Vše, co byste měli vědět o Lymské borelióze a její přírodní léčbě

Umělé léky nebo ty přírodní?

Dnes se podrobně podíváme na problematiku a celostní léčbu boreliózy, na kterou mi od vás chodí hodně dotazů a která může být jednou z příčin „spuštění“ autoimunitních onemocnění.

Článek připravila Mgr. Eva Hájková MBA, která spolu s MUDr. Janem Vojáčkem CFMP a Žanetou Kremsa FNLP založila Institut funkční medicíny v Praze.
 

Co je Lymská borelióza?

Lymská borelióza je onemocnění způsobené baktérií Borrelia burgdorferi, které přenášejí klíšťata, v podezření z přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky. V porovnání s klíšťovou encefalitidou se v Česku vyskytuje v daleko vyšším počtu. Infekci nepřenáší pouze dospělá klíšťata, ale i jejich mladší vývojová stádia, kterých si mnohdy ani nevšimneme. Životní cyklus klíštěte totiž zahrnuje tři stadia: larvu, nymfu a dospělé klíště. Z vajíček se vylíhne larva, která je velmi malá. Měří asi 0,7 mm a má jen tři páry nohou. Larvu na těle často objevíme až když je nasátá krví a místo už začíná svědit, což je obvykle dva dny po přisátí. Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek. Snadno ji seškrábneme nebo oholíme aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte.

Lymskou boreliózu přenášejí klíšťata na člověka i na zvířata. Bakterie borelie přežívají ve střevě infikovaného klíštěte a v okamžiku přisátí klíštěte k postiženému se přemísťují do slinných žláz klíštěte a pak do těla postiženého. Přenos bakterie vyžaduje delší čas, proto je riziko infekce vyšší, čím delší dobu bylo klíště přisáto.

 

Prevalence× borelií u českých klíšťat

×(podíl počtu jedinců trpících danou nemocí k počtu všech jedinců ve sledované populaci)

V roce 2017 státní zdravotní ústav (SZÚ) provedl analýzu klíšťat z pražských parků a lesů, aby zjistil prevalenci borelií a zjistili, že čtvrtina klíšťat je infikována.1

 

Projevy nemoci

Po přisátí infikovaného klíštěte je typickým projevem onemocnění lymskou boreliózou zarudnutí v okolí místa, kde bylo klíště přisáto tzv erithema migrans. Toto zarudnutí má většinou přesně ohraničený tvar s bílým bodem ve středu. Dalšími příznaky je horečka, malátnost, únava a nevolnost. U části postižených se nemoc může vyvinout až do zánětu kloubů, šlach, kožních problémů nebo může lymská borelióza napadnout i nervovou soustavu postiženého. Stádia se klasifikují do třech fází.

  1. stadium

Erythema Migrans vykazuje cca 25% postižených, v tomto stádiu působí ATB velmi efektivně.

  1. Stadium

Bolesti kloubů, svalů, únava, nechutenství, stěhující se artritida a menigitida.

  1. Stadium

Těžké neurologické symptomy, silná únava, oslabení paměti, silné bolesti, deprese a psychózy.

Mezi 2. a třetím stádiem mohou proběhnout léta nebo i desetiletí. Proto je těžké spojit původ nemoci s hmyzím kousnutím. Vidíme vždy akutní stresory, které vedou k probuzení infekce do vážného stavu.

V časných fázích se může vytvořit tzv. boreliový lymfocytom, který není až tak známý, což je tuhá papula či uzel, který se nachází zejména na ušním boltci, prsní bradavce, nosním křídle či skrotu. Dalším symptomem je diseminovaná kožní forma lymské boreliózy, která se projevuje mnohočetnými červenými skvrnami. Počet skvrn kolísá od dvou po desítky. Vzhledově se neliší od lokalizované formy erythema migrans, pouze jejich rozměry bývají většinou menší. Kloubní potíže se mohou objevit již krátce po nákaze. Zpočátku jde jen o subjektivní stesky na migrující artralgie, fyzikální nález na pohybovém aparátu je normální. Objektivně zjistitelný kloubní zánět – lymská artritida – vzniká za řadu týdnů a měsíců po infekci.

 

Další možná úskalí spojená s LB

O čem se mluví již méně jsou tzv. koinfekce, což jsou další bakterie nebo paraziti, kteří mohli být přeneseny přisátím klíštěte. Klíšťata jsou do značné míry zatížena spoustou různých patogenů. Existují tedy specifické infekce, na které je třeba nezapomínat (Ehrlichioza, babesioza, bartoneloza, Riketsiosa, Mykoplasma, Toxoplasmoza, tularemie, viry apod).

 

Jak diagnostikovat?

Zlatým standardem českých laboratoří je tzv. ELISA test (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay), Tato metoda je založena na jednoduchém principu vazby mezi antigenem a příslušnou protilátkou, tedy se měří hladina protilátek proti boreliím. Bohužel stanovení diagnózy je velmi kontroverzní a to, že nemáte dle ELISA testu zvýšené protilátky ještě neznamená, že borelie nemáte a také množství zvýšených protilátek ještě neznamená, že průběh nemoci je horší než u těch s nízkými hodnotami. Posuzování změny hladiny protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Dnes je známo přes 300 různých kmenů boreliózy s přes 100 známými imunologicky relevantními antigeny. Borelie neustále tyto antigeny mění. V prvních šesti až osmi týdnech po infikování neprobíhá v organizmu prakticky žádná tvorba protilátek. Na tomto místě se doporučuje LTT-Eli-spot test, který může být pozitivní již po 14 dnech po kontaktu. V této době jsou IgM protilátky stále ještě negativní.

Přesnějším testem je tzv. Western blot (také znám jako imunoblot), který se ve většině případů dělá, jen když je ELISA test pozitivní. Oproti metodě ELISA je Western blot sice časově náročnější a dražší, ale citlivější.

Existuje vyhláška upravující diagnostické postupy pro lymskou boreliózu a kterou by lékaři měli respektovat (přece jen se jedná o vyhlášku, ne o zákon). Případně si ji můžete vytisknout zde (strany 4050 – 4052) http://www.szu.cz/uploads/sb103_10_1_novela.pdf a předat vašemu ošetřujícímu lékaři.

Důležitou informací v této vyhlášce je, že pokud jste měli přisáté klíště a jevíte symptomy boreliózy, lékař může nasadit antibiotickou léčbu bez toho, aniž by měl pozitivní laboratorní testy.  Laboratorní vyšetření se v diagnostice erythema migrans rutinně neprovádí, výjimkou jsou klinicky nejasné stavy. Léčba se zahajuje na základě klinického zhodnocení a bez zbytečného odkladu. Pak také říká, že v klinicky sporných případech by měl lékař použít právě Western blotu k potvrzení infekce. Tedy pro vás to znamená, že tento test můžete vyžadovat! Ideálně Sérologické testy nemohou poskytnout informace o délce trvání nákazy, aktivitě a závažnosti infekce, účinku léčby ani o prognóze onemocnění. Jejich opakování po léčbě a při následné dispenzarizaci je většinou neúčelné, posuzování změny titrů protilátek v různých odběrech je bezcenné.

Další důležitou informací pro vás je, že pokud jste byli, nebo jste infikováni boreliemi, nedoporučuje se darovat krev, ani kostní dřeň po dobu nejméně dvou let!

 

Jak Lymskou boreliózu řeší klasická medicína?

K léčbě se využívá škála antibiotik a léčba trvá mezi 14-28 dny dle klasifikace fáze nemoci. Problém však nastává, pokud se nemoc neidentifikuje včas a borelióza přechází do tzv. pozdní fáze, která se může projevovat nejrůznějšími symptomy. Tím, že je velmi oslaben imunitní systém, vidíme například v testech střevního mikrobiomu přemnožené bakterie, plísně, či parazity, se kterými si zdravý imunitní systém lehce poradí.

Mnohdy antibiotická léčba pomůže ze začátku, symptomy se však vrací a člověk se cítí hůře.

Tzv. Post-Lyme Disease Syndrome (PLDS – post boreliózní syndrom) je mnohými zpochybňován a těmto lidem jsou předepisovány antidepresiva a jsou posíláni k psychologům.

 

Jak tedy řešit PLDS?

Tohle je velmi dobrá otázka! Co víme je, že v těchto stádiích antibiotická léčba není účinná, a navíc velmi oslabuje již tak oslabenou imunitu.

Zde je třeba se zaměřit na to, jaká je skutečná příčina toho, že infekce přešla do PLDS, která již nelze účinně léčit antibiotiky a trvá déle než šest měsíců. Zdá se, že může souviset s následujícími faktory:

  1. Sníženými buněčnými funkcemi a ochranou
  2. Oslabenou imunitou
  3. Systémovými bakteriálními infekcemi (koinfekcemi)
  4. environmentální faktory včetně expozice plísním a parazitům

Může se jednat pouze o jeden z výše uvedených faktorů anebo více. Odpovědí tedy logicky je, posílit imunitní systém natolik, aby si s chronickými formami poradil.

Pro každého budou intervence samozřejmě vypadat jinak.