Jak si v 5 krocích zlepšit život pouhým pozorováním

Jogínská technika všímavosti (plné pozornosti), anglicky mindfulness, se pomalu dostává do povědomí širší veřejnosti a firemních školení, díky svým pozitivním účinkům na tělo i mysl. Technika všímavosti je technikou zaměření pozornosti na přítomnost bez posuzování. Velmi osvěžující a uvolňující zážitek, hlavně v obdobích zvýšeného stresu, strachu nebo úzkostí.

 

Meditace pro začátečníky

  1. Pozorovat, neposuzovat

Sedíte vzpřímeně a uvolněně. Pozorujete dech. Vše, co pozorujete, neposuzujete. Vše přijímáte, takové, jaké to je.

Břicho se zvedá a zase klesá. Jste jen pozorovatel. Jako když čučíte na televizi. To znáte? Říkáte si, jak to tělo samo hezky dýchá. Nesnažíte se to kontrolovat. Jen vnímáte. Vnímáte každý nádech, každý výdech. Bez posuzování. Bez snahy cokoliv měnit. Dech je třeba mělký – váš úkol – jen zaznamenat, že je mělký. Dech je hluboký – řeknete si „je hluboký“. S klidem, s nadhledem.

Pak pozornost ujede (co kdybych zítra udělal tohle, nebo.. = budoucnost). S vlídností, a to je u všímavosti (mindfulness) důležité, vrátíte pozornost zpět k dechu. V praxi si řeknete – „to se stává, je to přirozený proces, že pozornost ujede. Teď se vrátím zpět k dechu“ – můžete se i lehce usmát.

Je úplně jedno, jestli se to stane stokrát. Stokrát se s vlídností vrátíte.

Pozorujete znovu dech (kdybych to udělal předtim takhle, mohlo by to teď bejt…= minulost), zpět k dechu, pozorujete dech. S vlídností jste vrátili pozornost.

 

  1. Pozorovat lze cokoliv

Při praxi všímavosti nemůžete vlastně nepraktikovat všímavost. Kdykoliv vám mysl ujede z přítomnosti do minulosti, budoucnosti, k fantazírování – řekněte si jen „mysl ujela tam a tam“. Toť vše. Tím pozorujete to přešlápnutí a tím taky trénujete. Sledování faktu (bez posuzování), že mysl TEĎ je jinde, je opět všímavost k přítomnosti.

Proto pro praktikování všímavosti není potřeba nějaké speciální vzdělání či inteligence

 

  1. Dech je kotva

Dechem začínáte, k dechu se vracíte. Nicméně pozorujete vše, co se vynoří – bez posuzování, bez snahy to měnit. Dech je vaše kotva.

Můžete vzít do hry své tělo i myšlenky a pozorovat dech/tělo/dech/myšlenky/dech…

 

  1. Vnímáním těla se učíte vnímat pocity a stres

Vnímáte tělo. Dotek těla se židlí, nohou s podlahou. Vnímáte teplo, chlad, mravenčení, pulzace, napětí, uvolnění, příjemné, nepříjemné atd.

Opět to nejdůležitější – vzdáváte se veškerého posuzování, snahy měnit či kontrolovat, nebo dokonce zlepšit. A že to dá fušku – být jen pozorovatel – koukáte na to. Navíc nehodnoťte to!

Když se vynoří nepříjemný pocit, je obvykle spojený s tělesným projevem – těžko na hrudi, sevřený žaludek, zpocené ruce, …

Když se vám pak bude chtít říct „do Prčic!, tohle není vůbec příjemné“, můžete, ale bez posuzování . Co to znamená? Můžete bez posuzování zaznamenat, že vám to není příjemné a že jste řekli „do Prčic!“ nebo něco ostřejšího. Všímáte si bez posuzování, že posuzujete. Vždy jste jakoby o jeden stupeň výše, neztotožňujete se s tím. Ten klidný, neposuzující pozorovatel.

Pokud budete mít štěstí, uvidíte, jak se to mění. Napětí či nepříjemný pocit přichází a odchází, a znovu.