Nejdůležitější vztah je ten, který máme sami k sobě. Sami sobě jsme si nejbližším partnerem a z našeho vztahu k sobě vycházejí všechny další naše vztahy. Tento princip platí nejen o vztazích, ale o všem, co chceme vidět venku. Nelze vidět konkrétní věc venku, když jí nenosíme uvnitř. Jedná se o princip zrcadlení – jak uvnitř, tak venku, jak nahoře, tak dole.
Toto tvrzení může leckteré z nás pobouřit, protože běžně se v našich životech odehrávají věci, které se nám nelíbí, nesouhlasíme s nimi, nerozumíme jim, příčí se nám, tak jak je možné, že je vidíme, že je máme v sobě? Tyto stíny pramení z našeho nevědomí. Z té části nás samých, která je skryta, kde jsou ukryty nejrůznější programy, bloky a strachy. Práce s nevědomím je celoživotní cesta, která nás postupně otvírá a čistí. Pro práci s nevědomím lze využít mnoho technik, metod a sebeanalýz. Pakliže nejsme příznivcem složitého hledání, odpovědí na vše je LÁSKA.
Láska v sobě ukrývá vše krásné, důležité a léčivé. Láska sama k sobě je o přijetí nás samých teď a tady takový, jací skutečně jsme, bez příkras a lží. Co na tom, že nejsme dokonalí – nikdo není. Čím více se o dokonalost a iluzorní obraz sebe strčený pod nos okolí budeme snažit, tím více se nás stínová strana nevědomí bude snažit dostat do rovnováhy, takže když skončí naše divadýlko pro veřejnost, v ústraní se zhroutíme vyčerpáním, v nemoci nebo v depresi. Cílem všeho je ROVNOVÁHA. Žijeme v dualitě a je potřeba se naučit zacházet se Světlem i stíny a stále do svého života vědomě integrovat obojí. Bez tmy není světlo.
To samé platí i pro partnerství s dalším člověkem. Když opadne iluze zamilovanosti a zříme sebe i druhého reálnýma očima, tehdy nastává největší umění – milovat bezpodmínečně. V oparu blaženosti je vše lehké a jde samo, v realitě jde o úctu, důvěru, trpělivost, lásku a umění kompromisu.
Když si vážíme sebe sama, i ostatní si nás budou vážit. Když máme ze sebe hezký pocit, i ostatní ho z nás budou mít a nebude potřeba od nich požadovat neustálé utvrzování, že jsme krásní, milovaní, šikovní, chytří apod. Nízká sebeúcta vede ke zkreslenému vnímání sebe sama i druhých lidí a může vést jak k častým nedorozuměním s druhými, tak k častému flirtování a navazování krátkodobých vztahů.
Každé partnerství prochází různými vývojovými vlnami. Stejně tak jak se měníme my a okolnosti v našem životě, tak živý je proces neustálého proměňování našeho vztahu. Někdy jde vše jak po másle, jindy jsme spíše odcizení, někdy potřebujeme být více sami, jindy se od sebe nemůžeme odtrhnout a cítíme intenzivní přísun lásky zevnitř i z venku, někdy se hádáme a šíříme napětí, jindy spolu vycházíme spíš jako sourozenci než partneři, jednou je radostnější a silnější jeden a může tak pomoci druhému a naopak. Je dobré podívat se, co z toho, co ve vztahu k jinému člověku prožíváme, jsou projekce našich vlastních nedostatků a neuspokojených potřeb nebo přání, a co jsou opravdové prožitky vyvolané osobností druhého.
Pro hezké a pevné vztahy je nejdůležitější péče. Ta v sobě zahrnuje především otevřenou komunikaci, umění naslouchání, ocenění, povzbuzení, dávání, sdílení, poděkování, důvěru, podporu, žití v pravdě, společně strávený čas, vzájemnou pomoc, společný vývoj a snahu o drobné každodenní radosti. S tímto přístupem nám pokvete nejen vztah partnerský, ale i ostatní vztahy a sféry našeho života. Vše se dá opět vyjádřit jedním slovem: LÁSKA aneb Dávat druhému to nejlepší.
Někdy procházíme těžkými obdobími, kdy ani nemáme sílu na to, dávat najevo náklonnost a lásku. V takovém případě je důležité se zmoci alespoň na klidný, upřímný rozhovor, kde se otevřeme a vtáhneme druhého do svého prožívání. Tím oba pochopíme, co se vlastně děje a dostaneme tak příležitost to společně probrat a projít. Nevzniknou žádné domněnky, neprohloubí se propast mezi námi ani bolest. Naopak, touto zkouškou dojde k pochopení, vše se začne rychleji čistit a hojit, láska a důvěra vzroste a celý vztah se upevní. .
Snažme se ve vztazích integrovat roli každého z nás, která sebou nese svůj jedinečný přínos a více se zajímat o hloubku svého partnera (nebo přátel). Vidět ho jako tajemnou bytost, kterou nemohu zcela prohlédnout, zcela poznat a ovládnout, neboť má svůj život, své zkušenosti a svou svobodu. Snažit se stále vidět jeho hodnotu a chovat ho v úctě jako svého učitele a Boží Světlo.
Pro sebe i druhé uděláme nejvíc, když budeme sami šťastní, vyrovnaní – když se v prvé řadě dokážeme postarat sami o sebe.
K tomu je potřeba se starat o těchto šest oblasti:
- Já: vztah sám k sobě a sebepřijetí
- Zdraví a tělo: naše fyzické tělo, jak se o ně staráme, jaké palivo mu dopřáváme
- Práce: práce, která nás baví, dává smysl a zároveň nám umožní se hmotně zabezpečit
- Rodina a přátelé: pěstovat hezké a pevné vztahy, které nám budou dělat radost a poskytovat oporu
- Žít: zažívat, užívat si, dělat si radost a vyhledávat momenty, kdy naše srdce plesá
- Růst: rozvíjet se, pracovat na sobě, hledat inspiraci.
Přeji nám všem krásné a naplněné vztahy.
