Jóga jako pomocník v nové době

vesmirZačnu tím, že vás požádám, abyste mě laskavě následovali na malou exkurzi do vesmíru.

Představme si, že jsme v nekonečné prázdnotě vesmíru. Nemáme žádné tělo. Jsme pouhým okem, které se může dívat nerušeně všemi směry. Neexistuje zde nahoře či dole, dopředu či dozadu. Není tu žádný bod, od kterého bychom mohli vůbec vnímat nějaký směr. Jen prázdnota… prázdnota… temno… a ticho! V této prázdné nicotě se z ničeho nic objeví v dálce malá světelná tečka, která pomalu roste, zatímco ji pozorujeme. Pomaličku se stává tak velkou, že jsme schopni si všimnout, že se jedná o kouli, která se točí kolem své osy a přibližuje se k nám dechberoucí rychlostí. Ta koule se stále zvětšuje, až nabude gigantických rozměrů a prosviští kolem nás… a pak znovu zmizí v temné prázdnotě.
Tato gigantická koule, která právě prosvištěla prázdnotou vesmíru je naše Země! Ve vesmíru nejsou žádné dopravní značky, žádné kolejnice, na kterých by Země mohla jet, vůbec nic, co by nám ukazovalo trasu, kterou Země musí obíhat. Může se zdát, že kolem nás prolítla, aniž by sledovala předem určený směr. A přesto víme, že trasa Země stejně jako všechny její sebemenší pohyby jsou určeny neobyčejně přesnými matematickými, fyzickými a geometrickými zákony. Síly, které vyzařují ze všech různých míst v kosmu směrem k Zemi a ze Země ven do kosmu, udržují Zemi na svém místě a nesou ji dál po její oběžné dráze. Ani jeden jediný pohyb se neuskuteční náhodou. Ne! Neměnné zákony, které působí od začátku času, určují dráhu, kterou Země obíhá, a stejně tak způsob a čas, který jí to trvá.

My lidé jsme obyvatelé této zeměkoule. Jestliže se naše Země musí pohybovat v dráze určené přesnými matematickými a geometrickými zákony, je možné, že dráha lidstva, individuálně i kolektivně, by mohla být věcí náhody? Je vůbec myslitelné, že by člověk, nejvyšší bytost na žebříčku stvoření, byl předurčený k tomu, aby se bezcílně plahočil jako na vyprahlé poušti, aby byl obětí nahodilé bolesti a utrpení? Ne! Nic není otázkou náhody! Náš život je veden neviditelnými silami úplně stejným způsobem, jako jsou planety vedeny po svých drahách ve vesmíru. Musíme projít předem určenou cestu stejně jako hvězdy nebo samotná Země.

Když se ohlédneme za tím krátkým časovým úsekem, který jsme zvyklí nazývat historie lidstva, rozpoznáváme určité opakující se události a změny. Historie těch národů, které mají velmi dlouhou minulost, dokazuje, že lidstvo ve svém vývoji prochází určitými obdobími. Každé období přináší člověku novou ideu, kterou je potřeba zrealizovat, nový úkol, který je potřeba splnit a novou zkoušku, které je potřeba čelit. V době, ve které žijeme, se naše planeta přiblížila konci takového období.

Lidstvo prošlo a přežilo zkoušku nastolenou touto epochou a je nyní připraveno naučit se novou lekci, kterou nám Bůh ve své nekonečné prozřetelnosti dává. Bouře vyhlazování se přehnala planetou a zničila svět, jaký jsme do té doby znali. Ale my se můžeme poučit z duchovních hodnot a činů světa, který skončil v troskách. Nebyla to náhoda, že čtyři jezdci apokalypsy měli určitou dobu celou Zemi ve své hrsti. Naše civilizace, která klesla hluboko do bahna materialismu, dala sama život těmto devastujícím silám, které se přehnaly starým světem.

 

rp_spojeni-300x193.jpgDíky božímu řízení se naše Země dostala do nové stanice. Nemá žádný smysl utápět se v nářcích nad zmizením starého světa a nad všemi těmi změnami, které se stále dějí. Bylo by spíš moudřejší přizpůsobit se těmto událostem a pokusit se tím nejlepším možným způsobem vyřešit problémy, které nám život přináší. Jako součást našeho úkolu rekonstrukce bychom se měli zaměřit především na ty oblasti, ve kterých jsme doteď byli nejslabší. Západ učinil neuvěřitelný pokrok a dosáhl vysoké úrovně v umění, vědě a technologii, ale zcela zanedbal činitele těchto výkonů – člověka samotného.
I to nejmenší dítě ví o technologických vymoženostech dnešní doby: automobilové a letecké motory, rádio, televize, elektřina, elektronika – a mnoho dalších. Ale ani dospělí, dokonce ani ti největší vědci neví, co člověk vůbec je! V poslední velké epoše lidské historie lidé Západu úplně zapomněli, že nestačí znát tajemství fyziky, matematiky a chemie, ale že naopak prvním objektem lidské studie, výzkumu a pochopení by měl být samotný člověk, který je objevitelem všech těchto tajemství. Zatímco lidé zaměřovali svou pozornost na věci vnější, úplně zapomněli dívat se dovnitř a položit si otázku: „Kdo jsem?“ Toto zanedbání mělo ale vážné následky: zatímco se technologický vývoj stále zdokonaloval, samotný člověk se stával víc a víc nedokonalým.

Během toho, co strojírenství a technologie zvyšovaly pohodlí člověka, lidská duše upadala stále hlouběji a hlouběji do nespokojenosti a bídy. Člověk, který ztratil sám sebe, je sužován palčivým nepokojem a výsledkem vnitřní nespokojenosti a tragédie je vždy válka, destrukce, kosmická katastrofa. Lidstvo upadá do bídy z jednoho prostého důvodu, a sice že lidé hledají štěstí vně sebe, místo toho, aby ho hledali na tom jednom jediném místě, kde ho lze nalézt – uvnitř sebe sama.

Ale utrpení, které se často zdá, že jen roste a nabaluje se, nás nakonec přinutí odvrátit pozornost od věcí a obrátit ji k osobě, která trpí – nám samotným! Dříve nebo později se musíme naučit, že skutečný důvod našeho utrpení je propastný nedostatek sebepochopení a sebeovládání. Člověk prostě nezná svou vlastní duši a principy a síly, které hluboko v ní působí. Nezná zdroj svých myšlenek nebo zdroj svých přání a spoután touto nevědomostí vlastního bytí, nedokáže ovládat sám sebe ani svůj osud.
Stejně slepým způsobem, kterým následuje své zvířecí instinkty a pudy, s ním osud hází sem a tam jako s lodí bez kormidla uprostřed bouře. Na druhou stranu když v sobě člověk objeví různé úrovně, na kterých probíhá život, a naučí se ovládat se, je schopen řídit svůj vlastní osud. Síla, která řídí náš osud, nestvořila člověka pro to, aby žil v bídě, ale pro to, aby byl šťastný. Pouze jeho slepota ho vrhá do utrpení. Tato neviditelná síla nás nutí probudit se z naší nevědomosti. Bible nás učí: „Bděte!“ Co to znamená? Ne to, že bychom měli bdít celou noc, ale že bychom vždy měli být bystří, bdělí a ostražití. Musíme mít oči stále otevřené a neusnout, musíme stále bdít, aby nás nezřízené vášně, jako vlci v noci nevědomosti, nepřipravili o to nejcennější vlastnictví naší duše – naše základní a věčné právo na štěstí.

 

muzAle lidé si radši nasadí klapky na oči a uši a čekají, až je osud probudí krutými silami a oni budou konečně po všech svých úhybných manévrech donuceni k tomu, aby se vydali tou jednou a jedinou možnou cestou k naplnění. Po tisíce let jistí zasvěcení muži a ženy působili v utajení na zasvěcených místech a předávali své skvělé znalosti neofytům, kteří za nimi přišli. Lidská rasa nyní ve svém vývoji k vyspělosti dosáhla úrovně, na které jsou lidé zasvěcováni nejen jako jednotlivci ale jako celé skupiny.
Před tisíci let museli uchazeči o zasvěcení projít řadou zkoušek. V jeskyních indických hor a v černočerné tmě egyptských pyramid museli projít těmi nejvyššími testy sebeovládání: popření smrti. Pouze až po tomto testu mohli postoupit k vyšším stupňům výcviku. V naší době museli projít lidé těmito testy ve skupinách. V temnotě protibombových úkrytů museli zjistit, jestli dokážou překonat svůj strach ze smrti.
Dříve museli žáci předvádět cvičení sebemučení, aby vyvinuli svou sílu vůle. Dnes žijí miliony lidí v nejhlubší bídě a jejich každodenní existenční boj je nutí trénovat sebeovládání a odříkání si. Ale zatímco skrze odříkání roste duchovní síla vědomého jednotlivce, nevědomého člověka síly osudu vedou slepě do velkého utrpení. Zmatený a bezradný čelí zdánlivě neřešitelným problémům a vážně mu hrozí nebezpečí psychické nemoci nebo nervového zhroucení. Jeho jediné východisko z takové situace je zjistit, jaké úmysly s ním osud má, a vědomě toho využít ke svému duchovnímu vývoji.

Od úsvitu lidské existence znali lidé Východu důležitost sebepoznání a sebeovládání. Stejně jako lidé na Západě dosáhli vysokého stupně technologie, jejich bratři na Východě po dlouhém, usilovném a trpělivém výzkumu v oblasti lidské psychologie vyřešili největší ze všech záhad: člověka! Všechna tajemství lidské mysli, duše a těla byla známa moudrým mužům Orientu, když dosáhli svého cíle. Tito velcí mistři předávali své znalosti hledačům pravdy, kteří se stali jejich žáky. Systematicky je zasvěcovali do velkého vědění. Postupně vyvinuli důkladně vyzkoušené systémy, pomocí kterých může každý dosáhnout naprostého sebepoznání a ovládnout k dokonalosti duchovní schopnosti, které se v něm skrývají.

Obecné jméno pro tyto systémy je jóga. Západ je stále vůči józe velmi ignorantní a nechápe ji. Lidé si myslí, že jóga je nějaký druh kultu nebo náboženské sekty a mají tendenci spojovat jogína, který dosáhl svého cíle cvičením jógy, s fakírem, který předvádí své triky na ulici. Dovolte mi zde zdůraznit, že jóga není náboženství, ale obecný název systémů vlastního vývoje založených na psychologických faktech. Bylo by velkou chybou se domnívat, že jogín je sebemučící fakír, který spí na hřebících, jak ho často vídáme v kreslených seriálech nebo karikaturách.
Jen ti muži a ženy, kteří dosáhli nejvyššího cíle moudrosti, jsou jogíni. Opravdoví jogíni žijí v naprosté odtažitosti od světa a používají své mimořádné a takzvané „magické“ schopnosti pouze tehdy, pokud tím mohou pomoci ostatním. Protože znají tajemství mysli a těla a vyřešili záhadu svého vlastního já, jsou mimořádně dobromyslní a vybaveni skvělým smyslem pro humor, který vychází z naprostého pochopení lidských slabostí. Ujasněme si jednu věc: jogín je naprosto zdravá lidská bytost. Jóga nás učí o zákonech, které vládnou mysli a tělu, a učí nás, jak si uchovat zdraví. Praktikováním jógy se i ten nejneohrabanější člověk naučí překonat těžkosti každodenního života. Pro případ, že by se stále někdo domníval, že jóga odvádí člověka z reálného života do nějakého nejasného mysticismu, ráda bych vám pověděla o tom, jak velký indický mistr Ramakrišna učil své žáky.