Co je nutrigenomika a jaká je pro člověka optimální strava

 

V poslední době jsme přímo bombardování médii, klinickými studiemi z Harvardu či jiných renomovaných univerzit, peer-reviewed magazínů, lékaři, výživovými specialisty apod., co bychom měli a neměli jíst a co je vlastně optimální strava pro člověka. Jednou je to středomořská, poté paleo, pak zase čistě rostlinná strava, vitariánství, poté nízkosacharidová anebo keto.

Také já osobně dostávám dotazy typu: Paní Hájková a vy tedy jíte jak? Do jaké kategorie spadáte? Faktem je, že se nedá jednoznačně říci, jak by měla optimální strava pro člověka vypadat, a to s ohledem na dnešní podmínky. Myslím, že si klademe špatnou otázku a měli bychom se spíše zeptat: Jaká je optimální strava pro mne?

Proto i má odpověď na dotaz typu do jaké kategorie spadám, je, do žádné – jím to, co mému tělu i duši dělá dobře s ohledem na klimatické a jiné podmínky.

Také bych ráda zdůraznila, že je zde trend inklinovat k určitému výživovému směru, můžeme to také nazvat i životnímu stylu (od veganství, vegetariánství, raw food až po paleo, cukrfree, low carb apod.) a brát ho za jediný zdraví prospěšný (a pokud se podíváte na ty, které jsem vyjmenovala, vždy se jedná o jakési omezení či vyřazení konkrétních celistvých potravin – opět, o junk food a průmyslově zpracovaných potravinách se již zde nebavíme!). Tento trend pak mnohdy vede ke zbytečnému paušalizování, škatulkování, někdy až zbytečné agresi (prostě lidé to psychicky nezvládnou) vůči ostatním.

 

Na našich besedách, přednáškách a seminářích, které pořádáme v rámci Institutu funkční medicíny a výživy, často mluvíme o pojmech epigenetika, nutrigenomika či nutrigenetika. Nebudu zde zacházet do detailů (na seminářích rozebíráme detailněji), každopádně bych zde ráda vyzdvihla právě obor nutrigenomiky, která je podoborem epigenetiky, a jak souvisí s personalizovanou výživou.

 

Co to tedy ta nutrigenomika je a jakou má souvislost s tím, co má daný jedinec jíst?

No, budete se divit, ale velkou! Díky Human Genome Project, který byl ukončen v roce 2003, kde vědci mapovali zhruba 20 000–25 000 genů lidského genomu (veškeré genetické informace, které nosí naše DNA), jsme se o něm dosti dozvěděli. Víme už, že sice nemůžeme měnit geny, ale můžeme měnit jejich expresi neboli zda se konkrétní gen projeví či nikoli. Představte si to zjednodušeně takto: máte například genetickou predispozici k diabetu 2 typu. To ale, zda se vám cukrovka projeví či nikoli nezáleží čistě na vašich genech, ale především, zda si svým chováním a životním stylem tento gen „aktivujete“ či zůstane „spícím“. A strava hraje v tomto směru „zapínání“ a „vypínání“ genů důležitou roli (ne ale jedinou!!!!).

Vzpomeňte na biologii střední školy, kde nás učili, že DNA je dvoušroubovice, skládající se z tzv. nukleotidů, neboli řetězců, které drží tuto dvoušroubovici pohromadě. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyrobózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř tzv. nukleových bází:  A adenin, G guanin, C cytos nebo thymin. Vždy se k sobě váží jen adenin a thymin a potom cytosin s guaninem. Jejich postupným řazením v určitém pořadí vzniká právě šroubovice. Tato dlouhá šroubovice se dále zamotává a tvoří chromozomy. Pokud si ještě pamatujete z biologie, neseme 23 párů chromozomů, z toho jeden pár je představován pohlavními chromozomy X a Y. No, a právě části těchto chromozomů nazýváme našimi geny.

DNA si tedy představte jako vaši kuchařku plnou receptů, kdy recepty v kuchařce představují právě geny 🙂 Tyto „recepty“ jsou použity na tvorbu bílkovin, které jsou jedny z nejdůležitějších stavebních struktur buněk.  Báze A, C, T a G budou napovídat vašim buňkám, jak fungovat a jak se projevovat. Některé bílkoviny dávají buňkám jejich specifický tvar a strukturu, další zase nesou určité biologické procesy, jakými jsou například trávení potravy.

Aby vznikla nová buňka, musí se jedna buňka rozdělit na dvě. Nejprve se ale překopíruje DNA. Buňka ale někdy udělá při přepisu chybu (představte si to jako chyby, při psaní textu), které pak vedou k jiným variacím v rámci konkrétního místa, kde se chyba vyskytla. To nazýváme SNPs (jednoduché nukleotidové polymorfismy). Právě tyto polymorfismy mohou ovlivňovat například vyšší náchylnost k určitým nemocem, reakci na určité léky, či jiné chemikálie v prostředí. Mohou také ovlivňovat metabolismus určitých živin z potravy. Nejznámějším polymorfismem je například polymorfizmus genu pro MTHFR a těmi jsou C677T a A1298C, což může mít dopad například na špatný metabolismus kyseliny listové a také na nesprávné odbourávání homocysteinu. Proto například lidé s tímto konkrétním polymorfismem musejí přijímat kyselinu listovou v methylové (tzv. methylfolát) formě tak, aby ji byli schopní adekvátně využít. Užívání kyseliny listové v těhotenství, pak může pro ženy s polymorfizmem genu MTHFR vést k narození dítěte, které má např. až z 85 % zvýšené predispozice k ekzému. Dále má vliv např. na opožděný vývoj plodu, nebo zánik těhotenství. Situace, se kterými se dnes setkáváme čím dál častěji.

Začínáte již chápat? Nutrigenomika se tedy zabývá vlivem stravy na náš genom a jak se vlastně naše geny budou chovat (ne všechny samozřejmě!!). Proto tedy neexistuje jedna jediná vhodná strava pro všechny a nikdy nebude! Roli zde hraje tolik faktorů, že nemáme šanci je všechny sledovat a zatím jim porozumět. Jedná se o vysoce komplexní záležitost. SNPs se samozřejmě dají testovat, bohužel v dnešní době ještě zcela nerozumíme všem implikacím.

 

Zdroj: Prezentováno Patsy Brannon v 5. prosince 2017. Se svolením Taylor & Francis Group. D. Corella, O. Coltell, G. Mattingley, J. V. Sorli, a J. M. Ordovás. 2017. Utilizing nutritional genomics to tailor diets for the prevention of cardiovascular disease: A guide for upcoming studies and implementations. Expert Review of Molecular Diagnostics 17(5):495–513.

 

Ok, tak myslím, že tedy jsme tak nějak pochopili, že nebude jen jedna pravda, jako že například raw food anebo paleo je ta jediní SPRÁVNÁ cesta! Myslím, že nyní již všichni chápeme, ano?

Ale i přesto se nám snaží státní organizace, jiné instituce a odborníci tvrdit a přesvědčovat, že tahle či ona potravinová pyramida, či tenhle talíř je ten správný a tyto suroviny bychom měli jíst a tyto zase nikoli. Dokonce lepek je tak démonizován, že jeden, aby se bál si dát kvalitní bio kváskový chléb….

Rozumím tomu, že společnost se sedmi miliardami lidí se jen těžko kočíruje a nikdo nemá čas ani peníze se člověku věnovat individuálně a brát ohledy na všechny faktory (viz výše), které daného člověka ovlivňují (máme rozdílné geny, genetické projevy, aktivitu, pracovní zatížení, zdravotní stav, životní cíle, environmentální zátěž apod.)

 

Můžeme alespoň tedy říci, jaká skupina potravin je vhodná pro konzumaci člověkem a která naopak nikoli?

Asi se všichni shodneme na tom, že průmyslově zpracované potraviny nebudou nic přirozeného ani zdravého. Mám na mysli průmyslově zpracovaný cukr, sůl, obiloviny, luštěniny, maso, mléčné produkty apod. Naopak vše v přirozené podobě, co člověk v přírodě běžně najde, můžeme brát jako přirozenou potravinu (jasně, i ovoce, zelenina, obiloviny apod. jsou již vyšlechtěné, a ne to co před 200 lety ALE i náš mikrobiom není stejný a neustále se vyvíjí!).

Co víme je fakt, že jsme se až nepřirozeně odklonili od přirozených návyků (špatně a nedostatečně spíme, přehnaná hygiena, spoustu chemických kosmetických a hygienických přípravků, znečištěná voda i ovzduší, nezdravé vztahy apod.). Tyhle všechny faktory hrají významnou roli na náš celkový zdravotní i psychický stav a proto naše zdraví se neodvíjí jen od toho, co konzumujeme a trávíme, ale také od toho, jak žijeme.. celkově…

 

Zdroj: https://www.bmj.com/content/361/bmj.k2179

 

Zdravý člověk, který nemá žádné zdravotní, psychické či jiné problémy ve většině případů nemusí stravu do detailu řešit. Co je však zásadní v rámci prevence, aby i takovýto člověk dbal na přirozenost, pestrost, čerstvost a lokálnost potravy.

Člověk, který však trpí určitými symptomy, závažnými a komplexními zdravotními problémy, tam je potřeba jít mnohem více do hloubky, nestačí jen říci: „jez celistvé, opravdové potraviny, eliminuj průmyslově zpracovaný cukr…“ ale je potřeba k takovémuto člověku, pokud jste terapeut, přistoupit komplexně, nehádat a pořádně otestovat, co se vlastně v jeho metabolických i genetických procesech děje.

Jak tedy testovat genetiku?

Podmínkou je odebrat vzorek DNA, který se velmi snadno získá ze slin, stěru bukální sliznice, nebo odběrem krve. Otestovat se můžete nechat na doporučení svého praktického lékaře či specialisty, na základě určité rodinné anamnézy. Záleží na tom, v jakém rozsahu je prokázáno konkrétní onemocnění v rodině. Dalším důvodem může být například několik těhotenství, které byly ukončeny samovolným potratem atd. Takováto genetická vyšetř