Již odmalička jsem nijak zvlášť netíhla ke konzumaci masa, jako dítěti mi to bylo nepřirozené. Doma jsme se stravovali vždy převahou zeleniny, rýže, brambor a občas nějakou rybičku a každý den ovoce, takže zkoušena jsem byla jen ve školní jídelně. Co si pamatuji, tak jsem tíhla ke sladkým jemným chutím, byť jsem krevní skupina 0 – lovec, pro kterou je uváděno jako nejvhodnější strava právě maso.
Tato skutečnost je zřejmě dána také tím, že jsem velmi vnímavý empatický člověk – vodnář a vždy jsem se zajímala o sociální témata, zvířátka a přírodu vůbec. Cesta k mému současnému stravování byla klikatá a musela jsem si všechno vyzkoušet. Jako puberťák jsem prošla klasickou komerční stravou s hranolkami, milk shaky a boomem cheeseburgerů, poté díky sportu fitness stravou s příjmem kvalitních živočišných bílkovin a redukcí cukrů, následně jsem byla 5 let vegetariánkou, kvůli studiu jógy a východních filozofií, pak jsem jedla makrobioticky, ayurvédsky, dle čínského systému léčby potravinami a krevních skupin a v současnosti jsem z 80% vitariánka (pouze čerstvé ovoce a zelenina, semínka, oříšky a mořské řasy) a 20% na sacharidech v podobě pohanky, jáhel, quinoi, amarantu, cizrny a celozrnné rýže – to kvůli mé zimomřivosti v zimních měsících. Cítím se skvěle a většinou zářím 🙂
Vyřazení masa má nejen blahodárné účinky na naše tělo – zdraví, ale především na naši mysl a prožívání. Nízké vibrace masa plné stresu, utrpení a strachu z krutě zabitých zvířat nám přidává na agresivitě, soutěživosti a neschopnosti se vcítit jeden do druhého. Nehledě na množství antibiotik a hormonů, podávaných ubohým tvorům kvůli šíření chorob v důsledku nedostatku prostoru, výběhu, světla, kvalitní stravy a strachu po celý jejich život. Jedení masa nám také narušuje meditace a naše osobní vibrace, které bychom měli spíše zjemňovat, kultivovat a prosvětlovat myšlenkami lásky a soucitu, pro vstup do vyšších dimenzí reality nového světa, který se nám otvírá.
Proč to ale všechno píšu. Součástí mého probuzení v otázce zřeknutí se masa a mléčných produktů byl také tento dokument, který je velmi silným obrazem skutečného stavu hospodářství a krutého zacházení s domácími zvířaty v masokombinátech po celém světě.
Jsme Jedno, spojeni se vším živým, s Matkou Zemí a jejími jemnými vlákny celého ekosystému, kterého jsme součástí. Jak se chováme k ostatním, tak se chováme sami k sobě. Živou stravou přijímáme život, mrtvou stravou smrt. Vším co jíme se doslova utváříme, takže je nasnadě si začít opravdu vybírat.
Kdo si co vybere je na každém z nás, jsme svobodné bytosti. I já se toulala po různých cestách a zkoušela, až jsem našla co mi nejlépe vyhovuje a s čím nejvíce souzním na všech úrovních.
Přeji nám život bez ubližování a „Kéž jsou šťastny všechny bytosti“.
ℒℴνℯ ❤ Mia
Autor: Mia Weissová, foto:google.com, slunecnyzivot.cz
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě pokud bude připojeno jméno autora, aktivní odkaz na slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. Díky! Mia
Moc pěkný článek, ve kterém se z velké části nacházím i já sama. Podobně jako Vy jsem si prošla různými „stravovacími návyky“ od těch nejnezdravějších v teenagerském věku, přes fitness, krevní skupiny i koketování s veganstvím a vitariánstvím. Maso jsem od malička neměla ráda, za to jsem vždycky nade všechno milovala zvířata. V současné době jsem již delší dobu 100% vegetariánka a hodně mi vyhovuje Ajurveda. Mám sice občas morální konflikt s tím, že jím mléčné výrobky, ale fyzicky mi tato varianta stravování vyhovuje nejvíce. Snažím se alespoň kupovat mléko a mléčné výrobky z biofarem a čas od času je doplnit veganskými alternativami. Chci věřit, že tím snad nezpůsobuji tolik utrpení, i když vím, že mléko patří mláďatům a ne lidem. Jsem typ s převahou váty a tak jsem vždy měla problémy s citlivým trávením, z tohoto důvodu mi bohužel nevyhovovala vitariánská jídla. Moc bych si přála, aby lidé konečně pochopili, že to, že člověk musí/potřebuje jíst maso je jenom zažité stigma, a že zabíjením a konzumací zvířat sami sebe zabíjí…
Dobrý den, zahrávám si také s myšlenkou že nebudu jíst maso. Mám ale k tomu jin důvody. žiju na vesnici, takže odjakživa jsme měli nějaké ovce, krůty, králiky, slípky, prase. Takže sme měli dá se říct bio maso. Zvířata žila na louce, starali jsme se o ně s láskou. Netrpěli hladem. Z obchodáku jsme nikdy ani teď nekupovali maso. Maximálně ryby. Kravské maso sme měli od farmáře, strejdy. Takže sem věděla, kde a jak žijou. Jenže poslední dva roky mám problémy s tím, že se zvířata zabijou a pak konzumují. Zabijačky protrpím, ten den nemůžu maso ani vidět. Bijou se ve mě dva pohledy na věc. Maso potřebujeme, máme to dané už od počátku, geneticky. Jenže se mi nelíbí, že abych to maso měla, musí se ten živý tvor zabít.V přírodě to tak funguje, masožravci jí maso, my jsme taky zvířata, jen si myslíme, že kdovi jak chytra jsme a že jsme něco víc. Což já si nemyslím.
Vím, že ty naše zvířata nás na statku se mají dobře. Takže až jdou na porážku tak jim v duchu poděkuji za to, že mám od nich to maso.