Symbolický význam orgánů


telo„Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal taky duchovně krásným.“ 

Christian Morgenstern


Naše slovo „symbol“ pochází z řeckého symballein = sloučit, smíchat. V antice to byl hliněný kroužek, s jehož pomocí se věrní druhové i po letech s jistotou opět poznali. Při loučení se rozlomil na dvě části a jejich uložením bylo možné po libovolně dlouhé době potvrdit spojení přátel.

Jestliže chápeme nemoc jako symbol, otevírá nám to šance přijít na stopu současným životním úkolům. Tělesný aspekt nemoci má přitom ústřední význam, neboť teprve pomocí něho dospějeme k významu příznaků.

Abychom pochopili člověka při výkladu obrazu nemoci v jeho celku, je nezbytné sloučit všechny jednotlivé dojmy do jednoho vzoru, příp. všechny malé symboly do jednoho rozsáhlého.

Symboly dnes vyjadřují souvislost formy a obsahu a stejným způsobem nám pomáhají poznat souvislosti a spojení. Tělesné obrazy nemocí nám dovolují přiblížit se k duševním obsahům, které jsou v nich zakódovány.

Všechno stvořené pochází z jedinosti a ztělesňuje se vstoupením do polarity. Každý krok do ztělesnění vede hlouběji do polarity. Nemoc patří k cestě do polarity. Jestliže uvažujeme v posloupnostech, bylo by nutno přiznat duchovně duševní složce vůbec první místo před tělem. Ve střetnutí s nemocí se tato složka přesto osvědčuje, obě je nutno považovat za rovnocenné a v žádném případě nelze podřízené tělesné rovině přiznávat přednost nebo dokonce nárok na výhradní zastoupení, jak se to sále ještě děje v lékařství.

 

Achillova pata– nejsilnější vaz těla, klasická slabina zranitelnost, duševní elán, pokrok, vzestup

bok levý- levá strana těla– ženská citová strana

brada– vůle, schopnost prosadit se, cílevědomost,

bránice– hranice mezi horním a dolním světem, sídlo duše, domov dechu

břicho– pocit, instinkt, požitek, místo zaopatření

břišní dutina– bezpečí, těžiště, domov orgánů

cévy cesty, po kterých se dopravuje životní síla, energetické cesty, zprostředkovává, komunikace

čakry– spojení s kosmem

čelistní dutina– lehkost a vzdušnost hlavy

čelo– konfrontace, někomu „čelit“, chtít hlavou prorazit zeď, prosazovat se, duchovní síla

dáseň– kolébka zbraní, lůžko zubů, prvotní důvěra

dlaně– poctivost, otevřenost, miska potřebnosti

dolní čelist– základna brady je výrazem vůle a prosazování, základna našich spodních zbraní- zubů

erotogenní zóny– rozkoš, plochy dráždění

hlas– vyjadřování hlasu, komunikace

hlasivky– struktury, které rozezníváme a které rozeznívají nás, komunikace

hlava– hlavní místo těla, osobní zeměkoule mikrokosmu, protipól těla, domov rozumu a myšlení,

hlezenní kloub– základ měkkého, pružného pohybu, původ vzpřímení na zadní nohy, základ odrazu

hltan– vložit (majetek), spolknout ( nějakou firmu), obranný kruh

horní čelist– statický základ horních zbraní (zubů)

hrtan– vyjadřování, domov řeči a zpěvu, hudební nástroj těla

hrudník– pocit vlastního Já, pancíř charakteru, kostěná klec na plicní křídla a na srdce, moc, důležitost, ochrana a jistota pro srdce a plíce

hýždě– pasivní schopnost vydržet, něco vysedět

chodidla– porozumění, stálost, stabilita, trvalost, pokora, spjatost s domovem, zakořenění, kontakt k matce Zemi

chrupavčitá tkáň– pružnost, substance na stavbu mostů, schopnost spojovat

chuťové pohárky– chuťové senzory, ochutnavači. Chutě a výběr stravy nám mohou prozradit zda se jedná o člověka intelektuálního (má rád slaná a vydatná jídla), konzervativního (má rád konzervované potraviny, především uzeniny), smyslného (má rád ostré, kořeněné pokrmy), dietáře (nemá rád nově vjemy, konfrontaci), ustrašeného (strach z jader = strach z problémů, strach z ostrých hran = strach z agrese), makrobiotika (tvrdá strava = vyhledávání problémů) atd. Hlad je symbolem touhy něco mít, určité lačnosti. Hlad po lásce se tak projeví v mlsání sladkostí a obráceně, nedostatek lásky rodiče proto nahrazují dětem sladkostmi.

játra– úzce spojeny se životem, znovuzrození nového života, hodnocení, spojení dolů (k začátku, původu) a nahoru (smysluplnost) Játra jsou laboratoří člověka. V nich se produkuje a ukládá energie, probíhá zde výměna bílkovin i detoxikace organismu. Kdo neumí rozlišit co je jedovaté a co ne, neumí také rozlišovat a vyhodnocovat co je užitečné a co škodlivé. Člověk proto přijímá víc nežli dovoluje jeho „zpracovací“ kapacita. Zároveň to svědčí o jeho nemírnosti, přehnané touze po expanzi a příliš vysokých ideálech. Kdo má nemocná játra, ztrácí energii a životní sílu (potenci, chuť k jídlu, pití) a nemoc jater učí člověka umírněnosti, klidu i odříkání.

jazyk– vyjadřování tvoření řeči, zbraň (nabroušený jazyk), pomoc při žvýkání

klouby– pohyblivost, artikulace

koleno– pokora- klečení je gesto pokory, klesnout na kolena, pokoření někoho, něco lámat přes koleno, výraz strachu- klepající se kolena

končetiny– pohyblivost, aktivita, prodloužení navenek

konečník– východ z dolní krajiny, poslední místo před uvolněním konečného produktu

kosti– stabilita, pevnost, plnění normy

krev– životní síla, řeka života, spojení čtyř prvotních látek, kyslík-vzduch, červená barva-oheň

krevní tlak– jev zahrnující energii a odpor, harmonie mezi člověkem a světem, ukazatel duševního napětí a přítomnosti, vysoký tlak-boj, nízký tlak- uvolnění až k bezvědomí

kůže– hranice, opevnění hranic, zprostředkování kontaktu a něžnosti, dýchání (kožní)

kyčelní klouby– vykročit, dělat první kroky, pokrok, akční rádius, dosah

ledviny– rovnováha, partnerské vztahy

loket– odhodlání prosadit se, schopnost prosadit se (používat lokty), mít ničím nesvázané ruce

lymfatická soustava– třetí cévní soustava organizmu, zpětný transport k srdci, čištění tkání vyplavováním

lýtka– elán, pružnost, trezor emocionální přemrštěnosti

mandle– strážce před vnějším světem, proti vnějším původcům nákaz

meziobratlové ploténky– ženský pól páteře

mícha– datová dálnice těla, regionální správa

močová trubice– duševní spojení s vnějším světem, potrubí pro odvod odpadních tekutin s vodním kohoutem, u muže také semenovod směrem ven

močovod– spojení mezi ledvinami a močovým měchýřem, kanál odpadních vod

mozek– koordinační centrum, komunikace- organizace informačních procesů, archiv a knihovna (paměť), ústřední vláda (její sídlo)

mozková hemisféra, levá– mužský mozek

mozková hemisféra, pravá– ženský mozek

nehty– na ruce- drápy, naše agresivní dědictví, nástroje agrese

na noze- dolní drápy

nervový systém– dálkové oznamovací zařízení těla, zpravodajská služba

nohy– pohyblivost, pokrok, stabilita, samostatnost

nos– moc, hrdost, důvěra

obličej– vizitka, výraz sebe sama, individualita, barometr nálady, poctivost, fasáda

oči– nahlédnout do něčeho, něco prohlédnout, vyhlížet z okna, zrcadlo a lampa duše, vchod do světa duše a východ z něho, duševní obzor

oční víčka– závěsy duše

ochlupení– přírodní nespoutaná animální síla, mužská hruď- zdůraznění zvířecího, pudového původu

pánev– základna, základ života, porodní miska, nádoba plodnosti

páteř– opora a dynamika, páteř složená z pevných obratlů tvoří pevný sloup= dynamika a zároveň statika, tlumič nárazů

penis– mužská moc, orgán plození a přesvědčení, pronikající síla

plíce– spojení vnitřního plicního stromu a vnějších stromů, se kterými jsme spojeni dýcháním, výměna- kontakt, komunikace, svoboda-možnost volně dýchat, lehkost

pochva– oddání, přední vchod do spodního světa a východ z něho, zprostředkování života a rozkoše

prostata– důvěra v mužskou sexualitu a vitalitu, strážce na prahu druhé poloviny života

prsa ženská– mateřskost, výživa, bezpečí, druhé nejdůležitější spojení s matkou, rozkoš, sexappeal, svádění

prsty– na rukou- zručnost, vyvíjení činnosti rukama

na nohou- opora, dotýkají se země

průdušky– spojovací kanály mezi vnitřním a vnějším světem, vedení energie a odpadních plynů

ramena– zatížitelnost, postoj k životu, spojení ramen: mít vztah jeden k druhému a konat jeden pro druhého, střetnutí se světem: svěšená ramena

ramenní kloub– kompromis mezi největším možným prostorem pohybu na jedné straně a stabilitou a bezpečí na straně druhé

rty– smyslnost, obrátit nitro na venek, horní ret= duchovně duševní schopnosti, spodní ret= smyslnost, úzké rty= vypočítavý intelekt, tvrdé rty=tvrdý, panovačný charakter, měkké, vlhké rty= schopnost obětavosti, plné rty= vitální smyslnost

ruce– přijímání- dávání, vlastnictví, uchopit, položit ruku na něco, mít prázdné ruce, dopouštět se přehmatů, držet nad někým ochranou ruku, podat si ruku pro život, dopustit se násilnosti, vzít život do vlastních rukou

slinivka břišní– produkce trhaviny pro rozklad potravy, agresivní, energetická analýza, válka a mír. Diabetici nejsou schopni zpracovávat cukr z potravy, ten pouze prochází vnitřnostmi a vylučuje se močí. Cukrovka způsobuje proto překyselení celého organizmu a vede až ke kómatu. Diabetik proto touží po sladkém, ale jako náhražku za jiná, nesplněná sladká přání. Diabetik touží po lásce, ale nedokáže ji, podobně jako cukr přijmout. Ale také nedokáže pro to něco aktivně udělat. Nemůže získat lásku, protože se nenaučil ji z jakéhokoliv důvodu dávat.

sliznice– ochranný obal, vnitřní hranice, druhý práh do nitra, závora mezi vnějším a skutečným vnitřním světem

srdce– sídlo duše, zdroj životní energie, centrum člověka, energetické středisko, kardinální bod reprezentující jednotu- božské, střed naší existence, brána z polarity do jednoty, centrum a východisko lásky a emocí, domov pocitů, místo nejhlubších citů, barometr emocí, odvaha, identita já

střevo– labyrintický systém v těle ke zpracování hmotných dojmů v protikladu k mozkovému labyrintu v hlavě ke zpracování nehmotných dojmů

šíje– spojení mezi horní a dolní částí, místo síly a železné vůle, místo umožňující zlomit vůli někoho, zároveň místo chtivosti a smyslnosti

špičky prstů– nahmatávat svět, vyznat se v citlivých oblastech, hladit, vnímat, dráždit

štítná žláza– ustředí látkové přeměny, určuje procentuální poměr látkové výměny, vývoj, evoluce zrání, regulátor temperamentu, rozhodující instance vitality a aktivity

tenké střevo vědomé analytické zpracování, zažívání hmotných dojmů, existenční úzkosti, schopnost kritiky, přivlastňovat něco cizího, přijetí do nejvnitřnějšího světa. Tenké střevo má vnější podobu s mozkem a má i podobnou úlohu a funkci. Odpovídá vědomému, analytickému myšlení. Mozek tráví vjemy na nehmotné úrovni, tenké střevo tráví hmotné vjemy. Lidé trpící potížemi tenkého střeva mají proto většinou sklon přehnaně analyzovat a kritizovat. V pozadí je vždy existenční strach např. ze smrti hladem, pokud nebude potrava dostatečně zhodnocena. Nejčastějším symptomem chybné funkce tenkého střeva je průjem. Ten nám vždy říká, že máme strach a snažíme se něco zadržet. Učí nás, abychom povolili a nechali věcem volný průběh.

tlusté střevo – nevědomí, dolní svět, skrytá říše stínů a mrtvých, noční strana, pokladnice hmoty, lakota. Tlusté střevo ukončuje vlastní trávení.

– zácpa = nejrozšířenějším problémem v této části těla. Stolice= akt dávání, tlusté střevo= nevědomí. Zácpa vyjadřuje neochotu něco dávat= lakota. Je to také strach uvolnit, vypustit jak materiální věci, tak i obsahy nevědomí na denní světlo. Získat si od nich odstup.

– zánětlivé onemocnění tlustého střeva spojené s krvavými, hlenovitými průjmy jde o obětování vlastní osobnosti, svého osobního života za pomíjivé výhody nebo možnosti spoluprožít život někoho druhého. Vést vlastní život znamená vybudovaní si vlastního postavení vůči druhým, což s sebou přináší i určitou osamělost a odpovědnost sám za sebe. Té se lidé s tímto symptomem bojí a ze strachu „potí krev a vodu“ střevem.

tuková tkáň přebytek, rezerva, zásobní materiál s největší palivovou hodnotou ze všech nositelů energie

tvar těla– pěticípá hvězda s hlavou na nejvyšším místě, vysoký a štíhlý, štíhlý šlahoun se chce dostat vysoko (ctižádostivost), vysocí lidé (hlavně ženy) mají tendenci činit svou výšku nenápadnou, malé baculaté tělo=pohodlnost, malí lidé= sklon kompenzovat svou malost velkými výkony

ústa– sféra požitku, komunikace, centrální vyjadřovací orgán tělesné řeči, rovná nebo křivá ústa prozrazují rovné nebo křivé úmysly, malá ústa se považují za sladká, velká ústa za smyslná až vulgární, sexualita (hovorová paralela hořejšku a dolejšku), vchod do světa těla a východ z něho. Ústy polykáme. Polknutí je těžko vratný proces. Proto těžko nebo vůbec nedokážeme polknout např. velká sousta, špatné zprávy, něco těžko stravitelného. Určitou pomocí je zvláčnění těžce polykaného tekutinou. To je vlastně pozadí alkoholiků. Zapíjejí alkoholem něco nestravitelného, něco co nechtějí, nebo nemohou v životě polknout.

vaječníky zásobárny plodnosti, pokladnice evoluce, vzpomínka na vývoj

varlata– plodnost´, kreativita, nadbytečná produkce, nejcitlivější část muže

vazivo– spojovat, držet, spojovací funkce v protikladu ke specifické funkční tkáni orgánů, základní systém

vazivo/šlachy– provazy na kterých všechno visí, převodní řemeny pohybového ústrojí, upevňovací lana pro svaly

vejcovod– plodnost, jako spojovací kanál mezi vaječníkem(sklad) a dělohou (hnízdem)

vlasy– svoboda, vitalita, bezstarostnost, přírodní – nespoutaná síla

vousy– rázovitost, prales obličeje, mužnost, neoholené vousy se stávají úkrytem

záda– věk-roky, které má člověk na hřbetě, nosič břemen života, námaha, upřímnost, mít oporu

zubní sklovina– pól tvrdosti, ocel na zbraně, diamantová substance těla

zuby– tvrdé zbraně v ústech, agrese, vitalita, potence, redukce, zvládání problémů. Zuby v dutině ústní jsou první stanicí, kde situace, které k nám přichází, přijímáme a třídíme. Z některých čerpáme sílu hned, jiné ještě moudře rozebereme, tak stejně zuby potravu dělí na menší části a trpělivě rozkousávají.Pokud jídlo zuby trháme, jíme hltavě a rychle, snažíme se přijímat situace silou, postavit se jim čelem a zdrtit je. Naopak pokud jíme rozvážně a pomalu, i situace přijímáme rozvážně a se snahou je pochopit. Pokud si hrajeme na to, že problém nevidíme, nechceme se jím zabývat a máme strach do toho šlápnout naplno, ztrácíme i sílu k boji s problémem, své zuby.

– zubní kaz je typický projev skutečnosti, že se lidé nechají neprávem nahlodávat ve svých názorech.

– zubní sklovina je porušená– znamení, že člověk ustupuje od svých názorů a stává se tudíž příliš přecitlivělým a zranitelným. Člověk nemá ustupovat od svých názorů, pokud jsou Správné a Spravedlivé. Pokud bude stát za tím, co je Správné a Spravedlivé, tak se sklovina obnoví.

– zubní váček- představuje vnitřní přetrvávající problém, kdy člověk nemá v sobě srovnané to, co by srovnané měl mít. Je to obyčejně NEOPRÁVNĚNÝ pocit křivdy, který v člověku hlodá.

– zuby mrtvé– člověk se rozhodl v sobě potlačit, umrtvit správné zásady a smysl pro spravedlivost.

– záněty zubů znamenají neoprávněné znechucení, neoprávněný pocit bezmoci, neoprávněný pocit: „S tím nic nenadělám.“

– paradentóza – Přehodnoť svůj postoj ke slovům, protože jim dáváš menší hodnotu, než jakou ve skutečnosti mají. Odhalené krčky zubů znamenají: nedržím slova a sliby, není na mě spolehnutí, mám sklon k tomu, abych byl nezodpovědný.

žaludek pocit, schopnost přijímat, místo, kde se uchovává všechno spolknuté, místo pocitu, hnízdo dětství, místo přípravy a bezpečí Žaludek má především přijímací funkci= jinovou= v psychické rovině schopnost cítění, pocitů. Vytěsněním cítění ze svého vědomí a jeho poklesem na tělesnou úroveň, do žaludku, dochází k oněm známým „přejídáním z trápení, něčím se užíráme“. Druhá funkce= agresivní, jangová, a tou je tvorba a odvádění kyselých žaludečních šťáv. Neprojevení agrese navenek (její spolknutí) resp. přehnaná agresivní reakce se projeví překyselením žaludku a následně může vést až ke vzniku žaludečních vředů. Člověk, trpící žaludečními chorobami nechce žádný konflikt, výzvu. Chce se vrátit podvědomě do bezkonfliktního dětství, kde je kašovitá výživa, bez tvrdých kousků, bez koření, kávy, alkoholu, které jej dráždí atd.

žebra– stavební prvky hrudního koše, přispívají k jeho mohutnosti, jistota a ochrana, flexibilita a přizpůsobení

žíly– cesty návratu k domovu, cesty energie vedoucí k domovu, spotřebovaná energie se těmito cestami zachrání zpět k omlazujícímu zřídlu

žlázy– samočinné řízení, informace

žlučník/ žluč– rafinovaná agrese, vytékající hořkost (soptiti vztekem), přeměna. Žlučník shromažďuje žluč vyprodukovanou játry. Pokud se někde ucpe její tok, dochází k jejímu usazení a tvorbě žlučových kamenů. V symbolice žluč znamená agresi, tzn. že žlučové kameny znamenají zkamenělou agresi.

 

 

Autor: Iva Radulayová, Zpracováno dle Rúdiger Dahlke: Nemoc jako symbol, www.amiresah.cz
Michaela Weissová
Michaela Weissová

Jsem specialistkou na léčbu potravinami, zásadotvornou stravu a jógovou terapii. Pomáhám lidem uzdravit se jídlem ze zánětů, kandidy, obezity a dalších nemocí a prostřednictvím jógové terapie pomáhám uvolňovat hluboko uložené bloky na těle i na duši. Celostně pracuji se všemi rovinami člověka na návratu do rovnováhy a spokojeného života. Nechte se inspirovat těmito milovanými stránkami a prosím nekopíruje bez mého vědomí mou práci. Díky.

Zatím žádné komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude publikována.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>