Milujme systém

Všichni jsme si zvykli za ta léta, že každý den ráno vstaneme, nějak se dáme do kupy a odejdeme do práce, kterou děláme pro někoho jiného a která nám vloženou energii vrací pouze prostřednictvím fiktivních čísílek na našich digitálních bankovních účtech, ze kterých tak nějak sama zase odejdou na zaplacení nájmu, potravin, hypoték a nejrůznějších splátek. Ani je nevidíme, tudíž energie vložená se nám nevrací. Jediné co vidíme je to, že jsme od rána do večera v práci, která nás neuspokojuje – některé. Možná tam jsou fajn lidé, možná za ni dostáváme pěkné peníze, ale někde v hloubi duše cítíme, že to zkrátka není ono.

Mnozí z nás si ani neuvědomují, že mají možnost volby. Svůj život berou jako daný, vždyť naši rodiče a lidé z okolí žijí stejnými životy, tak proč by to nemělo být dobře?

Ke změně je nejen potřeba se probudit, ale hlavně sebrat odvahu k tomu, vytvářet si ho podle vlastních představ. Mít důvěru v to, že náš záměr a pocity s ním spojené jsou správné. Že jsme se rozhodli začít konečně žít a ne jen přežívat a ve zbytečcích volného času si rychle něco užít – nejlépe adrenalinového, abychom to vůbec cítili a pak zase do šedi systémového uspořádání.

I když můžeme mít na systém našeho současného uspořádání nejrůznější názory, je třeba ho milovat. Ano milovat. Pro mě to byla také věta z říše sci-fi, neboť i já jsem s ním měla své ideologické rozpory. Se spoustou věcí jsem nesouhlasila, proti spoustě věcí jsem bojovala, ukazovala na něj prstem a říkala, že je strašný a hlavně z něj rychle pryč.

 

To, z čeho máme strach a k čemu odpor, to posilujeme. Nejde o to se teď hromadně sbalit, dát výpovědi a jít se pást. Jde o to přijmout systém jako něco, co je tu pro nás a co můžeme využívat. Postavit se k němu s vědomím, že víme, že jím nejsme manipulovatelní a vnímat možnost, že ho můžeme využívat jako výhodu, ne jako nepříjemnou povinnost.

Mít své ego na uzdě našeho srdce a vybírat si situace, kterými budeme v rámci systému procházet. Systém, o kterém je řeč, skýtá mnoho výhod, které už bereme jako samozřejmost. Teplou vodu ve vaně, teplo v bytě jen otočením kolečka, světlo všude, kde potřebujeme, možnost jít si přes ulici koupit kdykoli na cokoli si jen vzpomeneme, mít za rohem poštu, o dva bloky dál školku a základní školu s kroužky pro děti, mít za domem hezký park, kam se můžeme jít projít se psem, jít kdykoli to potřebujeme k odborníkovi přes zdraví, zajít si večer do divadla, kina, na večeři, na drink, mít možnost jít do knihovny, tančit nebo plavat po celý rok, dostat se v noci odkudkoli bezpečně domů, mít možnost si vydělat peníze na věci, které si zkrátka nevypěstujeme – benzín, nářadí, drogérie, mobil, …

Systém je dobrý a je potřeba ho integrovat v nás samých stejně tak, jako na sobě pracujeme stran svých vlastností a osvětlujeme je. Určitý systém je všude ve Vesmíru a bez něj by byl všude chaos.

Přestaňme tedy panikařit a vemme si z něj to dobré a zbytek nechme ostatním, kteří to potřebují. Stávejme se postupně svobodnějšími a buďme rádi, že nežijeme ve středověku. Jsme svobodní a žijeme ve svobodné společnosti. Nesoustřeďme se na její chyby, ale na to, co nás k ní pojí a co nám dělá radost.

 

V mém světě už nejsou ilumináti, přepadávání, nebezpečí GMO, pesticidy, chemtrails, zneužívané děti, utrápená zvířata, trpící lidé… A to ne kvůli tomu, že bych je vytěsnila, vím o nich, ale nesoustředím se na ně, tudíž je nepotkávám.

Soustředím se na rozšiřování světla a vysokých vibrací prostřednictvím toho kým jsem a co dělám. Tím nám všem a všemu na planetě pomáhám, i samotné Matce Zemi. Už nepřispívám na charitu, protože tím bych jen podporovala to, aby tu stále byli lidé, kteří jí budou potřebovat. A já chci, abychom byli všichni šťastní, milovaní a v hojnosti. To je můj nový princip fungování světa. Přestala jsem nadávat na starý systém a vytvářím nový, protože systém sám o sobě není špatný, jen je třeba si správně zvolit jeho pravidla.

Jdu světem a miluji. Miluji jak lidé chodí k doktorům, protože věří, že jim pomohou a hodně z nás i pomohli. Miluji, jak stojí fronty v obchodech, protože si jdou za tím, o čem si myslí, že jim udělá radost. Co na tom, že já to mám jinak. Miluji to. Miluji, že ve Stromovce vykáceli tuny stromů, byť přírodu velmi miluji a opatruji. Patří to k systému, jehož jsem součástí a proto se nebouřím – přijímám to, neboť to zpětně stejně už nemohu ovlivnit. Miluji to, že si musím každý den v metru cvaknout lístek, díky čemuž posiluji svou poctivost sama k sobě, vysílám hezkou energii míru a plavu vědomě po proudu.

 

Agresivita, naštvanost a letargie lidí kolem mizí, když k nim přistupujeme otevřeně, s láskou, vnitřním klidem a úsměvem. Transformujeme tím kým jsme vše kolem nás a vibrace lidí na nižších úrovní se zvedají a všem nám je lépe a lépe. Proto nebojujme. Proti ničemu a s ničím, pakliže opravdu chceme být prospěšní.

 

Zachovávejme si lásku v srdci a milujme i to, že se někdy necítíme dobře, že máme někdy strach nebo je nám smutno, že nás někdy něco bolí a posouvejme se skrze to. Jsme tím, kým jsme právě teď a tady a tím jsme dokonalí – všichni – bez výjimky!

 

Na světe není žádného nepřítele kromě nás samotných. Tak vzhůru do ulic a milujme 🙂