Odstraňování nectností

realZvládnout své nectnosti, nedobré návyky, nedostatek laskavosti
a porozumění pro ostatní není lehké a nepřichází hned. Práce s nimi vyžaduje vytrvalost a snahu
vidět chyby nejen u ostatních, ale
nejprve u sebe sama. Kdo pracuje se svými chybami, ale přitom nadále podléhá svému nízkému já a jeho nízkým vibracím, se velkého úspěchu nedočká.
Proti nadvládě nižšího já je třeba se uzavřít a pozorovat s pomocí
vyššího Já vše nedobré – jako někdo cizí, kdo dokáže zůstat nad věcí.

Kontrolou nedobrých myšlenek, pocitů a nutkání k nesprávnému
jednání se chráníme před ztrátou životní síly a před nepříznivými
následky unáhlenosti a chybných rozhodnutí. Jejich růstu je třeba zabránit
svým rozhodným NE již při jejich vzniku. Jinak se rozpínají
a sílí, až se nakonec staneme jejich otroky.

Silný a volný zůstává jen ten, kdo je schopen kontrolovat svá vzrušení, pocity, slova a skutky – z nadhledu, trpělivě, důkladně a moudře. V tom je skryto celé tajemství úspěchu a lidského rozvoje.

Harmonii a blaženost, které následují po zvládnutí sebe sama, nelze popsat slovy. Lze je nazvat „nebeským stavem“. Ten je schopna vnímat nejen naše duše, ale i pozemské tělo. Duchovní život není jen víra a poznávání, ale také z hloubi srdce vyzařující harmonie a konání dobra a lásky sobě a všemu kolem.

Duchovní průvodci

andele1Mysleme často na své duchovní pomocníky. Nikdy nejsou unaveni,
naopak, jsou stále připraveni začít pomocí svědomí probouzet každého
z nás znovu a znovu ke správnému myšlení a činům. Daří se
jim to, pokud neděláme špatné skutky, nepropadáme zlu.
Ani jim nebylo nic darováno. I oni museli na sobě tvrdě pracovat, než dosáhli
stupně, který jim umožnil plnit jejich těžký úkol.
Musí použít mnoho lásky, trpělivosti a vytrvalosti, než přivedou své
svěřence k uvědomění si a poznání pravdy i úkolů jejich existence. Když si myslíme, že už dále nemůžeme, dostaneme od nich (Boha) sílu.

Přesvědčení

vesmir1Co je přesvědčení? Víra bez pochybností, víra, kterou nemůže
nic a nikdo zvrátit.
Jak takový stav získáme? Tím, že si uvědomíme, co jsme již poznali,
docílili, když jsme přesvědčeni, že získáme i vše další, po čem
ještě toužíme.
Každý může být mistrem ve svém oboru – ovšem musí být
přesvědčen, že své vědomosti a schopnosti dokáže správně použít. Pochybuje-li, je dosažení vytknutého cíle v nedohlednu.

Přesvědčení je velká síla a ten, kdo je ho schopen v sobě správně probudit a použít,
své cíle dosáhne. Opět se tak potvrzuje síla našich myšlenek, víry a vůle.

Stejné platí i pro vnitřní růst a práci na sobě samých. Jestliže jsme přesvědčeni, že
zvládneme své slabosti, nedobré návyky a chyby, jestliže vytrvale a důsledně plníme svá
předsevzetí, vytčeného cíle dosáhneme. Také naše pády budou stále vzácnější, až nad
svými slabostmi zvítězíme. Pamatujme na to v dobách, kdy padáme! Taková je škola života. Učí nás bránit se dalším nezdarům.

Víra a přesvědčení přemáhají především strach, našeho největšího nepřítele a zesilují
zodpovědnost a důvěru ve vlastní schopnosti. To vše je dosažitelné, dokážeme-li se na
sebe podívat objektivně, bez výmluv a omlouvání, když se snažíme každý čin kontrolovat moudrostí a láskou k ostatním. Pak dostáváme silnou podporu od nás provázejících ochránců.

Překonávání

dualitaPřekonávat, zdolávat své slabosti a chyby je jeden z nejtěžších úkolů pro mnohého člověka.

Dnešní lidé se často snaží, aby jejich pozemský život probíhal bez ohledu na ostatní co nejpříjemněji. Holdují požitkům a snaží se získat co nejvíce peněz, aby si mohli dopřát vše, na co jsou jejich hmotná přání zaměřena.

Pravý smysl a úkol procházejícího života je jim cizí a je-li o něm hovořeno, odmítají
realitu nadzemského života jako nedokazatelný fakt, pro který nejsou ochotni vzdát se všeho, co získali.

Pochybnosti, které člověka vnitřně rozpolcují, mu nikdo nemůže ulehčit – nadhmotnou existenci nelze podložit hmotnými fakty. Vše závisí na vůli člověka, na schopnosti pozorovat svůj život. Při práci na sobě samém nám nemůže nikdo pomoci.

Jakmile si přiznáme vlastní chyby a začneme pracovat na jejich odstranění, musíme si uvědomit i důležitost překonávání pohodlnosti, posilování vytrvalosti, trpělivosti, rozhodnosti při vracejících se chybách a špatných návycích. Jestliže žijeme vědomě, uvědomíme si chyby již v jejich začátcích dříve než přemohou naši vůli. Kdo žije vědomě a je připraven každým okamžikem kontrolovat své myšlenky, slova a skutky. Často se při kontaktu s ostatními necháváme strhnout k nepromyšleným odpovědím. Důsledek si uvědomíme až pozdě. Volíme-li správná slova a tón, můžeme říci vše. Ovšem vhodnější je mlčet a čekat. Mysleme na to, že každý náš spolužijící je stejně jako my Boží
stvoření, mysleme na hlubokou pravdu slov: „Co nechceš, aby bylo činěno tobě, nečiň sám ostatním!“

Kdo tato slova zakotví ve svém nitru, zvládne rychleji a snadněji své nectnosti, nedobré zvyklosti a pocity, bezohlednost, sobeckost a mnohdy i bezcitnost ve vztahu k spolužijícím. S překonáním každé slabosti roste vůle a odhodlanost a cesta k cíli je stále kratší.

Chtít

buh

Ke všemu, čeho chceme dosáhnout, je třeba vůle. Svobodnou vůli dostal od Boha při svém stvoření každý člověk. A na každém z nás záleží, jak ji používá. Úkolem pozemského života (a ten si každý z nás již před svým zrozením předsevzal) je však vzestup, odstraňování nedobrých vlastností a chyb. Záleží jen na nás, zda to budeme chtít zvládnout a překonat. Na Zemi to není lehký úkol. V denním životě nás provázejí přání a touhy po všem, co vidíme u druhých. Často nevědomě podléháme požitkům a zvyklostem – ty nám ovšem víc škodí, než prospívají. Ale o tom většina lidí nepřemýšlí.

Pouze ten, kdo je ochoten chtít zvládnout všechny překážky na cestě ke svému pročišťování, kdo chce vyrovnat provinění, která si do života přinesl a která během jeho trvání činil, dokáže prosadit svoji vůli a stát se pánem sebe sama. Odmítne lákadla, která
ho mají svést z cesty k morální vnitřní čistotě, a pochopí, že je na Zemi proto, aby realizoval svá předsevzetí. Touží zušlechťovat své já.

Musíme se snažit být příkladem toho, co chceme sami. Tak jako na žebříku máme jednu ruku vztahovat vzhůru – abychom dostali sílu stoupat a udržet se – ruku druhou máme podávat dolů tomu, kdo vystupuje za námi. Pomáhat bližnímu k lidskému vzestupu. To neznamená, že vývojový stupeň toho, komu chci pomáhat, musí být nižší než můj vlastní. Třeba stojí výš než já a čeká jen na probuzení, na malý impuls k poznání toho, co chce a po čem vnitřně touží.

Láska k bližnímu, o níž je tolik hovořeno, a přesto zůstává většině lidstva cizí, nevynechá žádnou příležitost pomáhat, sílit a podporovat druhého. Pro toho, kdo poznal a plní smysl svého života, je pomoc ostatním samozřejmostí a obohacuje ho vnitřním teplem a radostí. Chtít znamená nemluvit, ale konat. Nasadit všechny síly k uskutečnění všeho, co jsme poznali jako dobré. Nenechat se ničím odradit a zastrašit. Chtít je cesta k plnění všeho, co nás vede vzhůru, k využívání šancí, které nám krátký pozemský život poskytuje a za něž musíme být vděční. Duchovní bohatství získané během jeho průběhu je pokladem, který budeme schopni správně ocenit po přechodu zpět do našeho pravého domova.

 

Nutnost stálé harmonie