To, co vidíme venku je odrazem nás samých, bez výjimky. Každý člověk, kterého potkáme nám zobrazuje určitou část nás samých, ať už jsme si jí vědomi nebo ne. Když si jí nejsme vědomi, většinou máme pocit nepochopení a odsouzení.
Prostřednictvím vnějšího světa můžeme krásně poznávat sami sebe, včetně našich temných stránek a přijímat je. Rodina a partner nám zpravidla ukazují nejvíce, protože jsme s nimi v každodenním kontaktu a v nejrůznějších situacích.
Když se dívám na lidi na ulici nebo v MHD, tak se zaměřuji na člověka po člověku, pokouším se naladit na jeho energii a životní příběh a cítím, že i já jsem někdy taková – ať už skrytě – jen vevnitř pro sebe nebo navenek. Ať už vidím milé či zamračené, staré, mladé, otevřené nebo ukazující prstem ven, jakékoli. Jsme všemi barvami duhy, všemi lidskými vlastnostmi. Čím více máme jednotlivé tmavší stránky sebe poznané, tím méně konfliktů a neharmonických lidí nám chodí do života, protože už je svou postupně čistící se optikou vnitřku zkrátka nemáme potřebu znovu vidět, už jsou v nás přiznáni a integrováni.
Stále se měníme. To, že jsme třeba před deseti lety mohli na někoho působit například nespoutaně – někdo tomu říká drze, měli jsme určité názory a žili určitým stylem života neznamená, že to jsme stále my – naše škatulička, pod kterou nás ti samý lidé budou stále poznávat a když se řekne naše jméno, budou pod ním ukryty stále stejné informace. Proto neposlouchejme lidi, kteří nám říkají: „No jo, vždyť já tě znám, ty to máš takhle, ty jsi takový…“ Každou vteřinou se můžeme rozhodnout, že se staneme někým jiným – novým, že půjdeme novým směrem a budeme zažívat jiné věci. Neexistuje nikdo, kdo by byl třeba jen milý, jen líný, jen žárlivý, jen pracovitý, jen vědomý, jen trpělivý, jen konfliktní, jen dezorientovaný a podobně. Každý v sobě máme úplně všechny vlastnosti, ale některé se v nás zrovna odrážejí více a některé méně. Některé kultivujeme a některé nás ovládají. O některých jen právě nevíme a tehdy přicházejí ti správní učitelé (lidé, které potkáváme), aby nám prostřednictvím zrcadlení ukázali, kdo také jsme, abychom měli možnost prozkoumat danou vlastnost v sobě a tím se stali opět celistvější.
Není třeba se ničeho bát. No a co, že jsme někdy líní. Někdy třeba zase pracujeme hodně. No a co, že se někdy rozčílíme a nemáme pochopení, jindy trpělivě nasloucháme a jsme empatičtí. No a co, že někdy nemáme náladu, to neznamená, že jsme náladoví a tečka.
Upevňujme to, kým jsme a snažme se na sobě stále s pokorou pracovat otvíráním se a nebráněním Boží vůli a toku života.
Bez dole není nahoře, bez uvnitř není venku. Dualita je tvořivá síla života na Zemi a bude tu stále. Tanec Ducha a Hmoty, muže a ženy, dobrého se špatným… Proto jsme tady. Bůh skrze nás poznává a zažívá nejrůznější zkušenosti růstu a tvoření ve hmotě. Tím se rozpíná Vesmír a vše roste. Tady je to nádherná hra a jde o to si jí užívat každou vteřinou. Až fyzicky zemřeme, narodíme se zpět do Jednoty Ducha. Do té doby můžeme poznávat a ochutnávat cokoli si zvolíme.
Je dobré se také dívat za emoce a spojovat se s jejich tzv. spouštěči. Emoce, stejně jako tělo, k nám také s velkou láskou promlouvají. Když jsou negativní, víme, že v té oblasti máme hodně strachu a nejistoty a cítíme se ohrožení, proto reagujeme například podrážděně, útočně, plačtivě nebo urážkou. Ego, které má pocit oddělenosti, se cítí být v tu chvíli ohroženo a tak se brání. Nejjednodušší recept na takovou situaci je se zastavit, v klidu se párkrát se zavřenýma očima prodýchnout a pozorovat, co se vlastně uvnitř děje. Kde to zabolelo a proč. Jaký program se nám na pozadí spustil, jestli ho už dobře známe, protože se opakuje, jakou má sílu ovlivňovat naše rozhodnutí srdce a jak se u toho všeho cítíme. Když se necítíme dobře, víme, že jsme v myšlenkách a kalkulujeme co se stalo, jak se to stalo, kdo měl pravdu a jak z toho ven. Když jsme ve středu, v rovnováze našeho srdce, jen prociťujeme průběh, nehodnotíme, pozorujeme, poznáváme, necháváme to odeznít a tím se zcelujeme o další nový střípek nás samých. To je léčivá cesta srdce – přijmutí všech barev duhy, všech lidí, všeho. Pak pocítíme blažený pocit Jednoty, bezpečí a lásky.
Přeji nám všem, abychom se dokázali milovat takoví, jací jsme právě teď. Pak budeme skutečně milovat vše kolem a tento čas a toto místo se pro nás stane nejnádhernější odměnou.
