Co nás činí nešťastnými?

nestastny muzČasto vyprávíme „příběhy“ našeho života, mluvíme o našich cílech a snech a to nejen s ostatními, ale také sami sobě – v hlavě, v myšlenkách. Do jejich převyprávění dáváme mnohdy tolik naléhavosti, až se ony příběhy skutečně takovými stanou a my uvěříme jejich nové dramatické verzi natolik, že se pro nás to drama stane realitou. Tento zlozvyk nás může držet dál od snadného přijímání změn a našeho růstu a my tak uvízneme v pocitu, že zas tak šťastní ve svém životě nejsme.

 

Abychom si situaci ještě ztížili, často své „příběhy“ držíme tzv. v tajnosti, namísto toho, abychom je důkladně prozkoumali, položili si pár základních otázek a rozpustili veškeré pochybnosti. Takové vytěsňování čehokoli nás drží uvězněné samotné v sobě s pocitem nespokojenosti a v iluzi ochrany před zranitelností a tím pádem neautentičnosti. Když si uvědomíme své „příběhy“, můžeme je rozplést a nahradit omezení a přísnost, které nám způsobují, svobodou a proměnlivostí – plynutím a tím vyčištěním se.

 

Zde nabízím 15 přesvědčení, kterým mnozí z nás celá léta věří, která do velké míry určují naše dosavadní životy a udržují nás v pocitu nespokojenosti, až neštěstí.

 

1. Nejdřív práce, potom zábava.

Způsob, kterým toto prohlášení ve skutečnosti pracuje je pravý opak. Pod takovým nátlakem nám pak naše mysl říká: „Potřebuji nejdříve zábavu (hodně zábavy), abych byl produktivní, inovativní, vynalézavý a abych to hlavně všechno vydržel.“

 

2. Salát mě učiní štíhlou/štíhlým a to mě pak učiní šťastnou/šťastným.

Někteří z nás žijí v pocitu, že pokud jedí jen salát, budou šťastní, protože budou štíhlí. Jiní si myslí, že když budou jíst salát jen jednou denně nebo občas, přiberou na váze a budou nešťastní. V obou případech je to lež, neboť nezáleží až tak moc na tom co jíme, ale s jakými myšlenkami a pocity. To ve skutečnosti určuje naší váhu.

 

3. Potřebuji vědět vše, abych se mohl nazývat informačně erudovaným nebo spirituálním. 

nestastnyV současné době našeho jednoduchého přístupu k internetu máme kdykoli a téměř kdekoli k dispozici neomezené množství informací na jakékoli téma a je jen na nás, ke kterým se přikloníme, neboť na každý názor na světě existuje protinázor. Být dobře informovaní o čemkoli znamená být s tím v kontaktu, v komunikaci, v neustálém spojení. To platí i o našem pocitu o míře duchovnosti. Není důležité, kolik jsme již přečetli moudrých knih a shlédli fajn dokumentů, ale jak moc jsme ve spojení sami se sebou a tím, co činíme – jak moc jsme v přítomnosti.

 

 

4. Když se budu ptát, budu vypadat jako blbec. 

Ve skutečnosti to funguje tak, že když položíme pro nás smysluplnou otázku, tak to vypovídá o našem zájmu a zvědavosti (zvídavosti) dozvědět se více – posouvat se.

 

5. Říci si ostatním o pomoc je bude obtěžovat a budu vypadat jako slaboch. 

Většina lidí ráda pomáhá druhým, neboť to prohlubuje vztahy a cítí se být potřební a požádáním o pomoc ve skutečnosti říkáme: „Cítím se v pohodě tím, kým jsem.“

 

6. Když mne mají všichni rádi, dělám to správně.

Mezi lidmi existuje spousta přetvářky a jen my sami, když vstoupíme do srdce, zjistíme, jestli to či ono děláme pro sebe „správně“. Ve skutečnosti neexistuje na světě člověk, kterého by měli všichni rádi.

 

7. Pokud jsem zranitelný, lidé mne zneužijí.

Strach plodí další strach a nabaluje na sebe další negativní zkušenosti. Být tím kým jsem nebo potřebuji být v dané chvíli a přijímat se takový otevřeně a s láskou je nejvyšší ochrana, přes kterou nikdo nemůže – jen my sami.

 

8. Abych si našel/našla toho pravého, musím být lepší.

ruceVe skutečnosti si vždy najdeme toho pravého právě tehdy a právě takového, jakého v tu chvíli potřebujeme, abychom se mohli na naší cestě opět posunout. To, co nosíme uvnitř přitahujeme a tak vše, co nyní máme je odrazem jen nás samých – práce, lidé, situace, majetek, pocity, … Nejlepší cesta k tomu, jak si najít „toho pravého/tu pravou“, je zůstat autentický a nepřehrávat, nepředstírat, nemlžit a nevyvyšovat se nad sebe samé. Přirozenost je cesta, která funguje na vše.

 

 

9. Vím, jak mne ostatní vidí.

Mohu vědět pouze to, jak vidím sám sebe já.

 

10. Cesta k úspěchu vede přes těžkou práci

Cesta k úspěchu je cestou nadšené práce, kterou miluji a dělám ji s vášní a kterou nemůže zastavit žádný neúspěch, pochyby nebo strach.

 

11. Když řeknu „ano“, tak všem ukážu, jak jsem schopný.

Říkejme „ano“ jen když opravdu chceme druhým ukázat, jak moc si ceníme svého času a snahy (práce). Pak i oni si jich budou vážit.

 

12. Když mám smolný/depresivní/smutný den, tak se mnou není něco v pořádku. 

Mít „špatný“ den je zcela normální a je jednoduchou připomínkou toho, abychom krapet zvolnili. Není každý den posvícení, jak se říká, ale i v těžších dnech můžeme vykonat něco dobrého a tím se opět vyladit výše.

 

13. Jít si zacvičit během dne je luxus, který si nemohu dovolit. 

Jít si zacvičit během dne je luxus, který dopřáváte sami sobě proto, aby jste se cítili dobře a o to přeci všem lidem na planetě jde – cítit se dobře.

 

14. Musím si někoho najít, abych se cítil/a milovaný/á

laskaCítit se milovaný není v tom, že nás bude milovat někdo jiný, ale že objevíme sami k sobě lásku. Že se staneme celistvými, soběstačnými a začneme si užívat čas strávený sami se sebou. Tím se roztryská pramen naší důvěry v sebe a v život a začneme si umět dávat všechno to, co jsme kdy hledali u ostatních – v partnerech, dětech, rodině, milencích, terapeutech, guruech, lékařích, …

 

15. Oslavit svůj vlastní úspěch veřejně je snobské a arogantní.

Oslava vlastního úspěchu je sdílení radosti s těmi, které máme rádi a přejeme jim to samé. Společně se tak můžeme podpořit na cestě za čímkoli a tím se posunout k cíli a zažít tak krásu a naplnění, které již v našich životech existuje. Sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílená bolest je poloviční bolest.

 

Podobných vět, které slýcháváme od dětství a které nevědomě určují náš život ve strachu je spousta a je na čase jednu po druhé vzít do vědomí a položit si otázku: „Opravdu?“ a sami se rozhodnout, jestli tomu chceme dál věřit či nikoli.

Není to objektivní realita, co určuje kvalitu našeho života, ale naše přesvědčení – to, čemu ještě stále věříme. 

A která jsou vaše osobní přesvědčení, která vás brzdí otevřít se radosti a prostě život užívat?

Michaela Weissová
Michaela Weissová

Jsem specialistkou na léčbu potravinami, zásadotvornou stravu a jógovou terapii. Pomáhám lidem uzdravit se jídlem ze zánětů, kandidy, obezity a dalších nemocí a prostřednictvím jógové terapie pomáhám uvolňovat hluboko uložené bloky na těle i na duši. Celostně pracuji se všemi rovinami člověka na návratu do rovnováhy a spokojeného života. Nechte se inspirovat těmito milovanými stránkami a prosím nekopíruje bez mého vědomí mou práci. Díky.

3 komentáře
  1. Míla, moc děkuji, za krásný článek. Bylo to poučné a k zamyšlení. Mám moc ráda články s touto tématikou. Snažím si v hlavě nastavit takové to vzorce. Je to pro mne velmi obtížné, ale věřím, až se mi to podaří. Pak budu velmi spokojená a hrdá na sebe. Protože věřím, že s takovým nadhledem nad životem se krásně žije, ale nejenom to…mohu také svou přítomností a životní filozofií být nápomocna i druhým lidem…

  2. Mia krásne si napísala tento článok, úplne som sa vcítil do toho, ako si to napísala. Máš moju podporu a určite budem tvoju stránku podporovať.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude publikována.