Jak dětem pomoci zvládat strach

Děti se často bojí tmy, strašidel nebo ošklivých snů

Pokud máte děti, možná s nimi také zažíváte nejrůznější jejich strachy a přemýšlíte, jak je řešit. Strachy známe všichni, ale když něco vyděsí naše děti a opakovaně se pak něčeho bojí, často si nevíme rady, jestli řešíme situaci správně a jak vlastně dítko nejlépe podpořit, aby obavy překonalo a umělo zacházet se svými pocity.

CO JE VLASTNĚ STRACH A FOBIE?

Fobie je extrémní strach z nějaké situace nebo jevu. U dětí to často bývá strach ze psů, ze tmy, z větru. Pokud se jedná o fobii, je vždy dobré zkontaktovat odborníka.

Každá fobie, strach má někde svůj začátek – např. jím může být film, něco, co se dítku nebo někomu v jeho okolí stalo. Ač se fobie zdá nerealistická, má reálný základ. Ať už je to nějaký příběh nebo něco, na základě čeho si dítko z daného jevu nevědomě vytvořilo spojení s nebezpečím.

 

JAK DÍTĚTI POMOCI A KONKRÉTNÍ TIPY

1) PŘIJMĚTE A BERTE VÁŽNĚ POCITY DÍTĚTE.

Poskytněte dítěti ve strachu bezpečí, uznejte jeho pocity (potřebuje vaše pochopení a vědět, že to berete vážně).

Zkuste jen láskyplně a s trpělivostí popisovat, co vidíte, že se děje. Dítko obejměte a buďte plně s ním. Dotyk je mocný.

Pomozte mu v bytí teď a tady. Konkrétně tím, že si pokaždé spolu všimnete něčeho, co je třeba jiné od poslední příhody strachu. A popisujte, jaké to je právě teď.

Pojmenujte strach a pak jemně přesměrujte.

2) NECHTE DÍTĚ POCITY STRACHU POPSAT, POJMENOVAT JE

Pomozte dítěti o pocitech mluvit, dát tomu strachu třeba jméno a mluvte i o faktech jevu, který strach vzbuzuje. Je dobré, aby dítko mohlo strach popsat slovy. Pojmenovat si ho.

Vytvořte si (v klidových fázích) třeba tzv. vjemový slovníček. Protože ladění se na vlastní tělo je velkou pomocí po celý náš život. Když se dítko už jako malé naučí vnímat pocity ve svém těle a bude je umět označovat, pomůže mu to se seberegulací, ale i jakýmkoliv uzdravováním v průběhu života.

Náš životní pocit rovnováhy vychází ze schopnosti seberegulace. Což jde právě skrze tělo moc dobře.

Vlastní slovníček může obsahovat slova jako tupý, ostrý, uvolněný, napjatý, prázdný, uvíznutý, horký, studený, lechtivý, svědivý atd.

A vždy, když se na pocity v těle zaměřujete, zapisujte si je s dětmi do tohoto vašeho slovníčku vjemů. Ptejte se dítka (zkoušejte co nejčastěji):

,,Jak ti je teď v těle? Co cítíš?” Všímejte si teploty kůže, různého chvění, motýlů v břiše při prožívání různých emocích a společně je pojmenovávejte.

Zkoušejte také pojmenovávat to, co vy vidíte, vnímáte (,,Vypadáš vyděšeně, když o tom povídáš“, jak se ti tělíčko třese, jak máš strach v očích” atd).

V klidovém rozpoložení zkuste s dítkem racionálně povídat o tom, čeho se bojí. Jak ta dotyčná věc, jev reálně funguje. Aby vědělo, co je příčina a co následek. Děti si totiž často tvoří své magické příběhy, pohádky o důsledcích některých věcí, a tak mohou vzniknout i některé ze strachů.

3) VYUŽIJTE VOLNÉ HRY, TVOŘENÍ, MALOVÁNÍ

Krásně k uvolnění emocí fungují i hrátky s různými materiály jako je písek, hlína, modelína, aby dítko mohlo vyjádřit silné pocity, odžít si je. Více o volné hře a tvorbě píši v tomto článku.

 

4) UČTE DÍTĚ, JAK HODNOTIT MÍRU STRACHU NA NĚJAKÉ POMYSLNÉ ŠKÁLE.

Když dítě naučíte vnímání tělesných pocitů (a vytvoříte si spolu vjemový slovníček), učte jej i pojmenovávat sílu daného