Duchovno?!

duchovnoSpousta lidí si myslí, že duchovno je něco, kolem čeho se musí chodit po špičkách a neslyšně. Že je to něco na piedestalu. Něco, k čemuž klíč leží někde mimo nás a za čím se musíme hnát prostřednictvím stohů knih a nekonečnou sérií přednášek a terapií. Něco, čemu rozumí jen vyvolená hrstka lidí, kteří chodí nejlépe bosi, jedí jen živou stravu a jsou bez emocí. Něco, co není „normální“. Něco, k čemu potřebujeme znát duchy, anděly, Plejády, diskarnáty, tarot, witchcraft, hlubinnou psychologii, automatickou kresbu, šamanismus, čtení z ruky, astrální cestování, holotropní dýchání nebo se musíme zmítat v extázi na ohňových festivalech a být strašně esoteričtí.  Prdlajs!

 

Co je vlastně duchovno? 

Je to jen slovo. Stejně zprofanované, jako například Bůh, esoterika, transformace, poselství, osvícení a mnoho dalších. Velmi lehce zneužitelné, závádějící, občas manipulativní, pro někoho až strašidelné. Slovo, které může vyvolávat posuzování, povyšování, spasitelské komplexy, pocity méněcennosti, oddělování se od celku a pumpovat „duchovní ego“.

 

slovaCo kdybychom se už vykašlali na složité pojmy a separace? Pojďme se bavit co nejjednodušeji tak, aby tomu rozuměli úplně všichni – svým srdcem. Pojďme věci nekomplikovat a říkat pravdu tak obyčejnou, jaká skutečně je. Sestupme do svého člověčenství a přestaňme dávat slovům významy a pocitům slova, které ve skutečnosti nemají. Naciťujme.

Slova jsou velmi omezeným způsobem komunikace, díky které vzniká hodně nedorozumění a nedostačují k vystižení podstaty pocitů nás lidí. Pakliže jsme jen v logu a orientujeme se na samotná slova, byť jsme již začali vnímat jejich skutečnou podstatu, může nás to stejně zavést do slepé uličky. Důležité je poslouchat každou buňkou těla, která zachytává i ty nejjemnější vibrace energie druhého člověka v rozhovoru a z výsledného pocitu nám vyhodí výsledek, o kterém víme, že je Pravda nebo lež. Tečka.

 

chlebaDuchovno v pravém slova smyslu je celý prachobyčejný život, který tu žijeme ze dne na den a vědomě procházíme vším, co nám aktuálně přichází do cesty. Duchovno je pro mě třeba dívat se na rozkvetlý strom nebo si namazat chleba s máslem, sednout si do křesla a příjemně spočinout. Nemusím nad ničím bádat, nic analyzovat, nehodnotit, jestli něco můžu nebo nesmím, protože to říkali na přednášce. Jen oceňuji, že to mohu vnímat. Duchovno je přijímat s láskou a úplně přirozeně všechno, co je nám tu k dispozici právě teď. Mít možnost se beze strachu rozhodnout, zda-li chci to a nebo to. Každý z nás jsme si nejlepším učitelem i žákem, všechno víme, máme to uvnitř sebe a to není žádné „duchovno“ v tom v této době milionkrát skloňovaném SLOVĚ. Chápete, že jsme si vytvořili program, který se bojí slov? Jaká iluze to je?

K tomu, abychom byli duchovní vůbec nic nepotřebujeme. Už tím jsme.

Všichni jsme přirozeně spirituální bytosti, žijící ve více úrovních sebe sama a jsme jednotlivými paprsky celého slunce jako celku. Někdo vědomě, jiný nevědomě, ale všichni jsme jedna velká kolektivní Duše v různých tělech. Není potřeba se oddělovat. Není potřeba se stylizovat do sluníčkoví lidičkové, guru, vymetače všech ezo přednášek a seminářů, do „on je hodně daleko – už to chytil“ nebo musíme jíst jen živou stravu bez ohledu na unikátnost našeho těla a potřeb a další jakékoli počiny řízené strachem a oddělováním se. Všichni jsme na jedné lodi, všichni tu máme stále co řešit a všichni jsme duchovní stejně jako fyzičtí!