Jedlé rostliny – podrobný přehled

bylinky1Období jara (i zbytek roku) je jako dělané na sběr a konzumaci mladých rostlin, které nám vlijí nový život do žil. Je nespočet bylinek – rostlinek léčivek, které se dají sbírat a konzumovat. V jednom článku se bohužel nedají všechny obsáhnout, tak jsem vybrala alespoň nejběžnější z nich, na které si vzpomeneme z dětství.

 

Obecné zásady sběru planých rostlin

Sbíráme jen ty rostliny, které bezpečně známe. Používáme z nich jen ty části, které se doporučují pro kuchyňské využití.

  1. Rostliny sbíráme na čistých neznečištěných místech, kde nehrozí kumulace škodlivých látek. U nitrofilních druhů nesbíráme přerostlé či staré jedince s vysokým obsahem dusíkatých látek. Vyloučíme i rostliny ovadlé, suché či poškozené.
  2. Při sběru zelených částí rostlin určených k přímé konzumaci upřednostňujeme stíněná místa a nejmladší části rostlin (mladé výhonky, listy). Obsahují méně hořčin. Pokud chceme rostlinu sušit, sbíráme ji za slunečného dne s co nejmenší vzdušnou vlhkostí, usnadňuje to následné sušení.
  3. Nasbíranou surovinu přenášíme nejlépe v zavazadle bránícím zapaření a umožňujícím tedy přístup čerstvého vzduchu, jako je např. proutěný košík, plátěné tašky, papírové sáčky. Surovinu co nejrychleji zpracujeme, omyjeme, přebereme a použijeme do jídla nebo vhodným způsobem konzervujeme (sušení, zamrazení, nakládání do octa, do oleje, do cukru, zavařování aj.)

 

Proč sbírat a konzumovat plané rostliny?

  1. bylinkyDoplníme si stravu o zcela čerstvé potraviny i v případě, že nemáme zahrádku či možnost přístupu k čerstvé zelenině a ovoci.
  2. Doplníme si přirozeným způsobem živiny, minerály a stopové prvky, které se v běžné stravě už příliš nevyskytují, přesto jsou nutné pro náš zdravý život.
  3. Rozšíříme si sortiment používaných potravin, což nám umožní obohatit si jídelníček.
  4. Sběr planých rostlin nám umožní strávit více volného času v přírodě, což již samo o sobě má blahodárný vliv na zdraví a duševní pohodu.
  5. Ušetříme finanční prostředky.

 

Některé obsahové látky v planých rostlinách

Alkaloidy

– dusíkaté, zpravidla heterocyklické organické látky, vznikají u celé řady rostlin při metabolismu aminokyselin. Vyskytují se buď volné, nebo vázané na organické kyseliny. V současnosti známe asi 3000 alkaloidů u 4000 rostlinných druhů. V rostlinách slouží jako fytochemická obrana vůči býložravcům, uplatňují se také v metabolických procesech rostlin. Známé jsou fyziologické účinky alkaloidů na člověka, většina z nich má vliv na nervovou soustavu člověka. Používají se jednak ve farmacii k léčení chorob, ale také mohou vyvolávat drogovou závislost. K významným alkaloidům patří např.: efedrin, meskalin, nikotin, lobelin, kokain, chinin, morfin, chelidonin, psilocybin, johinbin, kofein.

Flavonoidy

– sekundární metabolity některých rostlin, uplatňují se při fotosyntetických reakcích. Jsou to barviva, jež se vyskytují buď volně nebo vázána na cukr. Jsou obsaženy v květech, plodech a listech. Je známo asi 3500 druhů flavonoidů. Mají prokázaný vliv na lidský organismus, známé jsou hlavně jejich antioxidační vlastnosti, schopnost inhibovat některé enzymy nebo jejich interakce s hormony. Nejvýznamnějšími jsou: apigenin (přítomný v petrželi, celeru, heřmánku), kvercentin (chmel, česnek, čajovník), kyanidin (mandle), rutin (pohanka).

Glykosidy

– hojně obsaženy v rostlinách, jsou rozpustné ve vodě a v etanolu. Vyskytují se jako barviva (anthokyany) nebo mají ochrannou funkci (antibiotika, antimykotika). Jsou většinou hořké, někdy silně voní. Využívají se v potravinářství i v lékařství. Jako příklad si uvedeme salicin (vrba), glukovanilin (vanilovník – koření vanilka), kumarin (mařinka vonná), amygdalin (mandloň, broskvoň).

Hořčiny

– jsou látky rostlinného původu různého chemického složení a výrazně hořké chuti. Dráždí chuťové receptory, zvyšují chuť k jídlu, působí příznivě na sekreci trávicích šťáv a tím i zlepšují trávení. Užívají se převážně jako tinktury, extrakty a alkoholové výtažky. Do této skupiny látek patří např.: absinthin, artabsin (pelyněk pravý), knicin (benedikt lékařský), marrubiin (jablečník obecný).

Lipidy

– významná součást rostlinného organismu v rostlinách se vyskytují především jako oleje, jsou nerozpustné ve vodě, ale rozpustné v některých organických rozpouštědlech. Jejich funkce je zásobní nebo stavební. Podle stavby se dělí na jednoduché: glyceridy, ceridy (vosky) a složené: fosfolipidy (lecitin, acetylcholin), glykolipidy (sulfolipidy ve vyšších koncentracích třeba v mořských řasách a listech některých rostlin). Potravinově velmi významné jsou některé glyceridy – slunečnicový olej, sezamový olej, řepkový olej, lněný olej, konopný olej, kakaové máslo.

Minerální látky

– se v rostlinách se vyskytují ve formě sloučenin. Podílejí se na výstavbě tělesných tkání, podmiňují stálý osmotický tlak v tělesných tekutinách, regulují, aktivují a kontrolují metabolické pochody a jsou důležité i pro vedení nervových vzruchů. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti hormonů a enzymů. Některé z nich potřebuje lidský organismus přijímat v gramech, jiné v setinách miligramů. K nejvýznamnějším patří: draslík, vápník, sodík, hořčík, železo, mangan, zinek, křemík.

Pryskyřice

– jedná se o lipofilní produkty některých rostlin, jsou křehké, průhledné. Mají pro rostlinné tělo ochranný význam, hojí rány a chrání rostlinu před infekcí a patogeny. Jmenujme si například: Styrax (ambroň východní) – používá se jako kadidlo na vykuřování a proti parazitům kůže, terpentýnový balzám (borovice lesní a černá) se používá jako ředidlo na barvy.

Sacharidy

– tvoří podstatnou součást rostlinného organismu, jsou zdrojem energie pro metabolismus, jsou stavebním kamenem pro buňky a pletiva, zúčastňují se osmotických dějů, mají zásobní funkce. Dělí se podle počtu molekul na monosacharidy (glukóza, fruktóza), oligosacharidy (sacharóza, maltóza), polysacharidy (škrob, glykogen, celulóza, hemicelulóza, inulin, pektin).

Silice

– jsou tvořeny většinou širokým spektrem různých látek, nazývají se také éterické oleje. Slouží rostlinám hlavně jako ochrana před patogeny, před hmyzem, před spásáním, v květech k vábení opylovačů. Hromadí se ve vakuolách, pod kutikulou. Silice se uplatňují ve farmacii, potravinářství a kosmetice. Jako příklad nám poslouží skořicová silice, růžová silice, česneková silice, eukalyptová silice.

Třísloviny

– jsou vysokomolekulární polyfenolické látky se schopností srážet bílkoviny, mají lehce svíravou až trpkou chuť, mají antibakteriální a hojivý účinek, v rostlinách se vyskytují v hojném množství. Využívají se v lékařství, ve farmacii a potravinářství. Třísloviny najdeme v borůvkách, oddencích mochny nátržníku, listech maliníku, v čeledi růžovité (Rosaceae).

Vitamíny

– jsou to biokatalyzátory, působí na metabolismus buňky, syntetizovat je umí pouze rostliny, člověk a zvířata je přijímají v potravě. Jsou nezbytné pro životní funkce. Vitamíny se dělí dle rozpustnosti na dvě skupiny: vitamíny rozpustné v tucích A, D, E, K a vitamíny rozpustné ve vodě, např. vitamíny skupiny B, niacin, biotin, kyselina listová, kyselina, askorbová.

 

Seznam rostlin

Andělika lékařská – Archangelica officinalis

andelikaVyskytuje se řevážně na březích potoků, vlhkých loukách a v podhorských oblastech.
Jedlé části jsou: kořeny, oddenky, mladé listy, lodyhy, nažky.
Doba sběru: listy a lodyhy sbíráme v květnu a v červnu, plody v září, oddenky je nejlépe sklízet na podzim či na jaře
Obsahové látky: silice, furokumariny, flavonoidy, organické kyseliny, hořčiny, třísloviny, vitamin C a karoten.
Zajímavost: Andělika je posvátná bylina, kterou využívali Keltové při oslavě letního slunovratu. Používala se k vykuřování jako kadidlo. Ve středověku se používalo jejich léčivých účinků na ochranu proti moru. V některých oblastech střední Evropy údajně vesničané pořádali májové průvody a za zpěvu pohanských písní mávali stonky anděliky a vyháněli tak zlé duchy a čarodějnice.
Recepty: Andělská pomazánka: Hrst jemně nasekaných listů anděliky, hrst pažitky, jedna kostka tvarohu, sůl, pepř. Suroviny smícháme a mažeme na chleba.
Pozor! Nadměrná konzumace může vyvolat u citlivých jedinců fototoxickou reakci.

 

Bedrník obecný – Pimpinella saxifraga 

bedrnikVyskytuje se na suchých slunných lokalitách, nejvíce na vápenitém podloží od nížin do podhůří.
Jedlé části: Sbírají se mladé listy od dubna do června, hodí se do salátů, polévek, omáček, lze využít i kořen k přípravě výluhu proti kašli.
Doba sběru: od dubna do června
Obsahové látky: Listy obsahují silici, kumariny, sacharidy, saponiny, pektiny a třísloviny, z minerálních látek hlavně vápník a draslík.
Zajímavost: V Mathioliho herbáři se uvádí „Bedrník pojídají Vlaši, dokud je mladistvé v salátu, a také Španělé v létě si ho dávají při stole do vína, které od něho nabývá obzvláštní libé a dobré chuti.
Recepty:  Rajčatový salát s bedrníkem: 0,5 kg rajčat, 2 hrnky listů bedrníku, 1 mozarella, 1 cibule, 4 lžíce oleje, 2 lžíce jablečného octa, bazalka, oregano, sůl pepř. Suroviny smícháme a necháme odležet v chladu cca 30 min.
Bylinkové máslo: 80 g másla, 1 malá cibulka, lžíce bedrníku, petrželky a kopru, sůl, pepř, pár kapek citronové šťávy a sójové omáčky. Bylinky pokapeme citronovou šťávou a sójovou omáčkou a vetřeme do másla, osolíme, opepříme a dáme do chladničky ztuhnout. Použijeme jako pomazánku na chlebíčky.

 

Blatouch – Caltha palstris

blatouchVyskytuje se na vlhkých loukách poblíž potoků a říček zhruba.
Jedlé části jsou: Listy v malém množství, květní poupata.
Doba sběru: Poupata ještě nerozvinutá na jaře, listy před rozkvětem.
Obsahové látky: flavonoidy, karoten, protoanemoin, cholin
Recepty:Vaječná poupata: Hrst nerozvinutých poupátek blatouchu, jarní cibulku, dvě vejce, olej, sůl. Zprudka osmažíme cibulku, přidáme květy blatouchu, lehce osmažíme, přidáme vejce, osolíme, podáváme. Pozor! Listy blatouchu lze používat pouze v malém množství, je v nich obsažen protoanemonin, který má jedovaté účinky. Sušením se odbourává.

 

Bolševník obecný – Heracleum sphondylium 

bolševníkVyskytuje se na okrajích lesů a luk bohatých půd a lužních lesů.
Jedlé části jsou: mladé listy, uzavřená květní poupata, lodyha, kořeny
Doba sběru: Lístky, řapíky a květní poupata (některá velikosti míče) sbíráme zjara a před rozkvětem, kořeny na podzim.
Obsahové látky: silice, fumarokumariny, hořčiny, cukr, bílkoviny, provitamin A, vitamin C, minerály
Zajímavost: Slovenský název je bolševník borščový a také v Rusku a na Ukrajině a dalších východních zemích se dodnes přidávají listy do tradiční polévky zvané boršč.
Recepty: Nerozvinutá květní poupata je možné uvařit v osolené vodě, opékat na oleji, nebo pojídat za syrova. Z listů je možné připravit salát.
Obalované řapíky: Čerstvě natrhané řapíky spaříme vodou, osolíme a obalíme jako řízek.
Boršč: hlávkové zelí, 4 brambory, červená řepa, mrkev, petržel, dvě cibule, dva šálky mladých lístků bolševníku, česnek, 3 lžíce másla trocha rajčatového protlaku, 200 ml kysané smetany, 1 lžíce octa, 1 lžíce cukru, bobkový list, nové koření, pepř (kuličky), 1 lžíce petrželky. Pokrájené zelí a brambory vaříme 15 minut. Červenou řepu dusíme na másle (nebo sádle) s octem cukrem a rajčatovým protlakem. Zvlášť zpěníme na másle nakrájenou cibuli, mrkev a petržel a bolševník. Vše pak smícháme dohromady, okořeníme a vaříme ještě asi 20 minut. Do hotového boršče přidáme utřený česnek a ozdobíme petrželkou. Podáváme s kysanou smetanou.
Pozor! U citlivých jedinců může rostlina vyvolat podráždění pokožky, můžete vyzkoušet jednoduchý test – trochu rostlinné šťávy vetřít na předloktí. Pokud pokožka nereaguje, alergická reakce se neprokázala. Při konzumaci je nutné vyloučit záměnu s bolševníkem velkolepým invazním druhem, který je jedovatý. Pokud je někde zaznamenán souvislý porost bolševníků jedná se právě o zmíněný invazní druh bolševník velkolepý a tedy ho NEKONZUMUJTE!

 

Bršlice kozí noha – Aegopodium vulgare

brsliceVyskytuje se: Vlhká stinná stanoviště, okraje lesů, parky, křoviny, často vytváří rozlehlé skupiny podrostu. Nitrofilní druh, vyhledává půdy bohaté na živiny.
Jedlé části jsou: sbíráme mladé listy před květem
Doba sběru: od března do května
Obsahové látky: bílkoviny, silice, minerální soli, provitamin A, vitamin C
Recepty: Bršlicový špenát: Touto rostlinou je možné plně nahradit běžně používaný klasický špenát. Budeme potřebovat 0,5 kg čerstvých mladých listů, česnek, 1 cibuli, dvě vejce, 250 ml smetany ke šlehání, sůl, pepř. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme bršlici a s trochou vody dusíme cca 20 minut. Přidáme vejce, osolíme, opepříme, nakonec přidáme smetanu a podáváme.
Pozor! Rostlinu lze zaměnit s jedovatým rozpukem jízlivým (Cicuta virosa). Na chuť je však velmi hořký, čímž odrazuje od konzumace.

 

Čekanka obecná – Cichorum intybus

cekankaVyskytuje se hojně u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích. Vyskytuje se až v podhůří.
Jedlé části jsou: mladé spodní listy, kořen  Doba sběru: listy na jaře, kořen na jaře a na podzim
Obsahové látky: Hlavní složkou je polysacharid inulin (až 15 %), dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, aminokyseliny, železo, vápník, měď, vitaminy B, C, P, K.
Zajímavost: Kořen čekanky se začal více využívat jako náhražka zrnkové kávy v Evropě hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Velkou Británií. Uzavřel tehdy evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se dostala cikorka znovu do obliby a začala se dokonce vyrábět. První průmyslová výrobna cikorky byla v Čechách v Mochtíně u Klatov již na začátku 19. stol. Jako lidové jídlo jí označoval i římský básník Vergilius
Recepty:  Slovanské pražmo s čekankou: Budeme potřebovat asi 200 g pšenice, a dvě hrsti mladých listů a výhonků čekanky, olej, sůl, koření. Pšenici namočíme do vody a necháme dva až tři dny naklíčit ve studené vodě (vodu alespoň 2 x denně měníme. Mladé lístky čekanky asi 15 minut povaříme, smícháme s naklíčeným zrnem a a zprudka opečeme na oleji. Osolíme a dle chuti okořeníme. Ještě teplé podáváme jako přílohu místo rýže nebo samostatně.
Cikorková káva: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu.  Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.

 

Černohlávek obecný – Prunella vulgaris

cernohlavekVyskytuje se na loukách, pasekách v sadech, parcích i jako synantropní druh u lidských sídlišť. Vyskytuje se v pásmu od nížin až do hor.
Jedlé části jsou: celá mladá rostlina, kromě kořenů
Doba sběru: Od května do října.
Obsahové látky: hořčiny, třísloviny, pryskyřice, provitamin A, vitamin C
Recepty: Mladé lístky i celé rostliny černohlávku nakrájíme a přidáme do salátu.
Pozor! Černohlávek lze zaměnit s popencem břečťanolistým nebo se zběhovcem plazivým, ale záměna není nebezpečná, oba druhy jsou jedlé.

 

Česnáček lékařský – Alliaria petiolata

cesnacekVyskytuje se na chladných a stinných stanovištích, okrajích lesů, cest a křovin.
Jedlé části jsou: listy, květy i semena
Doba sběru: Od dubna do srpna Obsahové látky: Glykosidy, hořčiny, éterické oleje, vitamin C.
Recepty: Chutí i vůní připomíná česnek, ale lze použít pouze v čerstvém stavu, varem i sušením ztrácí chuť. Lze použít na chleba, do salátů, i pomazánek.
Salát s česnáčkem: 1 hlávka salátu, 1 červená cibule, lžíce nakrájeného libečku a petrželky, hrst listů česnáčku, 2 lžíce oleje, špetka soli, pepř, šťáva z půlky citrónu. Zeleninu drobně nasekáme a promícháme, podáváme nejlépe chlazené.

 

Česnek medvědí – Allium ursinum

cesnekVýskyt: Tvoří rozsáhlé porosty v lužních lesích, vyžaduje vlhká stanoviště s dostatečným množstvím živin.
Jedlé části jsou: listy, květy, cibule Doba sběru: mladé listy před květem zjara, cibulky málo v době nouze na podzim
Obsahové látky: Obsahuje aminokyseliny allicin a alliin, vinylsulfid, flavonoidy, fruktózu, bílkoviny. Česnek medvědí je také bohatým zdrojem vitamínu C 100 g česneku medvědího obsahuje 150 mg vitaminu C, což je samo o sobě trojnásobkem doporučené denní dávky vitamínu C pro člověka.
Recepty: Česnekové pesto: Zhruba 0,5 kg čerstvých listů, olivový olej, sůl, provensálské byliny, kešu oříšky. Listy omyjeme, pokrájíme a pomocí ručního mixéru rozemeleme na pastu, přidáme koření a sůl podle chuti, napěchujeme nahusto do sklenic a zalijeme olivovým olejem. Pak můžeme přidávat do omáček, na těstoviny, pizzu nebo jako přílohu k masu.
Pozor! Česnek medvědí lze zaměnit s listy konvalinky (Convallaria majalis) a ocúnu (Colchicum autumnalis), tyto rostliny jsou jedovaté, záměnu můžeme vyloučit poměrně snadno, žádný z těchto listů nevydává po rozemnutí česnekovou vůni.

 

Hluchavka nachová – Lamium purpureum 

hluchavkaVyskytuje se jako synantropní rostlina na rumištích, sídlištích u cest, v zahradách. Je nenáročná na kvalitu půdy.
Jedlé části jsou: Vrcholky prýtů před rozkvětem, mladé listy a květy. Možno využít i hluchavku bílou (Lamium album).
Doba sběru: Vrcholky prýtů a listy je možné sbírat po celé vegetační období, postupně však hořknou. Květy sbíráme v plném květu.
Obsahové látky: Éterické oleje, aminokyseliny, třísloviny, glykosidy, sacharidy, saponin, sliz.
Zajímavost: Původní význam slova špenát představoval kaši z mladých jarních listů různých druhů planých rostlin, mezi nimi se používala i hluchavka.
Recepty: Hluchavková omáčka: 2 šálky na jemno nasekaných listů a vrcholků (můžeme kombinovat také se smetankou, šťovíkem, lebedou), 2 lžíce mouky, 2 lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku, nebo 2 lžíce česneku medvědího a cca 100 ml vody nebo mléka. Listy osmažíme na cibuli a dusíme asi 20 min, dochutíme solí, dobromyslí, podlijeme vodou a zahustíme moukou. Přidáme česnek. Podáváme k rýži nebo bramborám.

 

Hulevník lékařský – Sysimbrium officinale

hulevnikVyskytuje se podél cest, v zahradách, příkopech, v okolí lidských sídlišť. Je světlomilný, vyhovují mu živinami bohaté půdy. V nížinách je hojný, četnost klesá se stoupající nadmořskou výškou.
Jedlé části jsou: mladé listy do salátů, polévek, bylinkového másla
Doba sběru: Možno celoročně, ale nejlépe zjara před rozkvětem, časem narůstá obsah hořčin v listech, což má za následek hořčičně ostrou až palčivou příchuť.
Obsahové látky: hořčičné glykosidy, třísloviny, vitamin C
Recepty: Salát s hulevníkem: Asi 3 hrnky najemno nakrájených lístků, 2 lžíce jablečného octa, pepř, sůl. Takto upravený hulevník chutná podobně jako roketa setá (Eruca sativa).  Pozor! Hulevník obsahuje menší množství glykosidů, které mohou ovlivňovat srdeční rytmus, proto