7 tipů jak pomáhat dětem být tím, kým jsou a abyste se z toho nezbláznili

deti2Milujeme naše děti. Chceme je chránit. Chceme pro ně to nejlepší. Nechceme, aby dělaly stejné chyby jako my. Kráčíme po této planetě déle než ony a tudíž víme více než ony a tak jim neustále nabízíme rady a pomoc, o které naše děti, ruku na srdce, prostě nestojí, neboť o ně mnohdy ani nežádají, ba co víc, odmítají je a ignorují. Au. 

V některých případech jsou naše impulsy dokonce vyloženě škodlivé pro naše děti, i když je míníme s tou největší láskou v domnění, že je chráníme před pády, bolestmi a smutkem. To má později za následek to, že některé děti jakoby otupí, přestanou se snažit samy myslet a neustále hledají někoho dospělého, kdo je bude směrovat. Tím jsou velmi jednoduše zneužitelné, manipulovatelné a zranitelné. Naštěstí většina dětí těmto dobře míněným postrkům svých rodičů zdárně odolává křikem a vztekem a dobře, že tak. Mají svůj vlastní život, i když jsou zatím maličcí, chtějí dělat své chyby a skrze ně se učit a poznávat sebe i svět kolem a je třeba jim to dovolit pro jejich nejvyšší dobro, i když nám to bude častokrát doslova vát srdce. Zachovejte klid a vysílejte lásku. Je třeba, aby se naučily nést následky svých rozhodnutí a činů, které z nich udělají rovné, zodpovědné, samostatné bytosti a ne loutky.

Matka příroda ví, že nemůže ochránit naše děti před všemi nástrahami a nebezpečími světa a my bychom to měli vědět také. Není a nebude v našich silách být jim neustále na blízku a zametat, odhánět, přistrkovat, vybírat, klidnit, foukat…  Děti se musí naučit, jak se samy ochránit před nebezpečími světa a to lze pouze přes prožité zkušenosti, na základě jejich vlastních rozhodnutí, zotavení se z chyb, konfrontací a zabývání se všemi druhy nebezpečí a zklamání. Proto matka příroda, neboli proces přirozeného výběru, je navržen tak, aby se naše děti bránily našim pokusům o jejich kontrolu.

Matka příroda má více zkušeností a je zde mnohem déle než kdokoli z nás a má lepší plán pro rozvoj dětí než vy nebo já nebo jakýkoliv dětský psycholog. Měli bychom raději poslouchat ji a učit se. Plán je implantován v našich dětských instinktech a my se ho naučíme pouze tím, že budeme sledovat a poslouchat naše děti, ne s nimi bojovat.

Představte si, jak vám osobně jsou nepříjemné nevyžádané rady, zejména od vašich rodinných příslušníků nebo jiných osob, které vás mají rády a vy je. Bohužel je to tak, doma není nikdo prorokem. Nelíbí se nám takové rady, protože zavánějí pokusy na naší kontrolu. Všichni si chceme po celý náš život udržet svou autonomii. Bráníme se kontrole ostatních a uvědomujeme si, že i když o radu požádáme, stále pod určitou kontrolou jsme. Ve skutečnosti je naše požádání o radu součástí našich prostředků racionální sebekontroly. Ale když nám jiní dávají rady, o které jsme nežádali, připadá nám to jako že nás chtějí ovládat a pokud máme pocit, že je musíme následovat, máme co do činění se strachem z toho, že se daný člověk urazí nebo se s ním nechceme dohadovat a uděláme to tak a tehdy jsme opravdu pod kontrolou. Naše děti jsou v tomto ohledu stejné jako my.

Nechte se nyní inspirovat několika tipy na autonomní jednání s dětmi v jejich i ve váš nejvyšší prospěch.