Život v pravdě

pravdaSvět poznáváme jen skrze náš vlastní vztah k němu. Nestačí tedy zkoumat svět; chceme-li jej poznat, musíme současně zkoumat i pozorovatele, tedy sebe sama. Zkoumání světa kolem nás není nikdy tak bolestné jako zkoumání světa v nás, jemuž se většina lidí vyhýbá právě pro strasti, které to obnáší. Tomu, kdo je odhodlán žít v pravdě, se ovšem tyto strasti zdají méně důležité – a čím méně významné, tím dále se člověk na cestě k sebepoznání dostává.

Život v naprosté oddanosti k pravdě také předpokládá ochotu přijímat nesouhlas jiných. Jediný způsob, jak si ověřit, že naše mapa platí, je vystavit ji kritice a ohrožení ze strany tvůrců ostat­ních map. Jinak žijeme v uzavřeném systému – pod skleněným zvonem, jak to metaforicky nazvala ve svém románu Sylvia Plathová; dýcháme stále znovu tentýž zkažený vzduch a stále více se utvrzujeme ve svých sebeklamech.

Protože je proces přehodno­cování vlastních map tak strastiplný, máme většinou snahu se všem projevům nesouhlasu vyhnout neboje odrazit. Dětem říkáme: „Ne­odmlouvej. Jsem tvůj otec.“ Partnerovi dáváme najevo: „Hlavní je žít a nechat žít. Když mě budeš kritizovat, uvidíš, jaká umím být mrcha, a budeš litovat.“ Staří lidé naznačují světu a svým rodinám: „Jsem starý a zranitelný. Když se mnou nebudete sou­hlasit, můžu z toho mít smrt. Přinejmenším budete mít na svědomí, že jste mi otrávili poslední dny života.“ Svým zaměstnancům sdě­lujeme: „Pokud se vůbec odvážíte se mnou nesouhlasit, měli byste to dělat hodně obezřetně, nebo si budete muset hledat jiné místo.“

Nejen jednotlivci, ale i organizace jsou pověstné tím, jak se brání projevům nesouhlasu.Tak, jako musí jedinec přijímat a dokonce vítat nesouhlas se svou mapou skutečnosti a svým způsobem jednání, aby dospěl k větší moud­rosti a výkonnosti, měly by i organizace přijímat a vítat kritiku, jestliže chtějí zůstat životaschopné a progresivní. Jedním z největších a nejzajímavějších úkolů příštích desetiletí bude vtělit do byrokratické struktury našich organizací institucionalizovanou otevřenost a vstřícnost; ta by měla nahradit dnes převládající institucionalizovaný odpor k podnětům zvenčí.

Snaha vyhnout se kritice je u lidí tak všudypřítomná, že může být právem označena za součást lidské přirozenosti. Jestliže ji však označíme jako přirozenou, neznamená to ještě, že je takové chování nezbytné, prospěšné nebo nezvratné. I kálet pod sebe a ne­čistit si zuby by bylo přirozené. Přesto se učíme dělat něco nepřirozeného tak dlouho, dokud se to nestane naší druhou přiroze­ností. Nabývání sebekázně vlastně může být definováno jako pro­ces učení se nepřirozenému. Patří k charakteristickým vlastnostem naší přirozenosti, že dokážeme její hranici překročit a tím ji změnit; možná je to právě tato vlastnost, která nás činí v  plné míře lidmi.

 

nestastny muzAby dokázali jednotlivci i organizace přijímat kritiku, je třeba, aby jejich mapy reálného světa byly opravdu přístupné veřejné kontrole.Třetí význam života v pravdě je tedy v tom, že předpokládá naprostou upřímnost. Jde tedy o trvalý, nikdy nekončící proces sledování sebe sama, abychom si mohli být jisti, že naše sdělení – nejen slova jako taková, ale i způsob jejich použití – bezvýhradně odrážejí pravdu čili rea­litu tak přesně, jak je to v našich silách.

Taková upřímnost nepřichází bezbolestně. Lidé raději lžou, pro­tože se chtějí vyhnout kritice a možným následkům. Když prezi­dent Nixon lhal v záležitosti kolem Watergatu, nebyla tato lež ani ušlechtilejší, ani nějak zásadně odlišná od případu, kdy čtyřleté dítě lže mamince, že lampička sama od sebe najednou spadla se stolu a rozbila se. Pokud je kritika oprávněná, což většinou bývá, je lhaní pokusem obejít oprávněné strádání a jako takové vede k duševní chorobě.

Lžeme samozřejmě nejen těm druhým, ale i sami sobě. Ohrožení našich jistot – našich osvědčených map – ze strany vlastního svě­domí a reálného vnímání může být právě tak oprávněné a nepří­jemné jako jakákoli kritika zvenčí.

 

Nevyšlapanou cestou, M. Scott Peck
Michaela Weissová

Jsem specialistkou na léčbu potravinami a jógovou terapii. Pomáhám lidem uzdravit se jídlem ze zánětů, kandidy, obezity a dalších nemocí a prostřednictvím jógové terapie pomáhám uvolňovat hluboko uložené bloky na těle i na duši. Celostně pracuji se všemi rovinami člověka na návratu do rovnováhy a spokojeného života. Nechte se inspirovat těmito milovanými stránkami a prosím nekopíruje bez mého vědomí mou práci na jiné weby. Díky.

Zatím žádné komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude publikována.