Věda a superpotraviny: jsou opravdu super?

Termín superpotravina se stal populárním módním slovem v oblasti potraviny versus zdraví. Neexistuje však žádná technická definice tohoto pojmu a vědecké důkazy o zdravotních účincích těchto potravin – i když často pozitivních – se nemusejí bezpodmínečně vztahovat k reálným pokrmům. Strava založená na rozmanitých výživných potravinách – zahrnující velké množství ovoce a zeleniny – zůstává tou nejlepší cestou, jak zajistit vyvážený příjem potravy, optimální pro zdraví.

 

Původ superpotravin

Pojem superpotravina je často používaný, když se jedná o vztah mezi potravinami a zdravím. Ve sdělovacích prostředcích je plno zpráv o extra-zdravých potravinách, od borůvek a červené řepy až ke kakau a lososu. Tyto zprávy tvrdí, že vycházejí z nejnovějších vědeckých poznatků a ujišťují nás, že konzumace těchto potravin poskytne našim tělesným schránkám ten správný zdravotní impuls, potřebný pro odvrácení nemocí a stárnutí. Jsou však takové zprávy pravdivé?

Současná pozornost, zaměřená na superpotraviny, je zřejmě podnícena všeobecně rostoucím zájmem o vztah mezi potravinami a zdravím, zvláště pak ve vyspělých zemích.¹ Zatím co použití tohoto termínu bylo zaznamenáno již na začátku 20. století, k jeho všeobecnému rozšíření došlo teprve nedávno.² Jednoduché internetové vyhledávání slova „superpotravina“ poskytne téměř 10 milionů výsledků – převážně blogů zabývajících se zdravím a výživou, články z novin a časopisů, jakož i od materiály od dodavatelů potravních doplňků.

Navzdory všeobecnému rozšíření ve sdělovacích prostředcích však neexistuje žádná úřední nebo právní definice superpotraviny. Na příklad Slovník Oxfordské angličtiny popisuje superpotravinu jako „výživově bohatou potravinu, považovanou za zvláště prospěšnou pro zdraví, tělesnou a duševní pohodu“, zatím co Merriam-Websterův slovník pomíjí jakoukoli zmínku o zdraví a definuje ji jako „zvláště výživově bohatou potravinu, plnou vitamínů, minerálů, vlákniny, antioxidantů a/nebo živin rostlinného původu“.^3;4 Obecně řečeno, superpotraviny jsou takové potraviny – zvláště ovoce a zelenina – jejichž obsah živin jim propůjčuje zdravotní prospěšnost vyšší, než je tomu u ostatních potravin.

Jaká jsou fakta?

Chceme-li odlišit pravdu od reklamních triků, je důležité, abychom se důkladně podívali na vědecká fakta, která jsou za tvrzeními o superpotravinách ve sdělovacích prostředcích. Borůvky jsou jedny z populárnějších, dobře známých superpotravin, které jsou často studovány vědci, zajímajícími se o jejich vliv na zdraví. Borůvky obsahují řadu sloučenin působících jako antioxidanty (zejména anthocynaniny) ve vysokých koncentracích. Bylo zjištěno, že růst rakovinných buněk v tlustém střevě člověka je těmito látkami inhibován, nebo jsou tyto buňky přímo ničeny.⁵Borůvky jsou bohaté i na jiné antioxidanty, u kterých se prokázalo, že mohou působit preventivně i reverzivně na věkem podmíněný pokles paměťových schopností u krys.⁶

Antioxidanty jsou molekuly, které chrání buňky v těle před škodlivými volnými radikály. Tyto volné radikály pocházejí ze zdrojů jako je cigaretový kouř a alkohol, vznikají však rovněž přirozenou cestou v těle v průběhu metabolismu. Příliš mnoho volných radikálů v těle má za následek oxidační stres, který pak způsobuje poškození buněk, což může vést k věkem podmíněným chorobám, jako je rakovina, cukrovka a onemocnění srdce.⁷

K jiným druhům ovoce, které řadíme mezi superpotraviny, patří plody açaí a granátová jablka. O dužině plodů açaí bylo zjištěno, že má silné antioxidační vlastnosti, i když možnou zdravotní prospěšnost u lidí je třeba ještě ověřit.^8;9 Výzkumy se šťávou z granátových jablek ukazují, že může u zdravých lidí krátkodobě snižovat krevní tlak, jakož i oxidační stres.^10;11Vysoký krevní tlak i oxidační stres jsou významnými rizikovými faktory pro onemocnění srdce.

Podobně jako šťáva z granátových jablek se doporučuje i červená řepa jakožto superpotravina pro případ srdečních onemocnění. Její vysoké obsahy dusičnanů se v těle přeměňují na oxid dusnatý, který – mimo jiné – snižuje v lidském těle krevní tlak a srážlivost krve.¹² Podobně i kakao snižuje riziko onemocnění srdce tím, že snižuje krevní tlak a zvyšuje pružnost cév. To je zřejmě způsobeno vysokým obsahem flavonoidů v kakau.^13;14 Také losos je běžně zařazován na seznamy superpotravin spolu s rostoucím přesvědčením, že omega-3 mastné kyseliny, obsažené v lososu a dalších tučných rybách, mohou předcházet srdečním problémům u lidí s vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění, jakož i zmírňovat bolesti kloubů u pacientů s revmatickou artritidou.^15;17

 

Podrobnější pohled

Toto je jen několik málo z mnoha studií, které se zabývají vlastnostmi potravin ve vztahu k lidskému zdraví. Na první pohled se zdá, že zdůrazňují existenci nějakých superpotravin; jistě, živiny v těchto potravinách prokázaly, že mají některé vlastnosti, napomáhající zdraví. Podrobnější pohled však odhalí problémy při použití výsledků těchto studií na reálné stravování. Je tomu tak proto, že podmínky, za kterých jsou potraviny studovány v laboratoři, jsou často zcela odlišné od podmínek, za kterých jsou tyto potraviny lidmi běžně konzumovány v každodenním životě.

Jednou významnou charakteristikou výzkumu v této oblasti je snaha používat velmi vysoké koncentrace živin. Ty však obvykle nejsou reálně dosažitelné při běžném stravování. Kromě toho bývají fyziologické účinky mnoha těchto potravin jen krátkodobé.^12;13 To znamená, že lidé by je museli konzumovat často, aby využili jejich zdravotní prospěšnost. To by mohlo být kontraproduktivní, zvláště u některých potravin; na příklad častá konzumace kakaa ve formě čokolády by zvýšila nejen příjem zdraví prospěšných flavonoidů, obsažených v kakau, ale i jiných živin, u kterých se doporučuje jejich konzumaci omezit.

Snad ještě závažnější okolnost při analýze těchto výzkumů je to, že mnohé z nich využívají buďto pokusy na zvířatech, jako jsou krysy, nebo experimenty in vitro za použití izolovaných lidských buněk. Takové typy studií jsou sice užitečné tím, že poskytují vědcům určitou představu o zdraví prospěšných vlastnostech a fyziologických mechanismech působení některých složek potravin, ale bez záruky, že stejné účinky nastanou u lidí při konzumaci v rámci běžného stravování. Studium těchto účinků u lidí je složité: naše strava, geny a životní styl se mění, takže zkoumání vlivu různých živin na zdraví je obtížné. To znamená, že na rozdíl od buněčných kultur a pokusů se zvířaty je při studiu účinků v lidském těle nutný odlišný přístup, který v ideálním případě bude zahrnovat jak studie intervenční (kdy výzkumníci obměňují stravu, aby zjistili vliv potraviny nebo živiny), tak studie sledovací (kdy se sledují vlivy přirozených rozdílů mezi různými typy stravy).

Posledním bodem, který je třeba vzít v úvahu při hodnocení studií o „zdravosti“ potravin, je okolnost, že mnozí výzkumníci studují jednotlivé potraviny izolovaně. Jestliže však lidé běžně konzumují různé kombinace potravin, pak výběr jedné jediné potraviny ke studiu vůbec neodpovídá reálné situaci. Existují důkazy o tom, že v některých případech konzumace více složek potravin zároveň může skutečně zvýšit schopnost těla absorbovat živiny. Například beta-karoten, obsažený v mrkvi a špenátu, se mnohem snáze absorbuje při současné konzumaci se zdrojem tuků, jako je třeba salátový dressing.¹⁸ To názorně ukazuje přednosti stravy, založené na rozmanitých potravinách, na rozdíl od stravy, založené pouze na jedné nebo několika málo superpotravinách.

 

Podtrženo a sečteno

Představa potravin, které jsou výjimečně zdraví prospěšné, je jistě přitažlivá a nepochybně podporovala i zájem veřejnosti o superpotraviny. Věda opravdu prokázala, že některé složky potravin a nápojů mohou být pro nás obzvláště prospěšné. To se také odráží v existenci prokázaných tvrzení, pro které Evropský úřad pro bezpečnost potravin shromáždil dostatečně přesvědčivé vědecké podklady.¹⁹ Současně však není reálné očekávat, že několik málo „superpotravin“ významně zlepší naše zdraví. Vezmeme-li v úvahu, co bylo o superpotravinách prokázáno, je třeba realisticky uvážit, jak by se to mohlo promítnout do skutečné stravy.

Označování některých potravin ve sdělovacích prostředcích jakožto „super“ může také vzbudit dojem, že ostatní potraviny v naší stravě tak zdravé nejsou, zatím co ve skutečnosti nám často poskytují živiny právě tak hodnotné jako ty, které se nacházejí v superpotravinách. Mrkev, jablka a cibule, na příklad, jsou plné zdraví prospěšných živin jako je beta-karoten, vláknina a flavonoid quercetin.²⁰ Celozrnné varianty cereálních potravin jako je chléb, rýže a těstoviny mají zase vysoký obsah vlákniny. Denní příjem vlákniny by měl být u dospělých alespoň 25 g.²¹ Výhodou těchto potravin navíc často bývá, že jsou levné a snadno dostupné. To znamená, že je můžeme bez problémů konzumovat v dostatečném množství a pravidelně, abychom získali maximum z jejich obsahu živin. Vycházíme-li z toho, že většina evropské populace nekonzumuje, v rozporu se stravovacími doporučeními, dost ovoce a zeleniny, pak s navyšováním našeho denního příjmu různých druhů ovoce a zeleniny nás ještě čeká dlouhá cesta ke všeobecně vyšší zdravotní úrovni.²²

Závěr

Pokud jde o zajištění vyrovnaného příjmu živin pro naše zdraví, musíme rozšířit paletu různých potravin v naší stravě, místo toho, abychom se soustředili jen na několik málo potravin s nálepkou „super“. Je důležité, abychom do našeho jídelníčku zahrnuli větší množství různých druhů ovoce a zeleniny. Mnohé evropské státy připravily směrnice týkající se stravování, kterými svým občanům pomáhají tohoto cíle dosáhnout.²³

Literatura

1. European Commission (2010). Functional foods. DG Research. Brussels: Belgium.
2. The Gleaner (1915). Kingston, Jamaica, 24 June 18/2.
3. Oxford English Dictionary, online edition, entry superfood,www.oxforddictionaries.com/. Accessed on 24 April 2012.
4. Merriam-Webster Dictionary, online edition, entry superfood,www.merriam-webster.com/. Accessed on 24 April 2012.
5. Yi W et al. (2005). Phenolic compounds from blueberries can inhibit colon cancer cell proliferation and induce apoptosis. Agric Food Chem 53(18):7320–9.
6. Malin DH et al. (2011). Short-term blueberry-enriched diet prevents and reverses object recognition memory loss in aging rats. Nutrition 27(3):338–42.
7. Dröge W. (2002). Free radicals in the physiological control of cell function. Physiol Rev 82(1):47–95.
8. Lichtenthäler R et al. (2005). Total oxidant scavenging capacities of Euterpe oleracea Mart. (Açaí) fruits. Int J Food Sci Nutr 56(1):53–64.
9. Hassimotto NMA et al. (2005). Antioxidant activity of dietary fruits, vegetables, and commercial frozen fruit pulps. J Agric Food Chem 53:2928–35.
10. Lynn A et al. (2012). Effects of pomegranate juice supplementation on pulse wave velocity and blood pressure in healthy young and middle-aged men and women. Plant Foods Hum Nutr 67(3):309–14.
11. Aviram M et al. (2000). Pomegranate juice consumption reduces oxidative stress, atherogenic modifications to LDL, and platelet aggregation: studies in humans and in atherosclerotic apolipoprotein E–deficient mice. Am J Clin Nutr 71(5):1062–76.
12. Webb AJ et al. (2008). Acute blood pressure lowering, vasoprotective, and antiplatelet properties of dietary nitrate via bioconversion to nitrite. Hypertension 51:784–90.
13. Kris-Etherton PM & Keen CL. (2002). Evidence that the antioxidant flavonoids in tea and cocoa are beneficial for cardiovascular health. Curr Opin Lipidol 13:41–9.
14. Hooper L et al. (2008). Flavonoids, flavonoid-rich foods, and cardiovascular risk: a meta-analysis of randomized controlled trials. Am J Clin Nutr 88(1):38–50.
15. Kris-Etherton PM et al. (2003). Fish consumption, fish oil, omega-3 fatty acids, and cardiovascular disease. Arterioscler Thromb Vasc Biol 23:e20–e30.
16. Delgado-Lista J et al. (2012). Long chain omega-3 fatty acids and cardiovascular disease: a systematic review. Br J Nutr 107(Suppl 2):S201–13.
17. Goldberg RJ & Katz J. (2007). A meta-analysis of the analgesic effects of omega-3 polyunsaturated fatty acid supplementation for inflammatory joint pain. Pain 129(1–2):210–23.
18. Brown MJ et al. (2004). Carotenoid bioavailability is higher from salads ingested with full-fat than with fat-reduced salad dressings as measured with electrochemical detection. Am J Clin Nutr 80:396–403.
19. EU Register on nutrition and health claims:http://ec.europa.eu/nuhclaims/
20. Crozier A et al. (1997). Quantitative analysis of the flavonoid content of commercial tomatoes, onions, lettuce, and celery. J Agric Food Chem 45(3):590–5.
21. EFSA panel on dietetic products, nutrition and allergies (2010). Scientific opinion on dietary reference values for carbohydrates and dietary fibre. EFSA Journal 8(3):1462. Available at:http://www.efsa.europa.eu/en/efsajournal/pub/1462.htm
22. EUFIC Review (2012). Fruit and vegetable consumption in Europe – do Europeans get enough? /article/en/expid/Fruit-vegetable-consumption-Europe/
23. EUFIC Review (2009). Food-based dietary guidelines in Europe./article/en/expid/food-based-dietary-guidelines-in-europe/

 

Eufic