Derivační koupel – uzdravování přirozeným způsobem

koupelDerivační koupel představuje jednoduché a přirozené odstraňování škodlivin a přebytků z těla. Je to jednoduchá, účinná a nenáročná cesta ke zdraví. Jde o starobylé umění, které může působit blahodárně na nás na všechny, a to bez vynaložení nákladů a bez jakéhokoli nebezpečí.

Derivační lázeň – jež spočívá výhradně v osvěžování pohlaví studenou vodou za velice přesně vymezených podmínek – je známá již celá tisíciletí. Je velice pravděpodobné, že tvořila součást naší „výbavy pro přežití“, kdy se zrodil náš svět. Stačí se podívat na zvířata, která ji s pomocí svého jazyku praktikují hlavně, když jsou nemocná, poraněná nebo „příliš“ dobře živená v našich domácnostech, což je u našich domácích mazlíčků častý případ.

V 19. století derivační lázeň znovuobjevil Ludwig Kuhne a to velice empirickým způsobem. Když mu bylo 25 let a měl vážně nemocné plíce, usadil se na venkovském statku, kam ho doprovázela jeho malá fenka. Ta si zlomila nohu. Kuhne ji přiložil dlahy, pohodlně ji usadil ve stodole, nosil krmení, které však ona odmítala. Ludwig Kuhne pozoroval, že fenka si celý týden olizuje střídavě zlámanou nožku a pohlaví. Po týdnu fenka vstala a začala zase žít jako předtím. Kuhne byl překvapen, jak rychle se zlomená nožka uzdravila. Zato u něho nemoc postupovala, měl záchvaty horečky a hrozné bolesti hlavy. Tehdy ho napadlo, že fenka si asi nelízala celý den packu a pohlaví jen z přehnané touhy po čistotě. Muselo to mít ještě jiný důvod. Jednoho dne, kdy ho trápila horečka a bolest hlavy, udělal pokus. Pomocí kousku plátna si svlažil konec penisu studenou vodou a celou operaci opakoval, jako by to dělalo zvíře. Reakce se dostavila velice rychle, pocítil skutečnou úlevu od bolestí hlavy. Nerozuměl sice tomu, jak to funguje, ale bylo mu mnohem lépe. Pro Kuhnea to byl začátek velkého dobrodružství. Zatímco jeho otec podlehl velice mladý rakovině, Ludwig Kuhne se těšil až do osmdesáti let vynikajícímu zdraví. Celý život experimentoval s tím, co nazýval „masážní sedací lázeň“ a dosahoval vynikajících a rychlých výsledků.

V Číně, vlasti akupunktury, dobře vědí, že konec penisu u mužů a velké stydké pysky u žen jsou nejcitlivěji reagujícími částmi těla. V zemích, kde se rozšířilo křesťanství, bylo mnoho původních rituálů převedeno do rámce křesťanských obřadů, ovšem původní poznatky tak byly zbaveny veškerého svého obsahu a tudíž i účinnosti. Příkladem může být páteční půst u křesťanů – kdy byla původně dovolena pouze voda. Později se přidalo ovoce a zelenina, které bylo ztotožňováno s vodou a tudíž povoleno. Ještě později k tomu přibyla „páteční ryba“, protože ryba, jak usoudili exegeti, žije přece ve vodě, takže je vlastně též vodou stejně jako ovoce a zelenina. Nakonec však půstní jídelníček zmizel, protože páteční pokrmy už v dnešní společnosti nemají žádný význam. Blahodárné účinky jednoho dne půstu v týdnu tak zcela zanikly.

Stejně tak tomu je v případě derivační koupele, kterou najdeme v různých náboženstvích v podobě příkazu „mýt si pohlaví sedmkrát denně“ nebo „mýt se v čisté vodě“ po každé velké či malé potřebě. Rituál povinného umývání s vyloučením toaletního papíru je možná vzdálenou vzpomínkou na derivační lázeň.

Ještě v devatenáctém století používali derivační lázeň zcela správným způsobem mniši v Německu. Byla to pro ně každodenní, povinná a preventivní činnost. Uměli se tak udržovat v dobré formě, vyhýbat se nemocem a být samostatní až do konce svých dní.

Také podle zpráv o velkých morových ranách ve středověku praktikovali někteří lékaři derivační lázeň, ale jen na sobě, když se vrátili od nemocných morem. Zprávy neupřesňují, zda takto mor léčili. V každém případě derivační lázeň znali.

 

indian zenaPři zastávce, kterou jsme s dětmi během plavby na plachetnici učinili v Rabaulu v Papui-Nové Guineji, mi doktor David Taunao, vedoucí lékař nemocnice, který studoval v Austrálii, v Anglii a absolvoval stáž z tropického lékařství ve Francii, vysvětlil, jak jeho babička učila tento velmi dobře zvládnutý starobylý zvyk celou vesnici, odkud pocházela. A dodal: „Jsou mi známy všechny blahodárné účinky, které to má, ale jako lékař nemám absolutně právo to předepisovat. Není to součást vědomostí, jichž se mi dostalo při studiu. Ale když vidím lidi, kteří vypadají, že tuto pr