Proč meditovat a jak začít?

Existuje celá řada studií, které dokládají, že když meditujeme, vysíláme úplně jiné vibrace, které ovlivňují nás, vše kolem nás, včetně samotné naší Matky Země. Jsou to vibrace klidu, míru a lásky, které prýští přímo z našeho srdce a prostupují všemi úrovněmi nás samých. Meditace zvyšuje vibrace planety a to způsobuje, že se obecně děje méně hrůz a násilí – všichni stoupáme.

Díky meditaci se také snižují naše myšlenkové frekvence a my můžeme začít pociťovat nádherný stav bytí a pocítit jevy, kterým jsme doposud nevěřili nebo ani nevěděli, že existují. Začneme vnímat prázdný prostor mezi myšlenkami, kdy zmizí čas – minulost, přítomnost i budoucnost a zmizíme i my sami – rozpustíme se ve Světle. Vstoupíme do království srdce a sejdeme se s Bohem uvnitř nás. 

 

Proč meditujeme?

Meditujeme, protože tento svět nás nedokáže naplnit. Takzvaný mír, který cítíme ve svém každodenním životě, je pět minut klidu po deseti hodinách úzkosti, starostí a zklamání. Jsme stále vydáni napospas negativním silám, které jsou všude kolem nás: žárlivosti, strachu, pochybnostem, starostem, úzkosti a beznaději. Tyto síly jsou jako opice. Když se unaví kousáním a několik minut odpočívají, říkáme, že zažíváme mír. Ale to vůbec není skutečný mír, protože v dalším okamžiku nás opět napadají.

Pouze prostřednictvím meditace můžeme získat trvalý mír – božský mír. Když ráno meditujeme a získáme mír třeba na jedinou minutu, tato jedna minuta míru prostoupí celý náš den. Potřebujeme meditaci, protože chceme vrůst do světla a naplnit se světlem. Pokud cítíme, že jsme spokojeni s tím, co máme a čím jsme, pak do říše meditace nemusíme vstupovat.

Důvodem, proč začínáme s meditací, je to, že máme vnitřní hlad. Cítíme, že uvnitř nás je něco zářivého, cosi nesmírného, cosi božského. Cítíme, že to velmi nutně potřebujeme, jenom k tomu teď nemáme přístup. Náš vnitřní hlad vychází s duchovní potřeby.

 

Meditace není únik

Vstupujeme-li do života meditace proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na svá trápení, činíme tak ze špatného důvodu. Jestliže vstoupíme do duchovního života kvůli svému vnějšímu zklamání či nespokojenosti, pak nejspíš u duchovního života nezůstaneme. Dnes nebyly mé touhy uspokojeny, jsem tedy se světem nespokojený. Zítra si však řeknu: „Zkusím to znovu. Tentokrát budu možná spokojen.“ Nakonec však ucítíme, že život tužeb nás nikdy neuspokojí. Ucítíme potřebu vstoupit do vnitřního života. Tomu říkáme aspirace.

 

Co je meditace?

Meditace je lidské sebeprobuzení a Božské Sebenabízení. Když se lidské sebeprobuzení a Božské Sebenabízení setkají, člověk se stane nesmrtelným ve světě vnitřním a Bůh se stane naplněným ve světě vnějším.

Meditace neznamená pouze pět nebo deset minut tiše sedět. Vyžaduje vědomé usilí. Musíme přimět mysl, aby se ztišila a zklidnila. Zároveň musí být natolik pozorná, aby nedovolila vejít rozptylujícím myšlenkám nebo touhám. Když dokážeme mysl uklidnit a ztišit, ucítíme, jak v našem nitru svítá nové stvoření. Je-li mysl prázdná a klidná a z celé naší bytosti se stane prázdná nádoba, naše vnitřní bytost může pozvat nekonečný mír, světlo a blaženost, aby do této nádoby vstoupily a naplnily ji. To je meditace.

Pokud si myslíme, že jsme to my, kdo se snaží meditovat, pak se meditace zdá komplikovaná. Skutečnou meditaci neprovádíme my. Provádí ji náš vnitřní pilot, Nejvyšší, který stále medituje v nás a naším prostřednictvím. My jsme pouze plavidlo a Jeho necháváme, aby nás naplnil celým Svým Vědomím.

Začínáme se svým osobním úsilím, ale jakmile jdeme hlouběji, vidíme, že to není naše úsilí, které nám dovoluje vstoupit do meditace. Je to Nejvyšší, který medituje v nás a skrze nás, s naším vědomým vnímáním a souhlasem. Každá lidská duše má svůj způsob meditace.

 

Jak začít?

Jste-li úplný začátečník, můžete začít čtením několika duchovních knih či spisů. Dají vám inspiraci. Měli by jste číst knihy duchovních Mistrů, ke kterým máte naprostou důvěru a kteří dosáhli nejvyššího vědomí. Pouze ti, kteří pravdu poznali budou moci Pravdu nabídnout. Čtením jejich knih získáte inspiraci. Také je vhodné se sdružovat s lidmi, kteří již určitou dobu meditují. Tito lidé možná nemají předpoklady k tomu, aby vás učili, ale mohou vás inspirovat. I kdyby jste jen mezi nimi seděli při meditaci, vaše vnitřní bytost od nich nevědomě převezme určitou meditační sílu. Nic nekradete, pouze vaše vnitřní bytost přijímá pomoc, aniž byste o tom navenek věděli. Zpočátku byste neměli na meditaci ani myslet. Pokuste si prostě stanovit určitou denní dobu, kdy se budete snažit být klidní a tišší a ciťte, že těchto pět minut patří vaší vnitřní bytosti a nikomu jinému. Pravidelnost je ohromě důležitá. Co všichni potřebujeme je pravidelné cvičení a pravidelnou dobu.

Začátečníci by měli začít s koncentrací. Neboť v okamžiku, kdy se snažíte uklidnit mysl a vyprázdnit jí, objeví se miliony nevítaných myšlenek a nedovolí vám meditovat ani sekundu. Jestliže se koncentrujete, v té chvíli odmítáte špatné myšlenky, které se do vás snaží vstoupit. Proto na začátku cvičte po několik minut koncentraci ( na květinu, na plamen svíčky, na třetí oko – bod mezi obočím, na dech, …). Za několik týdnů a měsíců se můžete pokusit o meditaci. Koncentrace znamená vnitřní bdělost a ostražitost. Když se naučíme koncentrovat, bude pro temné síly jako je strach, pochybnost, starost a úzkost, velmi obtížné do nás vstoupit. Vejde-li pochybnost do naší mysli, síla koncentrace ji roztrhá na kousky. Koncentrace je dynamická vůle mysli, která v nás působí pro přijímání světla a zamítání temnoty. Když se například koncentrujeme na okvětní lístek květiny, snažíme se cítit, že na celém světě neexistuje nic, než tento lístek. Nedíváme se ani dopředu, ani dozadu, nahoru ani dolů, pouze se snažíme jemně pronikat předmětem naší jednobodovou koncentrací.

Jak říká Mistr Sri Chinmoy: “ Z duchovního pohledu je každý hledající začátečníkem. V okamžiku, kdy chcete dělat neustálý a nepřetržitý pokrok, v tom okamžiku se stáváte věčným začátečníkem.“

Proto nechávejme věcem volný průběh a na nic netlačme.

Když nám život nedává radost, ale my cítíme, že radost chceme, znamená to, že jsme duchovně hladoví. Jsme-li duchovně hladoví, budeme jíst duchovní potravu. Když nemáme hlad, nebudeme jíst. Když jsme se patnáct nebo dvacet let o duchovní život upřímně nezajímali, skočíme-li najednou do moře duchovnosti, nebudeme schopni plavat. Proto vše dělejme pomalu, pevně a postupně. Nejdříve se pohybujme okolo vody a krok za krokem se učme, jak plavat. Nakonec přijde čas, kdy budeme umět plavat dobře. Ale protože máme vnitřní hlad, znamená to, že jsme připraveni začít.

 

Meditace je nádherným nástrojem k přestupu z hlavy do srdce – k opravdovému prožitku. Všechny odpovědi nosíme v sobě, stačí se jen otevřít a spojit sám se sebou – se svým srdcem, které je pokladnicí všech odpovědí. Díky meditaci se stáváme jemnější, intuitivnější, prozářenější, vědomější, spojeni se vším, mladší, radostnější, zdravější – v souladu.

Přeji nám všem, abychom měli hlad po duchovním poznání, protože ten hlad nás navede na pravou cestu srdce, na které nám bude nádherně a staneme se tím, kým jsme – milujícími a milovanými. 

 

 

výběr z knih Sri Chinmoye