Co je nutrigenomika a jaká je pro člověka optimální strava

 

V poslední době jsme přímo bombardování médii, klinickými studiemi z Harvardu či jiných renomovaných univerzit, peer-reviewed magazínů, lékaři, výživovými specialisty apod., co bychom měli a neměli jíst a co je vlastně optimální strava pro člověka. Jednou je to středomořská, poté paleo, pak zase čistě rostlinná strava, vitariánství, poté nízkosacharidová anebo keto.

Také já osobně dostávám dotazy typu: Paní Hájková a vy tedy jíte jak? Do jaké kategorie spadáte? Faktem je, že se nedá jednoznačně říci, jak by měla optimální strava pro člověka vypadat, a to s ohledem na dnešní podmínky. Myslím, že si klademe špatnou otázku a měli bychom se spíše zeptat: Jaká je optimální strava pro mne?

Proto i má odpověď na dotaz typu do jaké kategorie spadám, je, do žádné – jím to, co mému tělu i duši dělá dobře s ohledem na klimatické a jiné podmínky.

Také bych ráda zdůraznila, že je zde trend inklinovat k určitému výživovému směru, můžeme to také nazvat i životnímu stylu (od veganství, vegetariánství, raw food až po paleo, cukrfree, low carb apod.) a brát ho za jediný zdraví prospěšný (a pokud se podíváte na ty, které jsem vyjmenovala, vždy se jedná o jakési omezení či vyřazení konkrétních celistvých potravin – opět, o junk food a průmyslově zpracovaných potravinách se již zde nebavíme!). Tento trend pak mnohdy vede ke zbytečnému paušalizování, škatulkování, někdy až zbytečné agresi (prostě lidé to psychicky nezvládnou) vůči ostatním.

 

Na našich besedách, přednáškách a seminářích, které pořádáme v rámci Institutu funkční medicíny a výživy, často mluvíme o pojmech epigenetika, nutrigenomika či nutrigenetika. Nebudu zde zacházet do detailů (na seminářích rozebíráme detailněji), každopádně bych zde ráda vyzdvihla právě obor nutrigenomiky, která je podoborem epigenetiky, a jak souvisí s personalizovanou výživou.

 

Co to tedy ta nutrigenomika je a jakou má souvislost s tím, co má daný jedinec jíst?

No, budete se divit, ale velkou! Díky Human Genome Project, který byl ukončen v roce 2003, kde vědci mapovali zhruba 20 000–25 000 genů lidského genomu (veškeré genetické informace, které nosí naše DNA), jsme se o něm dosti dozvěděli. Víme už, že sice nemůžeme měnit geny, ale můžeme měnit jejich expresi neboli zda se konkrétní gen projeví či nikoli. Představte si to zjednodušeně takto: máte například genetickou predispozici k diabetu 2 typu. To ale, zda se vám cukrovka projeví či nikoli nezáleží čistě na vašich genech, ale především, zda si svým chováním a životním stylem tento gen „aktivujete“ či zůstane „spícím“. A strava hraje v tomto směru „zapínání“ a „vypínání“ genů důležitou roli (ne ale jedinou!!!!).

Vzpomeňte na biologii střední školy, kde nás učili, že DNA je dvoušroubovice, skládající se z tzv. nukleotidů, neboli řetězců, které drží tuto dvoušroubovici pohromadě. Nukleotidy jsou vždy složeny z cukru deoxyrobózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř tzv. nukleových bází:  A adenin, G guanin, C cytos nebo thymin. Vždy se k sobě váží jen adenin a thymin a potom cytosin s guaninem. Jejich postupným řazením v určitém pořadí vzniká právě šroubovice. Tato dlouhá šroubovice se dále zamotává a tvoří chromozomy. Pokud si ještě pamatujete z biologie, neseme 23 párů chromozomů, z toho jeden pár je představován pohlavními chromozomy X a Y. No, a právě části těchto chromozomů nazýváme našimi geny.

DNA si tedy představte jako vaši kuchařku plnou receptů, kdy recepty v kuchařce představují právě geny 🙂 Tyto „recepty“ jsou použity na tvorbu bílkovin, které jsou jedny z nejdůležitějších stavebních struktur buněk.  Báze A, C, T a G budou napovídat vašim buňkám, jak fungovat a jak se projevovat. Některé bílkoviny dávají buňkám jejich specifický tvar a strukturu, další zase nesou určité biologické procesy, jakými jsou například trávení potravy.

Ab