Proč meditovat a jak začít?

vodnimeditaceExistuje celá řada studií, které dokládají, že když meditujeme, vysíláme úplně jiné vibrace, které ovlivňují nás, vše kolem nás, včetně samotné naší Matky Země. Jsou to vibrace klidu, míru a lásky, které prýští přímo z našeho srdce a prostupují všemi úrovněmi nás samých. Meditace zvyšuje vibrace planety a to způsobuje, že se obecně děje méně hrůz a násilí – všichni stoupáme.

Díky meditaci se také snižují naše myšlenkové frekvence a my můžeme začít pociťovat nádherný stav bytí a pocítit jevy, kterým jsme doposud nevěřili nebo ani nevěděli, že existují. Začneme vnímat prázdný prostor mezi myšlenkami, kdy zmizí čas – minulost, přítomnost i budoucnost a zmizíme i my sami – rozpustíme se ve Světle. Vstoupíme do království srdce a sejdeme se s Bohem uvnitř nás. 

 

Proč meditujeme?

mediMeditujeme, protože tento svět nás nedokáže naplnit. Takzvaný mír, který cítíme ve svém každodenním životě, je pět minut klidu po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Jsme stále vydáni napospas negativním silám, které jsou všude kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybnostem, starostem, úzkosti a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají, říkáme, že zažíváme mír. Ale to vůbec není skutečný mír, protože v dalším okamžiku nás opět napadají.

Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír – božský mír. Když ráno meditujeme a získáme mír třeba na jedinou minutu, tato jedna minuta míru prostoupí celý náš den. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla a naplnit se světlem. Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a čím jsme, pak do říše meditace nemusíme vstupovat.

Důvodem, proč začínáme s meditací, je to, že máme vnitřní hlad. Cítíme, že uvnitř nás je něco zářivého, cosi nesmírného, cosi božského. Cítíme, že to velmi nutně potřebujeme, jenom k tomu teď nemáme přístup. Náš vnitřní hlad vychází s duchovní potřeby.

 

Meditace není únik

Vstupujeme-li do života meditace proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na svá trápení, činíme tak ze špatného důvodu. Jestliže vstoupíme do duchovního života kvůli svému vnějšímu zklamání či nespokojenosti, pak nejspíš u duchovního života nezůstaneme. Dnes nebyly mé touhy uspokojeny, jsem tedy se světem nespokojený. Zítra si však řeknu: „Zkusím to znovu. Tentokrát budu možná spokojen.“ Nakonec však ucítíme, že život tužeb nás nikdy neuspokojí. Ucítíme potřebu vstoupit do vnitřního života. Tomu říkáme aspirace.

 

Co je meditace?

medi2Meditace je lidské sebeprobuzení a Božské Sebenabízení. Když se lidské sebeprobuzení a Božské Sebenabízení setkají, člověk se stane nesmrtelným ve světě vnitřním a Bůh se stane naplněným ve světě vnějším.

Meditace neznamená pouze pět nebo deset minut tiše sedět. Vyžaduje vědomé usilí. Musíme přimět mysl, aby se ztišila a zklidnila. Zároveň musí být natolik pozorná, aby nedovolila vejít rozptylujícím myšlenkám nebo touhám. Když dokážeme mysl uklidnit a ztišit, ucítíme, jak v našem nitru svítá nové stvoření. Je-li mysl prázdná a klidná a z celé naší bytosti se stane prázdná nádoba, naše vnitřní bytost může pozvat nekonečný mír, světlo a blaženost, aby do této nádoby vstoupily a naplnily ji. To je meditace.

Pokud si myslíme, že jsme to my, kdo se snaží meditovat, pak se meditace zdá komplikovaná. Skutečnou meditaci neprovádíme my. Provádí ji náš vnitřní pilot, Nejvyšší, který st