Jak se stát jogínem

Hluboko v duši každé živé bytosti se skrývá neuhasitelná žízeň po absolutní svobodě. Od první chvíle, kdy člověk poprvé otevřel své oči zde na Zemi, byl nespokojený, protože cítil, že je vězněm okolností svého života. Je nešťastný, protože nemůže dělat vše, co chce, je nespokojený se svými schopnostmi, protože je neumí použít tak, aby se osvobodil ze svého vězení. Touží po neomezené nespoutané nekonečnosti. Chce létat, chce se pohybovat v prostoru bez zábran volně jako pták: touží po tom, aby byl dokonale volný.

 

Tato touha po svobodě se projevuje jak u těch nejprimitivnějších úrovní lidského života, tak u těch nejpokročilejších, nehledě na to, jestli si to daný jednotlivec uvědomuje či ne.

Jeskynní muž, který si vyrobil kyj, aby rozšířil svou moc a člověk dnešní doby, který využívá všech vymožeností vědy a technologie, aby zvýšil své pohodlí a dosáhl svých cílů – oba nevědomě touží po svobodě. Protože však člověk nehledá svobodu na tom jednom jediném místě, kde jí může nalézt, upadá stále hlouběji a hlouběji do otroctví. Dokonce i náš nekonečný hon za penězi a mocí vychází z přesvědčení, že peníze či moc nám přinesou svobodu, po které tak silně toužíme. To, čeho pak dosáhneme, je přesný opak. Promarníme celý svůj život honbou za penězi, mocí a postavením; a promarníme veškeré síly svého ducha tím, že vymýšlíme způsoby a cesty, jak bychom využili své bližní a jak bychom je účinně zatlačili ke straně, pokud nám zkříží cestu.
Potom, když se nám podaří získat jmění, se stáváme otroky svého bohatství a postavení. Hodíme přes palubu všechny své vnitřní hodnoty a zcela zničíme život sobě samým a všem kolem nás. Když se rozhlédneme kolem sebe v každodenním životě, vidíme, jak moc lidé trpí v okovech, které si pro sebe sami ukuli, i přestože jsou naplněni touhou po svobodě. Ale i sama tato touha vytváří stále nové okovy na jejich nohou. Je tedy vůbec nějaká možnost, aby se člověk osvobodil?

Ano, skutečně je! Ale musíme se nejdříve osvobodit od své osoby, protože to jsou právě naše přání a touhy hluboko v nás, které nás drží v otroctví. Jen když se od nich osvobodíme, můžeme dosáhnout dokonalé svobody! Jediná skutečná a dokonalá svoboda existuje pouze tam, kde není vůbec žádná touha! Být osvobozen od touhy znamená být osvobozen od magie klamu materiálního světa. Absence touhy nám otvírá oči a posouvá náš úhel pohledu ze země vzhůru. Umožňuje nám být objektivní a soudit vše na základě pravých hodnot. Být osvobozen od touhy znamená být osvobozen od utrpení, protože veškeré utrpení vzniká z nesplněných přání. Být osvobozen od touhy, znamená být zachráněn před smrtí, protože neustálý, zdánlivě nekonečný cyklus zrození a umírání skončí, jakmile přestaneme být taženi zpět do materiálního světa svými touhami. V tu chvíli jsme schopni si vychutnat nekonečnou svobodu, která stojí nad časem a prostorem.

Je možné to zažít už v našem fyzickém těle; neboť přestože naše tělo patří fyzickému světu, naše vědomí se může povznést na úroveň duchovní všemohoucnosti a vševidoucnosti a zcela s nimi splynout. Když toho dosáhneme, splní se nám biblický slib: „On sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude…“ Člověk je skvěle navržený nástroj na projevení ducha v materiálním světě. Ačkoliv jeho tělo patří hmotnému světu, je jeho úlohou dosáhnout svým vědomím nejvyšších duševních sfér a velké věčné pravdy, které tam nelezne, pak přinést dolů za zem a prakticky je zde využít.

 

Tragédie lidské existence začíná ve chvíli, kdy lidé ztratí vidinu vyššího cíle svého bytí a začnou se ztotožňovat s tělem a jeho touhami. Člověk zapomíná, že jeho JÁ je duchovní a nesmrtelné a že je součástí nekonečného věčně trvajícího bytí, které oživuje celý vesmír. Když se ztotožní se svým tělem, přestává být pánem těch ohromných přírodních sil, které působí v jeho těle; naopak se stává jejich otrokem, zakotví se hluboko v hmotném světě a žene se do nejubožejšího otroctví. Jak bible jasně vysvětluje: „Kde je váš majetek, tam bude i vaše srdce.“ Dokud nás naše přání svazují k hmotě, nemůžeme být volní; jsme vězni zemské sféry.
Výsledkem je nespokojenost a smutek, protože ve své slepotě se oddělujeme od jednoty vesmíru, straníme se a izolujeme. Oddělením se od jednoty s vesmírem snižujeme svoji sílu a sklouzáváme do stále většího trápení a bolestné prázdnoty samoty, dokud konečně nejsme přinuceni vyhledat pomoc. Ale i zde často děláme chybu: hledáme pomoc zvenčí místo toho, abychom čerpali z nevyčerpatelných zdrojů síly uvnitř nás samých. Tyto vnitřní prameny energie jsou dostupné uvnitř každého z nás, jsou na dosah ruky, ale pro průměrného člověka jsou nedosažitelné, protože se nachází mimo sféru vědomí.

Někdy se stává, že „obyčejní lidé“ objeví své vnitřní tvořivé síly a pak je použijí k ďábelským účelům. Místo toho, aby je využili na pozitivní a tvořivé cíle, použijí je ke zničení toho, co před nimi vytvořili velcí myslitelé a vůdci pro blaho lidstva. V celé historii lidského konání na zemi narození každého duchovního velikána vždy předznamenávalo začátek velkého duchovního rozvoje. Můžeme sledovat vzestupy velkých civilizací a náboženství, které s nimi přišly. Tyto civilizace dosáhly vysoké úrovně a zažily období oslnivého rozkvětu, které pak bohužel vždy bylo následováno obdobím úpadku, rozkladu a destrukce.
Existuje ovšem jedna část světa, která byla díky svému jedinečnému umístění ochráněna před vývojem dějin. Tou částí jsou Himaláje. Se svými tyčícími se vrcholky, které doslovně tvoří střechu světa, svými gigantickými rozměry, svým nevlídným podnebím a svou neproniknutelností – abychom zmínili alespoň pár faktorů, které zde hrají roli – nejsou Himaláje místem, na kterém by se běžným způsobem mohly odehrávat dějiny. Ale právě z tohoto důvodu je toto místo o to příhodnější pro poustevníky, kteří zde obývají nesčetná údolí a jeskyně. Himaláje jim nabízí přírodní ochranu od zvědavých, všetečných a slídivých davů.
Po tisíce let se do těchto hor stahovali lidé, které nezajímal vnější svět a jeho povrchnost. Jejich pozornost vždy byla a neustále je zaměřena na podstatu věcí, na podstatu samotného života. Odpradávna se tito poustevníci soustředili na tajemství člověka a života a na své cestě za poznáním se prodírali stále kupředu a vzhůru, dokud konečně neobjevili smysl života. A díky jejich neúnavné vytrvalosti se jim zjevila nejvyšší pravda; stali se osvícenými, porozuměli životu a pochopili nejzákladnější příčinu. Před nimi se otevřela cesta, která vede ven z utrpení ke svobodě, ke štěstí, k nekonečné blaženosti. Protože si uvědomovali, že každý může a jednou bude muset, dosáhnout tohoto trvalého štěstí, a protože jim bylo líto trpícího lidstva, začali učit trpící a ukázali jim cestu ke spáse, k naprosté a dokonalé svobodě!

Když se vydáme pokořit horu, můžeme jít několika cestami. Někteří lezci si zvolí pozvolnou klikatou cestu, protože nemají dost fyzických sil, aby zvládli strmější stezku. Jiní zvolí tu strmou jako zkratku, která jim ušetří čas. A někteří se dokonce rozhodnou pro tu nejkratší, nejpřímější cestu a šplhají přímo po skalních zdech, aby dosáhli svého cíle v co nejkratším čase. Úplně stejným způsobem můžeme postupovat směrem k vysokému vnitřnímu cíli, můžeme jít různými stezkami podle svých fyzických, duchovních a psychických možností.

Velcí učitelé vypracovali mnoho různých systémů tak, aby dosažení tohoto cíle bylo možné pro každého. Tyto systémy zkracují naši cestu a pokud se jimi řídíme, dosáhneme svého cíle rychleji. Obecný název těchto systémů je jóga. A velký učitel a mistr, který dosáhl tohoto cíle tímto způsobem, se nazývá jogín. V Indii je zcela běžné, že člověk náhle opustí svůj domov, oblékne si žluté roucho poutníka a vydá se hledat svého mistra. Takový člověk dosáhl úrovně, na které už touží pouze pochopit smysl života. Chce žít jen pro samou podstatu žití a ne pro každodenní události a zážitky, které hluboko v sobě jen skrývají skutečný smysl života. Takoví lidé jsou odhodláni hledat – a dosáhnout – opravdové vnitřní skutečnosti života; považují ten náš pozemský život za pouhou příležitost otevřít oči a vnímat podstatné.

Je to jako číst příběh se všemi jeho radostmi a strastmi, který byl napsán pouze za tím účelem, aby čtenáři předal uvnitř skrytý návod. Ale proč by někdo, jehož oči jsou již otevřené, potřeboval tento příběh? To, co chce, je čirá nahá pravda bez příkras! Nechce už plýtvat svůj čas zbytečnostmi. Slavný indolog Dr Erwin Baktay byl očitým svědkem náhlé změny, která postihla jednoho významného Inda během lovecké oslavy na usedlosti Maharaja v Patiale. Tento indický muž byl tak hluboce šokovaný při pohledu na zraněné zvíře, které před ním umíralo, že odložil svou pušku a v tichosti odešel, aby se věnoval po zbytek svého života józe.

V Indii se nikdo nesnaží bránit takovému člověku, protože každý ví, že vnitřní osvícení ho přivedlo na tuto cestu. Dokonce ani členové rodiny, které takový člověk opustí, netruchlí nad jeho odchodem; naopak, dávají mu svá požehnání. Stejně běžné je, že se člověk vydá na poutní cestu, protože přijal telepatickou zprávu od velkého mistra, velkého jogína, ve které je mu sděleno, že nastal čas, aby se přišel učit, hledat a najít to, po čem jeho duše tak silně touží. Taková telepatická zpráva není výplod fantazie, ale skutečnost založená na přírodních principech tak jasných a srozumitelných jako jsou ty, díky nimž využíváme bezdrátového přenosu zpráv a rádia.

 

Také myšlenky mají svou vlastní vlnovou délku, svého vysílatele a příjemce kdekoliv na světě. Když se v meditaci naladíme na správnou vlnovou délku myšlenek vysílaných velkým učitelem, automaticky s ním navážeme kontakt. Lidé na vysoké duchovní úrovni jako jogíni, rišiové a mahárádžové přenáší silou své mysli myšlenky, které jsou neobyčejně pronikavé a mají neuvěřitelné rozpětí. Ze svého horského domova přenáší své zprávy těm, kteří jsou dostatečně zralí na to, aby pochopili podstatu života… Kdokoliv uslyší učitelovo volání, jej následuje pevně a odhodlaně, připraven strpět jakékoliv strádání. Opustí vyšlapanou cestu a bezpečí zažitého způsobu života a odvážně se vrhne do velkého neznáma, které se před ním rozprostírá, aby si prošel zkouškou a zvítězil nad časem a prostorem. Jeho cílem je vědomě překonat tělesný svět a dobýt poklady duchovního světa.
Jak putuje od vesnice k vesnici, zastavuje se na schodech chrámů, aby si odpočinul spolu s ostatními hledači pravdy. Ti vzdělanější mezi hledači studují indické prastaré posvátné knihy, védy, upanišády a sútry; a jakkoliv se to může zdát zvláštní, také bibli a korán. V tichosti lesa se náš poutník setkává s poustevníky a od těchto moudrých lidí se učí rozumět tajemství ticha a samoty. Proniká hlouběji a hlouběji do nedotčené přírody. Jak hledá svého mistra, leze výš a výš do hor, kráčí po zemi, které se jen zřídkakdy dotkne lidská noha. Prochází strádáním, zkouškami a pokušením, jí bobule a kořínky, dostává se do blízkosti divokých zvířat, klestí se zdánlivě neproniknutelným porostem a dál následuje neviditelný hlas, který ho k sobě neodolatelně volá. Potom, zcela náhle, když už je na pokraji sil, ztrácí naději a pomalu to vzdává, nalezne jogínskou osadu skrytou hluboko v lesích.
Radostně spěchá, aby se setkal se svým mistrem, který ho s láskou přijme jako nového člena rodiny. Pak začíná jeho zasvěcení. Tento druh osady, kde je velký mistr obklopen několika svými žáky, se nazývá ašram. Život zde je velmi prostý. Poustevníci znají studnici pokladů lesa, kde se hojně nachází rostliny, kořeny, houby a divoký med. Může se to zdát zvláštní, je to ale nicméně pravda, že tito lidé žijí v největší civilizaci a duchovní kultuře. Každodenní koupel a systematická duchovní cvičení zajišťují fyzickou a psychickou čistotu. Pro tyto lidi by bylo velkým ponížením, kdyby se museli vrátit do takzvaného „civilizovaného“ městského života. Celé prostředí je svaté, posvěcené a napomáhající meditaci.
Duchovní vyzařování vysokých duchovních mistrů, kteří zde žijí, udržuje v bezpečné vzdálenosti několika mil všechny vetřelce, obzvláště ty, kteří by bezohledně ničili živočišný svět. Vybaveni vysokou sensitivitou tito jogíni dokáží cítit i na míle daleko, když se někdo blíží. Tuto citlivost si vyvinou pravidelným cvičením. Mezi zvířaty je tato schopnost docela běžná. Například opice dokáže vycítit blížícího se hada nebo tygra na neuvěřitelnou vzdálenost. Žíznivá zvířata cítí přítomnost vody na několik mil daleko a běží kupředu, přes kopce a údolí, aby utišila svoji žízeň. Také jogíni mají tak dobře vyvinutou citlivost, že „vědí“, když se někdo blíží, a také vědí, zda-li je tato návštěva vítaná či nevítaná.
Pokud je nevítaná, vyšlou hypnotické záření, takže člověk, který se k nim blíží, sejde ze správné cesty vedoucí k ašramu, nebo spatří vysoký útes či vodopád na místě, kudy by měl jít. Vetřelec nemá sebemenší tušení, že útes nebo vodopád, který před sebou vidí, je pouhá iluze, která vůbec neexistuje v objektivní realitě, a tak by ho nikdy nenapadlo, aby se pokoušel jít dál tímto směrem. Takovýmto způsobem si ašram udržuje svůj mír a čistou atmosféru. Zde v lese žijí člověk a zvíře v dokonalé harmonii a zákony džungle jsou všemi přísně dodržovány. Nový žák se nejdříve naučí jazyku zvířat. Musí se naučit jazyk hadů, tygrů, leopardů, gepardů a dalších zvířat, aby se vyhnul tomu, že ho roztrhají na kusy následkem jeho ignorance.

Dokonce i evropští žáci to mohou dokázat a dokazují. Každý coul země, každé stéblo trávy, každá rostlina, každý kousek přírody naplní duši těch, kteří několik let žili v jogínské osadě. A ti se pak cítí v jednotě s celým vesmírem! Představme si situaci takového nového žáka, který za sebou právě zanechal hektickou činnost – „krysí závod“ – dnešního civilizovaného světa. Když se nyní posadí, aby se soustředil na vnitřní mír, tisíce a tisíce dojmů z jeho minulosti začínají vyplouvat do jeho vědomí a nedopřávají mu klid. Jak se jeho vědomí rozšiřuje, celá situace se nelepší, ale naopak zhoršuje. Jeho neklid vlastně narůstá, protože svět, který leží za oponou jeho vědomí, se začíná drát do jeho vědomé mysli.
Ve skutečnosti všechny jeho vzpomínky od narození – věci, které už dávno zapomněl a v sobě pohřbil – znovu ožijí a bouří v něm takovou silou, že má pocit, že je znovu zažívá všechny najednou. Toto je ta nejtěžší fáze. Nový učedník se musí vypořádat se všemi svými vzpomínkami, zpracovat a strávit všechny své dojmy tak, aby neměl pocit, že jeho předchozí život je řada osobních zážitků. Všechny události jeho života, ať už dobré či špatné, musí být vyjasněny a vykrystalizovány do zkušenosti. Když se za nimi ohlédne, všechny klíčové momenty jeho života mu musí připadat jako příležitosti naučit se nějaké zkoušce. Za samotnými individuálními zážitky musí rozpoznat příčiny a síly, které ho vedly stále blíž k cíli.

 

Tyto příčiny a síly vyvinuly jeho schopnost rozlišovat a probudily v něm touhu vymanit se ze světského života, setřást ze sebe svá pouta a dosáhnout plného a dokonalého osvobození do NEKONEČNOSTI. Když se během tohoto procesu psychického a duchovního trávení dostal až do fáze, ve které považuje každou vzpomínku pouze za příležitost získat novou zkušenost – tak, jako kdyby se ta věc stala někomu jinému – potom už není svázán těmito vzpomínkami, protože jejich vztah k jeho osobě přestal existovat. Tyto vzpomínky byly odděleny od jeho vědomí. Strávil je a transformoval. Už ho dál neruší. A tak nový jogínský žák – nebo také „čéla“, jak se mu říká – dosáhne vnitřního míru. Vstoupil do jednoty s prapřírodou a její svrchovaností, dosáhl svatého míru.
Nyní se může začít soustředit na energetická centra, která se v sanskrtu nazývají „čakry“. Krok za krokem se musí naučit je ovládat pomocí svého vědomí, tzn. pomocí své vědomé vůle. Čakrami máme na mysli energetická centra v duchovním těle každého člověka; nacházejí se v nervových centrech těla. V současné fázi lidského vývoje je většina čaker v latentním stavu, obzvláště ty, které propůjčují člověku „magické“ schopnosti. Následně se nepoužívají ta nervová centra, s kterými jsou tyto čakry spojené.

Nedávné výzkumy západní lékařské vědy do určité míry objevily nervová centra skrytá v našich tělech, která jsou připravena fungovat, ale která jsou latentní. Západní vědci ovšem zatím nezjistili, k čemu tato centra jsou a jak mohou být aktivována. Po tisíce let znali východní jogíni tajemství těchto čaker a velký užitek, který jejich funkce mohou přinést. S laskavou oddaností jsou ochotni učit své bližní o nedocenitelných možnostech, které v sobě mají. Ale protože je naprosto nezbytné, aby bylo pochopení čaker dosaženo přímou zkušeností, může být jejich existence dokázána pouze těm, kteří jsou ochotni obětovat čas a trpělivost, jež jsou k těmto pokusům zapotřebí.

Východní lidé si již dávno zvykli na to, že se zde na Západě setkávají s pochybovačností a výsměchem, když mluví o silách, které mohou být ve skutečnosti ovládnuty každým, ale jejichž základní principy lidé na Západě stále nechápou. Nesčetněkrát předvedli velcí jogíni v Indii své schopnosti za účelem vědeckého výzkumu. Výsledkem většinou bylo, že zúčastnění západní vědci, neschopni si vysvětlit zázraky, které se odehrály před jejich očima, to celé označili za nějaký druh černé magie a učinili závěr, že je jogín oklamal nějakým svým chytrým trikem.

Mezi mentalitou východních a západních lidí je jeden základní rozdíl: západní člověk nevěří ve věci, na které není zvyklý; aniž by cokoliv zkusil nebo s tím experimentoval, zavrhne vše šmahem jako nemožné a směšné. Východní člověk nikdy netvrdí, že je něco nemožné, a zdrží se soudů a pochybností, dokud to sám nevyzkouší. Pokorně připouští, že je toho ještě mnoho, o čem člověk neví, a považuje to za dostatečný důvod ke své opatrnosti zavrhovat „nové věci“ jako nemožné.

V přednášce, kterou měl v Chicagu v roce 1890 velký jogín Swami Vivekananda, přednesl skutečnosti o józe tak, jak je sám poznal, a mezi jinými věcmi zdůraznil, že člověk má nervová centra, pomocí kterých může konat věci na dálku a posílat nebo přijímat telepatické zprávy. Vysvětlil, že toto se dělá pomocí záření podobnému elektrickým vlnám, které lidé vysílají a přijímají, aniž by mezi sebou měli fyzický kontakt.
Západní učenci, kteří ho slyšeli, se vysmívali jeho slovům a odmítali věřit čemukoliv, co řekl, neboť všem bylo naprosto jasné, že elektřina nemůže být přenášena bez kabelů či drátů. Ale během dalších padesáti let si všichni uvědomili, že ten velký jogín měl pravdu. Swami Vivekananda věděl, že tyto věci jsou skutečné, protože je sám zažil, ale evidentně by bylo příliš očekávat, že by západní vědci mezi jeho posluchači sami vyzkoušeli to, o čem on mluvil, a věnovali by tomu nutný čas a trpělivost. Je vždy mnohem snadnější vysmívat se čemukoliv, čemu člověk ve skutečnosti nerozumí.

Stejným způsobem jsou i dnes jogíni ochotní předvést pod nejpřísnějším vědeckým dohledem, že člověk disponuje schopností vědomě opustit své tělo a opět se do něj vrátit. Východní lidé se rodí a jsou vychováváni uprostřed takovýchto jevů a nepřijde jim na nich nic divného nebo neobvyklého. Ještě jako dítě jsem jednou pozoroval žebráka, který si získával svou almužnu od lidí tím, že jim předváděl ty nejpodivuhodnější věci. Po tom, co vystrčil svůj jazyk, jak nejvíc mohl, ho rozřízl ostrým nožem. Byl jsem zděšený, když jsem jasně viděl, jak je maso jeho jazyka na cáry. Byla vidět i vnitřní struktura jazyka a dokonce i žilky. Potom si párkrát přes jazyk přejel pravou rukou a světe div se! Rána okamžitě a zcela zmizela tak, že nebylo vidět jediné jizvičky.
Běžel jsem hned za svým otcem, který byl lékařem, a zeptal se ho, jak je to možné. „Synu,“ odpověděl mi otec, „na tom není nic zvláštního. Proces hojení je naprosto normální, ale ten žebrák ví, jak dostat své tělo do jiného časového rytmu. Trvalo miliony let, než se maličký jednobuněčný prvok vyvinul do plaza, ptáka, savce a nakonec do člověka. Přesto lidské embryo projde tímto celým evolučním procesem v krátké době devíti měsíců mezi početím a narozením. Kontinuita je vždy přítomna v procesu vývoje. Příroda nikdy nepřeskakuje, ale je možné značně snížit čas, jehož je na daný proces zapotřebí.“
„Mysl vítězí nad časem a prostorem, neboť pochází od Boha a je věčná. Člověk disponuje schopností ovládat čas pomocí své vůle, zrychlit či zpomalit daný proces jako třeba uzdravení, které jsi právě viděl. Stejným způsobem se může stát člověk pánem nad prostorem, když si vyvine své telepatické schopnosti. Může se vrhat (projektovat) sem a tam, kdykoliv a kamkoliv se mu zachce. Uvěznění člověka v čase a prostoru může skončit už zde na zemi.“

Jogíni ovšem nemají za cíl probudit čakry, aby jimi mohli konat fyzické fenomény. Ty jsou jen vedlejším produktem probuzení těch čaker, kterými se dají spustit do chodu duchovní síly. Jogínský učedník probudí tyto čakry pomocí speciálních cvičení a naučí se je podrobit své vůli. S pokrokem žáka se současně vyvíjí i jasnozření a jasnosluch a další různé do té doby latentní duchovní schopnosti. Důležitou věcí je rozšířit vědomí.

 

Žák se učí být pánem všech svých myšlenek, pocitů, pohybů a dokonce i pohybů jeho vnitřních orgánů. Když poznal příčinu těchto sil, může se jich zmocnit přímo u kořene a vést je svou vlastní vůlí. Jak pokračuje jeho vývoj, je schopný ovládat také přírodu. Síly, které působí v člověku, jsou tytéž síly, které působí v přírodě všude kolem nás, a ti, kteří s nimi dokáží manipulovat uvnitř sebe samých, také vědí, že mohou ty samé síly ovládat vně sebe, v přírodě. Jedná se o tvořivé síly a čím je lidské vědomí blíž absolutnu, tím víc se člověk stává pánem nad tvořivým principem.

Tento stupeň vývoje je možný pro každého, ačkoliv se pro většinu lidí může zdát nedosažitelným, protože obecně platí, že lidé nejsou ochotni ovládat své fyzické vášně ani na krátký čas, a tak bezohledně mrhají tvořivými silami, které se v nich projevují.

Ale jogíni nejsou z kamene. Bylo by velmi nesprávné se domnívat, že jóga je praktikována pouze lidmi, kteří jsou připraveni upřít si v životě všechny dobré věci. Právě naopak! Jogíni chtějí mnohem víc než světští lidé. Oni chtějí VŠECHNO! Chtějí samotný život, nesmrtelnost, dokonalé a nekonečné štěstí! Nespokojí se jen s částí; chtějí všechno! Světská moc, smyslná rozkoš, světské štěstí – všechno to je pomíjivé, je to přelud, sen, z kterého se dříve či později probudíme. Náš duch, který touží být nekonečný a nesmrtelný, může být uspokojen pouze nekonečností, neboť ta je sama nekonečná!

V žádném případě bychom si neměli představovat, že jogíni jsou lidé z jiného světa s kyselými obličeji. Jsou to jen muži a ženy, kteří byli vyléčeni ze všech psychických a fyzických nemocí – zcela zdraví lidé! Překonali veškeré pozemské potíže, problémy a trápení. Jsou prosti hořkosti, raněné ješitnosti, falešné pýchy, ctižádosti, žárlivosti a neukojené touhy po bohatství. Tak proč by měli být naštvaní nebo kyselí? Jelikož dobře znají celou stupnici lidských slabostí, mají nádherný smysl pro humor a díky jejich slunečné nátuře z nich sálá čistá radost a štěstí na všechny kolem nich.

Když si velký indický světec Ramakrišna všiml, že někteří jeho žáci se tak vehementně snaží být „svatí“, že přitom přestávají vypadat šťastně, řekl jim: „Děti moje, nezaměňujte kyselost za svatost!“ Ve všech dobách a na všech místech zůstává jóga stejná. Protože je založena na neměnných zákonech přírody, její systém se dá aplikovat jak na Západě, tak na Východě. Z důvodů fyzického a psychického zdraví se všude na světě provádí stejná cvičení Hatha jógy a to i stejným způsobem.

Ale lidi, kteří dosáhli pokročilého stupně jógy a stali se tak jogíny, lze dnes najít pouze výjimečně v Indii a Tibetu. Vždy byli a budou hledači pravdy, kteří když uslyší vnitřní hlas, opustí své domovy v Indii nebo kdekoliv jinde na světě a vydají se následovat toto vnitřní volání. Pralesy a tyčící se Himaláje jsou těmi nejvhodnějšími místy pro školy jógy. Pro lidi, kteří ovládli své tělo, se ašram stane domovem, kde mohou žít podle pravidel jógy. S nekonečnou trpělivostí a vytrvalostí cvičí svá cvičení, dokud se konečně jednoho velkého dne nezhroutí svazující zdi lidského vědomí a oni nezažijí blažené splynutí s nekonečnem. Po tom, co byli přetvořeni ze smrtelníků na nesmrtelné, odevzdají se službě světu ve svatém jménu lásky, moudrosti a pravdy. Je to práce na mnoho let, aby člověk dosáhl tohoto stupně, ale čas pro tyto vysoce smýšlející lidi nehraje žádnou roli. Vědí, že na jogínské cestě není žádný krok učiněn zbytečně. Čeho nedosáhnou v tomto životě, to se jim podaří v příštím, pokud den za dnem dělají vše, co mohou, aby dosáhli naplnění svého cíle.

Jako mladý dospívající chlapec jsem se dostal pod vedení jednoho velkého mistra. Prožil jsem své dětství v nekonečném utrpení způsobeném řadou nemocí a nebyla skoro žádná naděje, že se někdy uzdravím. Můj mistr, Mohan Singh, mě vzal do lesa, kde mě s nekonečnou trpělivostí a láskou začal učit. Ukázal mi, jak mohu posílit své tělo a sám sebe zcela pomocí vedeného vědomí, aniž bych musel zatěžovat své slabé srdce rychlým gymnastickým cvičením. Taková cvičení bych byl stejně nezvládl provádět. Můj mistr mě naučil vnitřní význam jogistických cvičení, jak učinit tělo vědomým, a tajemství páteře, jak dostat pozitivní a negativní síly do rovnováhy – jednoduše řečeno, naučil mě, jak získat dokonalé zdraví, přičemž mě stále hlouběji zasvěcoval do podstaty duchovního života.
Začal jsem se seznamovat s vnitřními mystériemi sebe samotného a světa, začal jsem chápat to božské nesmrtelné JÁ a vážit si jeho báječného příbytku a nástroje – lidského těla. Můj mistr mi ukázal zázraky přírody a přivedl mě na cestu vedoucí k naplnění a spáse. Vždy na něj budu myslet s nekonečnou láskou a vděčností za to, že při mně stál jako otec v těžkých fyzických a duchovních zkouškách, kterými jsem se musel probojovat jako kdokoliv jiný, který trvá na dosažení vnitřního míru. Ušlechtile mi pomáhal, abych nalezl zpět sám sebe, a ukázal mi, že jediná cesta ke svobodě je ta, že člověk přeroste své fyzické vášně a dosáhne jednoty se svým božským duchovním JÁ. Není závislý na nikom a na ničem, jako slunce, neočekává pomoc od nikoho a nikomu není povinnen, on sám je jediný nekonečný pramen života: Vzkříšení, nesmrtelnost, sám život.

 

Michaela

AUTOR: ELISABETH HAICH SELVARAJAN YESUDIAN – SAMOLÉČENÍ, JÓGA A OSUD, PŘEKLAD JAN MENDĚL