Co nás činí nešťastnými?

nestastny muzČasto vyprávíme „příběhy“ našeho života, mluvíme o našich cílech a snech a to nejen s ostatními, ale také sami sobě – v hlavě, v myšlenkách. Do jejich převyprávění dáváme mnohdy tolik naléhavosti, až se ony příběhy skutečně takovými stanou a my uvěříme jejich nové dramatické verzi natolik, že se pro nás to drama stane realitou. Tento zlozvyk nás může držet dál od snadného přijímání změn a našeho růstu a my tak uvízneme v pocitu, že zas tak šťastní ve svém životě nejsme.

 

Abychom si situaci ještě ztížili, často své „příběhy“ držíme tzv. v tajnosti, namísto toho, abychom je důkladně prozkoumali, položili si pár základních otázek a rozpustili veškeré pochybnosti. Takové vytěsňování čehokoli nás drží uvězněné samotné v sobě s pocitem nespokojenosti a v iluzi ochrany před zranitelností a tím pádem neautentičnosti. Když si uvědomíme své „příběhy“, můžeme je rozplést a nahradit omezení a přísnost, které nám způsobují, svobodou a proměnlivostí – plynutím a tím vyčištěním se.

 

Zde nabízím 15 přesvědčení, kterým mnozí z nás celá léta věří, která do velké míry určují naše dosavadní životy a udržují nás v pocitu nespokojenosti, až neštěstí.

 

1. Nejdřív práce, potom zábava.

Způsob, kterým toto prohlášení ve skutečnosti pracuje je pravý opak. Pod takovým nátlakem nám pak naše mysl říká: „Potřebuji nejdříve zábavu (hodně zábavy), abych byl produktivní, inovativní, vynalézavý a abych to hlavně všechno vydržel.“

 

2. Salát mě učiní štíhlou/štíhlým a to mě pak učiní šťastnou/šťastným.

Někteří z nás žijí v pocitu, že pokud jedí jen salát, budou šťastní, protože budou štíhlí. Jiní si myslí, že když budou jíst salát jen jednou denně nebo občas, přiberou na váze a budou nešťastní. V obou případech je to lež, neboť nezáleží až tak moc na tom co jíme, ale s jakými myšlenkami a pocity. To ve skutečnosti určuje naší váhu.

 

3. Potřebuji vědět vše, abych se mohl nazývat informačně erudovaným nebo spirituálním. 

nestastnyV současné době našeho jednoduchého přístupu k internetu máme kdykoli a téměř kdekoli k dispozici neomezené množství informací na jakékoli téma a je jen na nás, ke kterým se přikloníme, neboť na každý názor na světě existuje protinázor. Být dobře informovaní o čemkoli znamená být s tím v kontaktu, v komunikaci, v neustálém spojení. To platí i o našem pocitu o míře duchovnosti. Není důležité, kolik jsme již přečetli moudrých knih a shlédli fajn dokumentů, ale jak moc jsme ve spojení sami se sebou a tím, co činíme – jak moc jsme v přítomnosti.

 

 

4. Když se budu ptát, budu vypadat jako blbec. 

Ve skutečnosti to funguje tak, že když položíme pro nás smysluplnou otázku, tak to vypovídá o našem zájmu a zvědavosti (zvídavosti) dozvědět se více – posouvat se.

 

5. Říci si ostatním o pomoc je bude obtěžovat a budu vypadat jako slaboch. 

Většina lidí ráda pomáhá druhým, neboť to prohlubuje vztahy a cítí se být potřební a požádáním o pomoc ve skutečnosti říkáme: „Cítím se v pohodě tím, kým jsem.“

 

6. Když mne mají všichni rádi, dělám to správně.

Mezi lidmi existuje spousta přetvářky a jen my sami, když vstoupíme do srdce, zjistíme, jestli to či ono děláme pro sebe „správně“. Ve skutečnosti neexistuje na světě člověk, kterého by měli všichni rádi.

 

7. Pokud jsem zranitelný, lidé mne zneužijí.

Strach plodí další strach a nabaluje na sebe další negativní zkušenosti. Být tím kým jsem nebo potřebuji být v dané chvíli a přijímat se takový otevřeně a s láskou je nejvyšší ochrana, přes kterou nikdo nemůže – jen my sami.

 

8. Abych si našel/našla toho pravého, musím být lepší.