Muž ženě…

muz-zena-300x225„Má nádherná milenko, když se dívám do tvých očí, cítím touhu tvého srdce. Není pro mě nic krásnějšího než tvá láska. Chci pít tvoji lásku, ponořit se do tvého srdce a otevřít tě Bohu. Musím však cítit, že chceš, abych do tebe vstoupil. Chci cítit, že odhazuješ své zábrany – jen trochu, tak, abych mohl cítit pozvání tvého srdce. Prosím, otevři se, abych mohl uchopit tvé srdce.“

„Tolik se mi líbí sledovat tě v pohybu. Tvé tělo je tak otevřené; chci tě obejmout
a držet tvé srdce proti svému. Když vidím, jak jíš čokoládu nebo své oblíbené jídlo,
ohromuje mne, jak tvé tělo reaguje tím, že se otevře a potěšením celé zjemní, jako kdyby
tebou protékala láska. Občas se zachvěješ a vydáváš labužnické zvuky. Říkám si,
proč bys vůbec měla chtít žít jakkoli jinak než takhle otevřená lásce. Vím, že nemůžeš
jíst pořád jen ty nejlahodnější pochoutky, ale přemýšlím, jak bys žila, kdybys právě
teď dýchala a celým svým tělem cítila proudit božskou ambrózii.“

„Tvé toužení po lásce je tak silné, že neustále cítím tvé srdce. Když mě otevřeně miluješ,
cítím tvé srdce, ale touhu tvého srdce cítím i ve chvílích, kdy jsi rozzlobená nebo
smutná. Stále slyším volání tvého srdce, i když někdy se ti nemohu otevřít, protože
tvé emoce mě vychylují ze směru. Možná se bojím nebo jsem zmatený a ty jsi třeba
nazlobená, ale i tak pořád cítím toužení tvého srdce. A já tvé srdce potřebuji cítit.
Tvá touha mě přitahuje zpět do hlubin lásky. Svou touhou mě zveš do svého srdce.“

 

zena2„Má nejdražší, nechci, abys to vzdala. Vím, že ti muži v minulosti ublížili a že někdy nejsem schopen se na tebe napojit. Moc tě však prosím: Nespokojuj se s ničím menším než s touhou, kterou chováš v hloubi svého srdce. Viděl jsem mnoho žen, které to vzdaly a spokojily se s průměrným vztahem, který je Bohu neotevírá. Viděl jsem také ženy, které se snaží obejít často velice náročné dosažení oddanosti dvou těl tím, že se snaží milovat samy sebe.

Tyto ženy se naučily, že když se budou milovat takové, jaké jsou, a když budou milovat svého muže i se všemi jeho lidskými chybami, budou se možná cítit celkem dobře. Možná docela přijímají člověčí podstatu svou i svého muže. Nepotřebují už, aby bylo všechno dokonalé. Jsou schopné milovat a přijímat věci takové, jaké jsou.
Ale byl bych zklamaný, kdyby ses s tímhle spokojila i ty. Milovat sebe a mě takové, jací jsme, milovat všechny své vlastní skořápky a milovat mě i se všemi mými nedokonalostmi je jen první krok. Větším darem však je, když dovolíš, aby nejhlubší vyjádření tvého srdce ozařovalo můj život tak, abych i já viděl víc, než jsme schopen vidět sám. A když si vybereš mě, nebo třeba jiného muže, a věříš, že on nebo já dokážeme tvé srdce otevřít do hloubky víc, než bys dokázala sama i se svojí láskou pro své vlastní lidské limity a skořápky, pak bude tvé srdce vzkvétat daleko za hranice prostého smíření se s tím, jak se věci mají.
Prvním krokem je milovat sama sebe, milovat mě, milovat všechny i se všemi našimi nedostatky. Jsme božští a jsme v pořádku takoví, jací jsme. Dalším krokem je otevřít se v plnějším jasu oddané důvěry dvou těl. Pak vidíme ještě více a nabízíme svou lásku hlouběji, než bychom dokázali bez vzájemného milujícího zrcadlení a žádosti srdce. A ještě dalším krokem v rozkvétání lásky je absolutně důvěřovat a otevřít se jako ta láska, která touží zářit skrze srdce všech bytostí.“