Uctívat vlastní Já je pro mnohé velmi těžkou disciplínou, neboť jsme mnohokrát zraněni, nevěříme sobě a své síle, podceňujeme se nebo přeceňujeme a tyto disbalance nastavují našemu vnímání sebe a světa kolem pokřivené zrcadlo, na základě jehož obrazu žijeme často bolest, nerovnováhu nebo se nám opakují stále stejné negativní scénáře.
Uctívání vlastního Já není o slepém narcisismu, sebestřednosti, egocentrismu, chvástání se a dalších běžných podivnostech, ale o uvědomění si toho, kým skutečně jsme, jaké neseme kvality, jak můžeme být prospěšní pro společnost a pro svůj rozvoj a co potřebujeme k tomu, abychom byli v rovnováze.
Ze všech názorů, které si v životě utváříme, není žádný důležitější než ten, který si utvoříme o sobě, neboť ten se týká samé podstaty naší existence a skrze něj vnímáme vše ostatní.
Každý významný aspekt našeho myšlení, motivace, cítění a chování je ovlivněn tím, jak hodnotíme sami sebe. Z toho vyplývá, jak důležité je, se správně vnímat a vážit si sebe, potažmo se umět uctít jako někoho, ke komu s láskou a respektem vzhlížíme a vážíme si ho za jeho empatii, čistotu, autenticitu, sílu a bytí.
Prvním aktem uctívání lidského Já je uplatňování vědomí, tedy naše volba myslet, uvědomovat si, rozlišovat a zaměřovat svou pozornost jak na vnější, tak na vnitřní svůj svět. K tomu nám velmi pomáhají například meditace, vědomá práce s tělem a bytí v přítomnosti. Nevynaložit toto úsilí, znamená nesplnit povinnost, kterou máme ke svému Já na té nejzákladnější úrovni. Uctívat vlastní Já znamená, že jsme ochotni svobodně myslet.
Uctívat vlastní Já také znamená, že si uvědomujeme nejen to, co si myslíme, ale také to, co cítíme, co chceme, co potřebujeme, po čem toužíme, čím trpíme, čeho se bojíme a co nás rozčiluje. Umění rozdělit své pocity a identifikovat co jsou zač a co je jejich spouštěčem. Opakem toho je sebezapírání, potlačování, nevědomost.
Uctívat vlastní Já znamená, že přijímáme sami sebe – že se přijímáme takoví, jací jsme právě Teď. Že jsme přijali svou minulost jako svou nedílnou součást cesty k tomu, kým jsme nyní. Že nepředstíráme, že jsme někým nebo něčím jiným, že se nesnažíme klamat sebe ani druhé a že žijeme v pravdě, ať si o ní myslíme cokoli.
Uctívat vlastní Já znamená, že žijeme autenticky, že mluvíme a jednáme na základě svých nejvnitřnějších pocitů a přesvědčení.
Uctívat vlastní Já znamená, že odmítáme přijímat nezaslouženou vinu a že se snažíme odčinit vinu zaslouženou.
Uctívat vlastní Já znamená, že uznáváme své právo žít, právo, které je založeno na našem přesvědčení, že náš život nepatří druhým a že tu nejsme proto, abychom žili podle očekávání druhých.
Uctívat vlastní Já znamená, že milujeme svůj život, že milujeme možnost radovat se a růst, že milujeme proces objevování svých jedinečných lidských schopností.
Je tedy zjevné, že uctívat vlastní Já znamená jednat sobecky v tom nejvznešenějším a nejméně chápaném smyslu tohoto slova a to od nás vyžaduje nesmírnou nezávislost, odvahu a poctivost.
Hodně lásky všem!
kniha Honoring the Self, Nathaniel Branden
