Už jste slyšeli ten příběh o chlapci a hvězdici? Ne? Tak tady je:
Jednoho dne stařec kráčel po pláži a všiml si malého chlapce, jak zvedá z písku a hází do moře hvězdice. Přišel k němu a ptá se ho: „Co to děláš?“. Chlapec odpověděl: „Slunce je vysoko a začíná odliv. Když je nenaházím zpátky do moře, zemřou.“ Když to stařec uslyšel, opáčil mu: „Ale mladý muži, uvědomuješ si, že jich je tu tisíce po celém pobřeží? Nemůžeš přeci pomoci všem.“ Chlapec se podíval na zem, zvedl další z nich, hodil ji zpátky do vody a odpověděl: „Ale udělal jsem velkou změnu oproti tomu, neudělat nic.“
Většina z nás si klade za cíl velké věci, které bychom chtěli splnit nejlépe ihned, abychom co nejdříve viděli výsledek, rychle pocítili krátkodobý pocit štěstí a běželi dál. Takto to však nefunguje a i když to někde ve skrytu duše víme, stejně to zkoušíme stále dokola a skutečné výsledky nám mnohdy unikají.
Kdybychom se podívali na celý svět a všechny věci, stavy, vztahy a situace v něm, které je třeba přeměnit, patrně by nás to odradilo, neboť je to obrovský, zdánlivě nekončící úkol. Nikdo z nás, jen sám za sebe, nemůže změnit vše, natož vše najednou a i když i tohle všichni víme, mnohdy to vypadá, jako bychom byli přesvědčeni, že v našich osobních životech to funguje obráceně. Častokrát na sebe vyvíjíme neúměrný tlak, že teď hned to něco bude jinak, když něco udělám jednou, hned se „to“ změní, že já budu okamžitě jiný, že to musím zvládnout sám a podobně. Tlak vytváří protitlak a tak naše plány nikam nepostupují, naopak se otáčí proti nám a my paradoxně slábneme a pocity méněcennosti jsou tu jak na koni.
Až budete příště uvažovat o nereálných krocích, vzpomeňte si na tento příběh, který vám připomene, že malé věci dělají ten ohromný rozdíl. I když uděláte jen jednu malou vědomou změnu, rozběhne se váš život v tu chvíli novým směrem, který nabídne novou energii, myšlenky, nápady, pocity a činy. Ve skutečnosti neexistují „malé“ dobré skutky.
Vše, co děláme, činí nějakou změnu a my se musíme jen rozhodnout, jakou změnu chceme vidět.
Nemusíme zachránit celý svět, ale když budeme dělat dobré skutky každý den, svět se začne zachraňovat sám a před našima očima. Stačí úsměv, milý pozdrav, pomoci staršímu člověku s taškou, mamince s kočárkem, pozvat přátele na večeři, koupit nebo vyrobit někomu dárek jen tak, pochválit někoho, …. Zkuste to, uvidíte jak rychle vám bude dobře, jen tak.
Stejně jako ten chlapec z příběhu. Věděl, že nemůže pomoci všem hvězdicím, ale udělal vše co mohl v tu chvíli pro svět tím, že jich zachránil alespoň pár.
Dobré skutky dělejme i pro sebe. Posadit se každý den na patnáct minut do klidu a spočinout se sebou, jít se projít do přírody a vnímat ji, protáhnout a prodýchat si tělo, pohladit zvíře, obejmout člověka, pochovat dítě, uvařit si něco dobrého, posedět s přáteli… to jsou milé drobnosti, které diametrálně změní kvalitu našeho života a nic nestojí.
K tomu, abychom činili pozitivní změny ve svém životě, nemusíme být krásní, bohatí, společensky mocní nebo dokonalí, musí nám jen záležet na nás samých a světě kolem a pak konat.
Michaela
Autor: Michaela Mia Weissová, foto: Pinterest, www.slunecnyzivot.cz
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno autora, zdroje, aktivní odkaz na www.slunecnyzivot.cz a celá tato poznámka. Díky!
