Nejbohatší žena světa popisuje 20 rozdílů v přemýšlení mezi bohatým a průměrným člověkem

christyy

Fascinující článek s názory fascinující ženy, která mě i několik mých přátel velmi inspirovala ke změně myšlení v oblasti práce a financí. Vřele doporučuji k přečtení i ke sdílení!

Paní Christy Walton není v Česku známá. Vede americký maloobchodní řetězec Wal-Mart. 57letá rodačka z Wyomingu kontroluje (k včerejšímu datu) investiční majetek ve výši 33,8 miliardy dolarů, v přepočtu dle aktuálního kurzu 640,273 miliardy Kč. Drží deváté místo ve světovém finančním žebříčku. Nejbohatší ženou je od roku 2005, kdy rodinnou firmu zdědila po manželu Johnovi, který se zabil při pádu letadla. John Walton byl synem vdovy po zakladateli řetězce, Helen Walton.

Kdo by však chtěl namítat, že paní Christy spadlo jmění z nebe, plete se. Řízení se účastní desítky let, sama vede Wal-Mart pátým rokem a od té doby zvedla akcie o neuvěřitelných 500 procent. Podobně jako akcie své druhé společnosti First Solar.

Kdo by ji chtěl označit za poučující snobku, je také vedle. Christy Walton patří mezi 70 filantropů, kteří se přidali k osobitému závazku investora Warrena Buffetta a ředitele Microsoftu Billa Gatese a nejpozději závětí poskytnou polovinu veškerého majetku na charitu. Když se jí zeptáte, proč to udělala, usměje se: „A proč ne? Můj John mi kladl za vzor Donalda Trumpa. Jako miliardář dvakrát zbankrotoval, v letech 1999 a 2004. Jednou spadl do dluhů ve výši devíti miliard dolarů. A pokaždé se vrátil nahoru, pokaždé rychleji než předtím. Jednak měl motivaci a jednak už věděl, jak na to. Schopnost zbohatnout je v první řadě state of mind, stav mysli.“

Po této její větě nastalo ticho. Moje připravené otázky ztratily význam. Mohla následovat jediná logická: A můžete mi, prosím, vysvětlit stav mysli bohatých?

Během třičtvrtěhodinového rozhovoru, který Christy Walton poskytla novinářům, jsem si s kolegy sumarizovala 20 rozdílů v přemýšlení bohatého a tzv. průměrného člověka, za pomoci jejích inspirativních myšlenek. Ne všechny se čtou příjemně, ne se všemi souhlasím. Ale tím se možná vysvětluje, proč sama bohatá nejsem.

 

 

20 rozdílů podle Christy Walton:

1. Průměrní lidé se domnívají, že peníze jsou původ všeho zla. Bohatí jsou přesvědčeni, že chudoba je původ všeho zla.

„Budu používat prozaických popisných označení průměrný a bohatý člověk. Neznamená to, že bohatý člověk je automaticky nadprůměrný a podprůměrný člověk nemůže být bohatý. V obou případech je to čistě terminus technicus.“

Jako průměrné označuji lidi, kteří přijali tzv. brainwashing, vyplachování mozku. Jedna z jejich tezí zní: Bohatství je výsledkem buď štěstí, nebo podvodu. Potom nechtějí uvěřit a přijmout, že by snad někdo blízký z jejich okolí mohl sám uspět. Pokud se tak stane, ihned ho pomluví. Peníze jsou přece od ďábla a kazí charakter. Přitom sami, když dojde na placení, se často mění v ďábly, žaludek mají sevřený stresem a o jejich charakteru zrovna nehovoří to, že úspěšné lidi kamenují závistí. Než by někdo vzlétl, raději mu urazí křídla. Tak poznám průměrného člověka. A podle toho, že si nechá namluvit, aby byl spokojen s tím, kde je. Že se nenarodil na šťastné planetě a podobně. Bohatí vědí, že peníze se štěstím nijak nesouvisejí. Štěstí nezaručí. Umožní utéci od chudoby a mít život jednodušší a svobodnější.“

2. Průměrní lidé osamostatnění považují za nežádoucí riziko. Bohatí lidé za žádoucí cestu ke zbohatnutí.

„Když průměrnému člověku poradíte, ať odejde ze zaměstnání, kde je nespokojen, najde spoustu důvodů, proč to neudělat. Nejčastěji, že je to hazard. Zaměstnání označuje za jistotu, namlouvá si, že jej zaměstnavatel potřebuje a že jeho práci určitě ocení když ne finančně, tak tiše ve své hlavě. Je to zásadní omyl. Bohatí nezaměstnávají druhé, aby je spasili. Do podnikání nikdy nemíchají emoce. Čistě logicky využívají pracovní sílu, ochotnou směnit svůj čas, tu nejcennější komoditu v životě, za peníze. Iluze nepostradatelnosti zaměstnance má chybný základ. Kdo se totiž na trhu neumí postarat sám o sebe, nemůže se domnívat, že se stará o někoho dalšího, například zaměstnavatele. Dát můžete jen to, co sami máte.“

3. Průměrní lidé soudí, že předpokladem zbohatnutí je vzdělání. Bohatí vědí, že o úspěchu rozhodují především dovednosti.

dychani„Ještě nikomu bohatství nepřinesl pouhý magisterský titul nebo doktorát. Diplom je pouhý nástroj, který teprve musíte umět uplatnit v praxi. Je spousta chudých absolventů univerzit, zatímco řada mých velmi bohatých přátel nemá ani základní vzdělání. Není to náhoda. Kdo má školu života, selský rozum, vyzná se. Jednotné školství bohužel vychovává unifikované absolventy. Všichni se učí stejně, všichni musejí u zkoušky odpovídat stejně. Lidská jedinečnost a kreativita je potlačena ve prospěch řádů a tabulek. Jsou to výborní teoretici, ale život potřebuje praktiky.“

4. Průměrní lidé sní o starých dobrých časech. Bohatí sní o budoucnosti.

„Průměrného člověka poznám podle toho, že velebí minulost. De facto si neumí představit lepší život než v době, jakou již zažil. Proč? Minulost je pro něj osahanou jistotou. Ať byla sebehorší, on se bojí jakékoli nejistoty. Na každou dobu, ve které právě žije, nadává. Dříve bylo líp, říká. To je sebedestruktivní myšlení. Kdo věří, že jeho nejlepší dny jsou už za ním, doklepe logicky celý život v neštěstí a depresi. Bohatí lidé naopak vědí, že kým jsou dnes, to z nich udělala právě minulost. A budoucnost si mohou utvářet sami prostřednictvím dnešních snů, cílů a nápadů.“

5. Průměrní lidé spoléhají na loterie. Bohatí lidé spoléhají na sebe.

„Fascinují mě masy lidí čekajících na tah šťastných čísel, modlících se v domnění, že to je jediná cesta k prosperitě. Věří, že Bůh, vláda, jejich nadřízený nebo životní partner vyřeší jejich problémy. Bohatí na teoretickou náhodu nespoléhají. Jednají. Své problémy si řeší sami, tedy rychleji a efektivněji. Statistiky nejlépe říkají, zda je pravděpodobnější dosažení bohatství čekáním na jackpot, nebo podnikáním.“

6. Průměrní lidé posuzují peníze emocemi. Bohatí lidé logikou.

„Průměrní lidé mají dojem, že při dostatečném majetku už nikdy nebudou muset pracovat. Bohatí lidé naopak dobře vědí, že peníze jsou jako potraviny. Při delším uskladnění ztrácejí na hodnotě. Proto nepěs