím, že konečne sa pozriem na svet inač, tvoj príbeh mi dal vela, bude to tým že sa podobá môjmu, a akosi mi to otvorilo oči … asi som to potrebovala práve teraz … aj ked sa mi to zdá neskoro, skôr by som to lepšie nechápala …. dakujem za túto úžasnú stránku … dakujem za tvoje typy na oblubene stránky a jednoducho DAKUJEM zato že si !!! som velmi vdačná a držím palce nech sa ti darí 🙂 ♥

  5. Krása krása krása,,,,,dnes jsem objevila stránky,,,,,
    a mám neskutečnou radost!:-)
    To je úžasné , máte mé velké DĚKUJI!!!

    Markétka

    1. Dobrý den Markéto,

      já děkuji za zprávu a nadšení 🙂

      Mám radost!

      Mějte se krásně,
      Mia 🙂

  6. Zdravím 🙂

    objevila jsem Vaše stránky nejprve na Facebooku a myslela jsem si, že existují snad léta. Váš příběh mne velmi překvapil, čekala jsem, že se těmto věcem věnujete mnohem déle!

    Jste naším krásným učitelem.

    Díky 🙂

    1. Dobrý den Zuzko,

      moc díky za milou zprávu 🙂

      Dělám jen to, co cítím. Nehlásám žádné univerzální pravdy, ale jen své pohledy na věc, potvrzené vlastní zkušeností, které se někomu nemusí vůbec pozdávat 😉

      Jsem ráda, když někoho mé články oslovují, baví nebo motivují a může se s nimi třeba i ztotožnit a potvrdit si tak, že „není sám“, kdo cítí věci určitým způsobem. Sbližuje a osvobozuje nás to všechny.

      Mějte se krásně,

      V lásce,
      Mia

  7. Nádherný príbeh, neskutočne ma oslovil, inšpiroval a zvýšil moju vibráciu hneď ráno. Teším sa na zmeny, teším sa na krajší život a držím prsty, aby ten Váš pokračoval úspešne správnym smerom.

    1. Danko, moc Vám děkuji.
      Díky zprávám jako je ta vaše cítím, že to, co ze sebe předávám, má svůj velký smysl.

      Vážím si vašeho času a chuti k napsání těchto řádek.

      S láskou,
      Mia

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude publikována.