10 věcí, které by měl o miminkách vědět každý

mimi5Všimli jste si někdy všech těch neklidných miminek okolo? Možná tak jednomu ze třiceti, které potkám, září oči, což beru jako známku prospívání. Co se děje a proč? Možná za tím stojí nepochopení nemluvňat a jejich potřeb. Pojďme se podívat na deset věcí, které by všichni o miminkách měli vědět, neboť nepochopení kojenců škodí celé společnosti.

 

 

1. Kojenci jsou společenští savci s potřebami společenských savců.

Savci žijící ve skupinách se začali objevovat před 30 miliony let s intenzivním rodičovstvím (vývojové hnízdo). To je jedna z mnoha věcí, která se vyvinula negeneticky. „Vývojové hnízdo“ hraje důležitou roli při zrání a dospívání jedince a jeho existence je nutná pro optimální vývoj. Praktiky intenzivního rodičovství znamenají pro dítě roky kojení kvůli správnému vývoji mozku a tělesných systémů, téměř neustálý dotek, fyzická přítomnost pečovatelů, reagování na potřeby dítěte za účelem předcházení stresu, svobodné hraní si s lidmi různých věkových kategorií a příjemné zážitky z perinatálního období (období před porodem dítěte a krátce po něm – pozn.). Každá z těchto aktivit má velký vliv na fyzické zdraví jedince.

 

2. Lidská mláďata se rodí „napůl hotová“ a potřebují externí dělohu.

Lidé se rodí velice brzy v porovnání se zvířaty – o devět měsíců dřív, než se naučí chodit a o osmnáct měsíců předtím, než jsou dovyvinuté jejich kosti a jsou schopní samostatně jíst. Donošené děti mají 25 % objemu mozku dospělých, přičemž většina jej dorůstá během prvních pěti let života. „Lidské hnízdo“ se proto vyvinulo v ještě intenzivnější podobě než u jiných společenských savců, protože dítě se rodí nedovyvinuté a tento vývoj trvá tři až pět let. Lidé si také vytvářeli komunity, které sloužily jako společenská podpora matky a dítěte. (Ve skutečnosti vývoj mozku pokračuje až do třiceti let života, takže společenská podpora a vedení by mělo trvat minimálně do tohoto věku.)

 

3. Pokud dospělí naruší postnatální vývoj dítěte, mohou se objevit dlouhodobé problémy.

mimi3Všechny výše uvedené pečovatelské aktivity mají dlouhodobý vliv na fyzické, ale i sociální zdraví jedince. Například trápit miminka tím, že jim nedáme, co potřebují, narušuje jejich seberegulační systémy. To je všeobecně známo v jiných kulturách a bylo známo i u nás. Ve španělštině existuje pojmenování pro adolescenty, kteří se „neumějí chovat“ – jsou malcriado, nevychovaní (criar – španělsky mj. kojit, starat se, chovat – pozn. korektorky).

 

4. Miminka vzkvétají při vroucí lásce.

Když miminka pouze kojíte a přebalujete, umřou. Pokud se jim dostane pouze částečné pozornosti, není to stále dost – nevyužijí svůj plný potenciál. Urie Bronfenbrenner, která zdůrazňuje rozmanité systémy podpory napomáhající optimálnímu rozvoji dítěte, říká, že miminko nejlépe prospívá, když „je do něj zblázněný alespoň jeden člověk“. Jiní uvádějí, že dítě se nejlépe vyvíjí se třemi konzistentně milujícími pečovateli. Děti ve skutečnosti očekávají více než pozornou péči matky a otce. Jsou připravené na komunitu blízkých a vnímavých pečovatelů s matkou poblíž.

 

5. V prvních třech letech života nastává u dětí velmi rychlý rozvoj pravé mozkové hemisféry.

Pravá hemisféra se vyvíjí v reakci na sociální interakce tváří v tvář s dlouhým hleděním si do očí. Pravá hemisféra řídí několik seberegulačních systémů. Když jsou děti odloženy před obrazovky, jsou izolovány nebo ignorovány, chybí jim zásadní zkušenost.

 

6. Děti si chtějí hrát a být v pohybu.

mimi8Děti chtějí být v náručí nebo na těle pečovatele po většinu času. Kontakt kůže na kůži je uklidňuje. Poté, co se tohle dozvěděl jeden z mých studentů, vzal brečící dítě na jedné rodinné sešlosti a položil si jej ke svému krku, načež se dítě uklidnilo. Miminka očekávají společnost, ne izolaci. Chtějí být v centru komunitního života a jsou připraveny si hrát již od narození. Hra je pro ně hlavní metodou učení se sebekontrole a sociálním dovednostem. Péče a přátelství, vzájemná zodpovědnost a hravost budují sociální a praktickou inteligenci. Pečovatel a dítě společně sdílí různé situace a tím se buduje dětská kapacita pro zvládání mezilidských interakcí.

 

7. Děti mají zabudované varovné systémy.

Když děti nedostávají to, co potřebují, dají vám to najevo. Jak je většině kultur dávno známo, nejlepší je hned reagovat na grimasu nebo gesto dítěte a nečekat, než začne plakat. Novorozeňata mívají problém zastavit pláč. Nejlepší radou pro pečovatele je, aby místo názorů expertů raději citlivě vnímali miminko.

 

8. Miminka si své zkušenosti ukládají do paměťových sejfů, které v budoucnu nebudou přístupné, ale projeví se na jejich chování a postojích.

Miminka mohou být velice stresována zanedbáváním jejich výše zmíněných potřeb. Ony nezapomínají. Takové zkušenosti podkopávají jejich důvěru v jiné lidi, jejich zdraví a sociální pohodu a vedou k sebestředné morálce, která může ve světě napáchat mnoho škod.

 

9. Kultura nevymaže potřeby, které se v dětech evolučně vyvinuly.

mimi a mamaDěti se nemohou zbavit svých savčích potřeb. Přesto v mnohých kulturách dospělí lidé obhajují ignorování evolučně vytvořených potřeb dítěte, jako kdyby na nich nezáleželo, a dělají to přes protesty dítěte. Mezi každodenní ignorování potřeb dítěte patří jeho izolace, jako například