Vitamín D – přírodní zdroje a ovlivnění organismu

panacekV nedávné době se vitamin D stal středem pozornosti při sledování, zda jej Evropané mají dostatek a jakým způsobem jej získávají. Zda je množství obsažené v potravinách a syntetizované organismem vlivem slunečního záření dostatečné nebo je nezbytné další zvýšení příjmu vhodnou fortifikací.

 

Vitamin D
Vitamin D patří mezi výjimečné živiny, může být získáván přímo z potravy, ale v těle vzniká také působením slunečního světla na kůži. Je nezbytný pro optimální využití vápníku v těle, neboť ovlivňuje jeho absorpci ve střevech a následné uložení v kostech, řídí také hladinu vápníku v krvi. Nedostatek vápníku působí choroby kostí, jako je křivice u dětí a osteoporóza u dospělých. Mimoto má vitamin D v organismu řadu dalších funkcí.

Označení vitamin D zahrnuje dvě složky – vitamin D2 a vitamin D3, které se mírně liší svou chemickou strukturou. Vitamin D2, rovněž označovaný jako ergokalciferol, je průmyslově vyráběn z droždí a slouží jako potravinářské aditivum. Vitamin D3 (cholekalciferol) vzniká v kůži vlivem slunečního záření, ale může být získán také konzumací potravin na bázi masa. Obě formy se používají při fortifikaci potravin a v potravinových doplňcích, vitamin D3 je účinnější a stabilnější než vitamin D2, proto se při fortifikacích používá častěji.1

 

Vitamin D vznikající působením slunečního záření (opalováním)
slunceVitamin D vzniká z cholesterolu působením slunečních paprsků na pokožku. Přesněji řečeno, složka slunečního záření – ultrafialové paprsky B (UV-B, 280-315 nm) ovlivňují tvorbu vitaminu D z jeho prekurzoru 7-dehydrocholesterolu. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje vystavovat obličej a paže slunečnímu záření po dobu 30 minut denně pro dosažení přiměřené produkce vitaminu D.2 Vzniklé přebytky tohoto v tuku rozpustném vitaminu mohou být uloženy v tukové tkáni pro pozdější využití. Tímto způsobem však není možné získat příliš velké přebytky vitaminu D díky autoregulačním mechanismům, zabraňujícím jeho nadbytečné tvorbě vlivem slunečního záření – zvýšená teplota totiž vede k jeho přeměně na neaktivní analogy vitaminu D.

Vytvořené rezervy vitaminu D nevystačí pro celé zimní období, neboť v severní a střední Evropě není dostatek slunečního svitu pro tvorbu potřebného množství vitaminu D.3 Podle WHO jsou osoby nevycházejíci ven, případně jinak se chránící před sluncem, vystaveny riziku nedostatku vitaminu D, podobně jako jednotlivci s tmavou pokožkou, jelikož silná pigmentace kůže brání záření UV-B v průniku k buňkám produkujícím vitamin D.2 Také časté a důkladné užívání opalovacích krémů, často doporučované jako ochrana proti rakovině kůže, analogicky blokuje syntézu vitaminu D v kůži.4,5 Tyto skutečnosti zvyšují význam vitaminu D přítomného v potravinách.

 

Vitamin D v potravinách
WHO doporučuje pro děti a dospělé do věku 50 let (včetně těhotných a kojících žen) denní příjem vitaminu D v dávce 5 μg, tedy 200 mezinárodních jednotek (IU), pro osoby ve věku 51-65 let 10 μg (400 IU) a pro osoby nad 65 let 15 μg (600 IU).2 Národní doporučení pro vitamin D přijímaný potravou jsou v jednotlivých evropských státech odlišné, většinou jsou vyšší.6 Pro srovnání United States Institute of Medicine (IOM) doporučuje denní příjem 15 ug pro osoby věku 1-70 let a 20 μg pro osoby starší.7 Tato nově publikovaná doporučení IOM vyjadřují ve srovnání s dříve publikovanými hodnotami podstatné zvýšení doporučeného příjmu.

Hlavními potravními zdroji vitaminu D jsou rybí játra (tresčí), olej z rybích jater, tučné ryby a vaječný žloutek (Tab.