Náš dech má vliv na všechny hlavní orgány. Většina z nás si však své vnitřní orgány neuvědomuje. Jen málo z nás zná jejich umístění v těle.
Musíme si uvědomit, že ačkoli jsou vnitřní orgány a tkáně dobře vybaveny nervy, vjemy v těchto oblastech nejsou tak silné jako vjemy v oblastech blíže povrchu těla, zejména kůže. Například bolest v určitém orgánu je často přenášena míšními nervy do jiného místa, takže se zdá, že ji cítíme pod povrchem kůže. Je známo, že srdeční potíže často cítíme nejdřív v pažích, ramenou a krku, ale už tak dobře známo není, že bolest v děloze nebo slinivce břišní cítíme v bederní krajině, bolest v ledvinách cítíme v tříselné krajině, bolest bránice v ramenou.
Zde uvedu pár vizualizačních cvičení k posílení spojení se s tělem:
1. Představujme si a vnímejme své vnitřní orgány
Zaujmeme základní pozici v sedě. Představme si a vnímejme umístění svých vnitřních orgánů. Když si představujeme určitý orgán, snažíme se jej nahmatat rukou. Začněme nejjednodušším orgánem- tenkým střevem ( v krajině pupeční ). Pak přejdeme k játrům (na pravé straně hrudního koše ), pak k žaludku, slinivce břišní a slezině ( které jsou na levé straně hrudního koše ). Potom si představujeme svůj trakčník a tlusté střevo. (Trakčník začíná na konci tenkého střeva poblíž kyčelní kosti, stoupá po pravé straně břicha a tam se obrací kolem jater. Odtud přechází mezi hrudní kostí a pupkem na druhou stranu těla, obrací se za žebry na levé straně trupu a klesá směrem k levé kyčli. Poblíž kyčle se obrací ke středu těla a vede do konečníku) Nyní se soustředíme na srdce (uprostřed hrudi), plíce (na obou stranách srdce) a ledviny (chráněné po obou stranách dolními žebry). Když ohmatáváme tyto oblasti, vnímáme, jak se nám uvolňují svaly a tkáně kolem těchto orgánů. Každý orgán vnímáme alespoň několik minut.
2. Vnímáme vnější pohyb svého dechu
Nyní si položíme ruce na dolní část hrudi, spodní hranou každé ruky se dotýkáme spodní strany žeber a spojíme konečky prostředníků na dolním kraji hrudní kosti. V této oblasti je přední část bránice připojena k žebrům. Střední část bránice je o něco výše, přibližně v úrovni bradavek. Sledujeme svůj dech. Vnímáme, jakým směrem se bránice pohybuje při nadechování a vydechování. Nedýcháme násilně a nesnažíme se nic změnit. Jen si uvědomujeme svůj dech.
Nyní si položíme ruce na pupek. Cítíme při nadechování nějaký pohyb uvnitř břicha? Nyní si dáme ruce na dolní žebra na přední straně těla. Jaké pohyby cítíme při nadechování? Jaké při vydechování? Nyní si položíme ruce na dolní žebra na obou stranách těla. Co se děje, když se nadechujeme? Když vydechujeme? Nyní si dáme ruce na kříž v oblasti ledvin (naproti žaludku, mezi druhým a třetím bederním obratlem). Cítíme nějaký pohyb při nadechování a vydechování? Nyní si položíme ruce na horní část hrudníku. Vnímáme co se děje, když nadechujeme a vydechujeme. Uvědomujme si všechna napětí a omezení ve svém dýchání. Každé oblasti věnujeme alespoň dvě nebo tři minuty.
3. Vnímejte své tělo hlouběji
Nyní cvičení opakujeme. Tentokrát však vnímáme své pocity hlouběji. Vnímáme pohyby svého dechu a představujeme si, jak ovlivňují naše vnitřní orgány. Položíme si ruce na střední část hrudi jako v předešlém cvičení. Cítíme při nadechování tlak bránice na naše vnitřní orgány? Na které? Co se děje, když vydechujeme? Nyní si dáme ruce na pupek. Co se při nadechování a vydechování děje v oblasti tenkého střeva? Nyní položíme ruce na dolní žebra na přední straně těla a vnímáme co se děje v oblasti ledvin na pravé straně těla a v oblasti žaludku a slinivky na levé straně. Pokračujume ve stejném pořadí jako v předešlém cvičení.
4. Uvědomujeme si své emoce
Nyní cvičení zopakujeme. Tentokrát vnímáme pocity tepla, chladu, sucha nebo vlhka kolem jednotlivých orgánů. Zároveň si uvědomujme všechny své emoce. Nesnažíme se je analyzovat ani posuzovat. Jan je vnímáme. Je to jako bysme širokoúhlou čočkou svého vnímání brali vnitřní momentky svého vnitřního vědomí. Tohle je základní cvičení – cvičení, které bychom měli dělat každý den. Až se naučíme brát vnitřní momentky svého vědomí v klidných situacích, zjistíme, že to děláme spontánně, i když jsme třeba mezi lidmi.
Buďme trpěliví. Naučit se sledovat vzájemné vztahy mezi dechem, tkáněmi, orgány a emocemi je důležitým krokem při sebeléčení. Nejen že nám to pomůže uvědomit si nevědomé postoje, které vyvolávají stres v našem životě, ale také nám to usnadní tyto postoje překonat.
Přeji nám, abychom se dokázali spojit se sebou samými a pochopili život v našem těle.
výňatky z knihy Tao dechu od Dennise Lewise
