Derivační koupel představuje jednoduché a přirozené odstraňování škodlivin a přebytků z těla. Je to jednoduchá, účinná a nenáročná cesta ke zdraví. Jde o starobylé umění, které může působit blahodárně na nás na všechny, a to bez vynaložení nákladů a bez jakéhokoli nebezpečí.
Derivační lázeň – jež spočívá výhradně v osvěžování pohlaví studenou vodou za velice přesně vymezených podmínek – je známá již celá tisíciletí. Je velice pravděpodobné, že tvořila součást naší „výbavy pro přežití“, kdy se zrodil náš svět. Stačí se podívat na zvířata, která ji s pomocí svého jazyku praktikují hlavně, když jsou nemocná, poraněná nebo „příliš“ dobře živená v našich domácnostech, což je u našich domácích mazlíčků častý případ.
V 19. století derivační lázeň znovuobjevil Ludwig Kuhne a to velice empirickým způsobem. Když mu bylo 25 let a měl vážně nemocné plíce, usadil se na venkovském statku, kam ho doprovázela jeho malá fenka. Ta si zlomila nohu. Kuhne ji přiložil dlahy, pohodlně ji usadil ve stodole, nosil krmení, které však ona odmítala. Ludwig Kuhne pozoroval, že fenka si celý týden olizuje střídavě zlámanou nožku a pohlaví. Po týdnu fenka vstala a začala zase žít jako předtím. Kuhne byl překvapen, jak rychle se zlomená nožka uzdravila. Zato u něho nemoc postupovala, měl záchvaty horečky a hrozné bolesti hlavy. Tehdy ho napadlo, že fenka si asi nelízala celý den packu a pohlaví jen z přehnané touhy po čistotě. Muselo to mít ještě jiný důvod. Jednoho dne, kdy ho trápila horečka a bolest hlavy, udělal pokus. Pomocí kousku plátna si svlažil konec penisu studenou vodou a celou operaci opakoval, jako by to dělalo zvíře. Reakce se dostavila velice rychle, pocítil skutečnou úlevu od bolestí hlavy. Nerozuměl sice tomu, jak to funguje, ale bylo mu mnohem lépe. Pro Kuhnea to byl začátek velkého dobrodružství. Zatímco jeho otec podlehl velice mladý rakovině, Ludwig Kuhne se těšil až do osmdesáti let vynikajícímu zdraví. Celý život experimentoval s tím, co nazýval „masážní sedací lázeň“ a dosahoval vynikajících a rychlých výsledků.
V Číně, vlasti akupunktury, dobře vědí, že konec penisu u mužů a velké stydké pysky u žen jsou nejcitlivěji reagujícími částmi těla. V zemích, kde se rozšířilo křesťanství, bylo mnoho původních rituálů převedeno do rámce křesťanských obřadů, ovšem původní poznatky tak byly zbaveny veškerého svého obsahu a tudíž i účinnosti. Příkladem může být páteční půst u křesťanů – kdy byla původně dovolena pouze voda. Později se přidalo ovoce a zelenina, které bylo ztotožňováno s vodou a tudíž povoleno. Ještě později k tomu přibyla „páteční ryba“, protože ryba, jak usoudili exegeti, žije přece ve vodě, takže je vlastně též vodou stejně jako ovoce a zelenina. Nakonec však půstní jídelníček zmizel, protože páteční pokrmy už v dnešní společnosti nemají žádný význam. Blahodárné účinky jednoho dne půstu v týdnu tak zcela zanikly.
Stejně tak tomu je v případě derivační koupele, kterou najdeme v různých náboženstvích v podobě příkazu „mýt si pohlaví sedmkrát denně“ nebo „mýt se v čisté vodě“ po každé velké či malé potřebě. Rituál povinného umývání s vyloučením toaletního papíru je možná vzdálenou vzpomínkou na derivační lázeň.
Ještě v devatenáctém století používali derivační lázeň zcela správným způsobem mniši v Německu. Byla to pro ně každodenní, povinná a preventivní činnost. Uměli se tak udržovat v dobré formě, vyhýbat se nemocem a být samostatní až do konce svých dní.
Také podle zpráv o velkých morových ranách ve středověku praktikovali někteří lékaři derivační lázeň, ale jen na sobě, když se vrátili od nemocných morem. Zprávy neupřesňují, zda takto mor léčili. V každém případě derivační lázeň znali.
Při zastávce, kterou jsme s dětmi během plavby na plachetnici učinili v Rabaulu v Papui-Nové Guineji, mi doktor David Taunao, vedoucí lékař nemocnice, který studoval v Austrálii, v Anglii a absolvoval stáž z tropického lékařství ve Francii, vysvětlil, jak jeho babička učila tento velmi dobře zvládnutý starobylý zvyk celou vesnici, odkud pocházela. A dodal: „Jsou mi známy všechny blahodárné účinky, které to má, ale jako lékař nemám absolutně právo to předepisovat. Není to součást vědomostí, jichž se mi dostalo při studiu. Ale když vidím lidi, kteří vypadají, že tuto praxi velmi dobře zvládli, sleduji je a hlídám, velice mne to zajímá.“
Jak to všechno v našem těle probíhá?
Všichni máme v organizmu zbytečný balast a je v zájmu nás všech se ho zbavit. Mohou to být různé výpary a spaliny, kterých jsme se nadýchali, pesticidy, přísady a barviva, která jsme s potravinami zkonzumovali, nebo toaletní a zkrášlovací prostředky, které mohly proniknout kůží a zejména pak všechny přebytky potravin, jakkoli dokonale zdravě jíme. A náš organizmus není schopen eliminovat sám všechny tyto přebytky. Trávicí trakt vyloučí jen to, co sám pokládá za odpad, značná část proniká střevní stěnou do těla. Podobně organismus nevyloučí plyny a těkavé složky, a když, tak jen velice málo.
Hromadění zbytečného balastu v horní části hlavy je velice pravděpodobně jedním z důvodů, proč nám zbělejí vlasy, ba možná se podílí i na vzniku chorob hlavy a zubů, neuralgií, v každém případě způsobuje chátrání svalových vláken, takže se objevují napřed záhyby a potom vrásky.
To vše se zdá nevyhnutelné, ale praktikování derivační koupele dává tak zřetelné výsledky, že tyto projevy nemůžeme přehlížet. Důsledkem hromadění zbytečného balastu v kloubech je snížení pružnosti těla, podporuje pravděpodobně vznik celulitidy dokonce i u hubených lidí, protože brání v pohybu přebytků, takže se vylučuje jen voda.
Hromadění zbytečného balastu na nervových vláknech vede k větší nervozitě, podrážděnosti či naopak apatii, měkkosti a větší náchylnosti vůči stresu. Na svalových vláknech urychluje chátrání svalů a podporuje určité typy inkontinence moči. Kočka nesportuje, a přitom si uchová svaly ve vynikajícím stavu. Svým způsobem provozuje derivační lázeň! Na vláknech střevního traktu balast významně snižuje jeho pohyblivost, způsobuje zácpu, odtud některé případy přibývání na váze z nedostatku vylučování.
Aplikace derivační koupele umožňuje v praxi obnovu různých tělesných funkcí.
Zbytečný balast se při derivačních koupelích dostává z těla ven opačným směrem, než tomu bylo při jeho hromadění. Osvěžování pohlaví studenou vodou napomáhá návratu balastu zpět do střev a odtamtud se z těla vylučuje přirozenou cestou.
Derivačními koupelemi lze vyřešit celou řadu obtíží, jako například kožní problémy – akné, vrásky, ekzémy, bradavice, dále astma, bílé vlasy, které zase získají svoji původní barvu, různé druhy bolestí – hlava, zuby, páteř, klouby, horečky, zácpa, inkontinence moči, ale také snížení tělesné váhy nebo odstranění závislosti na drogách, alkoholu, kávě a mnoho dalšího – více se dočtete v knize.
Derivační koupel – návod k použití:
Podstatou derivačních koupelí je prodlužované osvěžování pohlaví jeho vlhčením studenou vodou velice jemným třením, pomocí kousku látky, například houbou nebo žínkou. Pohyb se provádí shora dolů a zbytek těla má být v suchu a v teple, včetně nohou. Voda v nádobě, umývadle má být studená ale ne ledová, žínku příliš neždímáme a držíme ji v ruce tak, aby se příliš neohřívala. Pro muže je nejpohodlnější provádět derivační koupel ve stoje (nad umývadlem), ženy použijí buď bidet, nebo si mohou dát na pevný kbelík prkénko a na něm sedět.
Intenzita tření žínkou pohybem shora dolů by se měla přibližovat účinku jaký má drsný jazyk kočky. Tak, aby nás to nebolelo, ani nedráždilo, ale abychom cítili jemné tření.
Nenahrazujte žínku vlastní rukou, stejně tak není vhodný (účinný) přímý proud vody z kohoutku nebo ze sprchy.
Délka koupele u dospělých osob s hmotností méně než 70 kg postačí 10 minut na jednu koupel, nad 70 kg zvýšíme dobu na 15 minut. Neměli bychom však překročit dobu 20 minut. Derivační koupel provádíme jednou denně, a to po dobu několika týdnů. Pouze při velké zátěži, nebo když spěcháme na rychlý výsledek, uděláme koupel dvakrát denně.
Pro udržovací – preventivní kůru postačí provádět derivační koupel třikrát až čtyřikrát za týden. Minimum je dvakrát týdně v případě, to když už nemáme v těle příliš mnoho balastu. Po derivační koupeli je vhodné se zahřát, zabalit do deky nebo vlézt pod peřinu.
Derivační koupel nikdy neprovádíme hned po jídle, ani těsně před jídlem. Uvolňování balastu by mohlo vyvolat nevolnost. Po jídle by měla být pauza 1,5 až 2 hodiny. Vhodné je provádět ji ráno nalačno.
Jedinou kontraindikací je menstruace, kdy koupele neprovádíme. Ženám v těhotenství a u malých miminek působí derivační koupele velice rychle a účinně a s ohledem na získané zkušenosti jsou zvláště u zdravotních potíží malých dětí velice doporučovány.
Michaela
zdroj: France Guillain, Uzdravující síla vody – Derivační koupel (Eugenika), časopis Medium, č. 5/2005, mujweb.cz/m.bajgerova/index.html,
