Symbolický význam orgánů


telo„Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal taky duchovně krásným.“ 

Christian Morgenstern


Naše slovo „symbol“ pochází z řeckého symballein = sloučit, smíchat. V antice to byl hliněný kroužek, s jehož pomocí se věrní druhové i po letech s jistotou opět poznali. Při loučení se rozlomil na dvě části a jejich uložením bylo možné po libovolně dlouhé době potvrdit spojení přátel.

Jestliže chápeme nemoc jako symbol, otevírá nám to šance přijít na stopu současným životním úkolům. Tělesný aspekt nemoci má přitom ústřední význam, neboť teprve pomocí něho dospějeme k významu příznaků.

Abychom pochopili člověka při výkladu obrazu nemoci v jeho celku, je nezbytné sloučit všechny jednotlivé dojmy do jednoho vzoru, příp. všechny malé symboly do jednoho rozsáhlého.

Symboly dnes vyjadřují souvislost formy a obsahu a stejným způsobem nám pomáhají poznat souvislosti a spojení. Tělesné obrazy nemocí nám dovolují přiblížit se k duševním obsahům, které jsou v nich zakódovány.

Všechno stvořené pochází z jedinosti a ztělesňuje se vstoupením do polarity. Každý krok do ztělesnění vede hlouběji do polarity. Nemoc patří k cestě do polarity. Jestliže uvažujeme v posloupnostech, bylo by nutno přiznat duchovně duševní složce vůbec první místo před tělem. Ve střetnutí s nemocí se tato složka přesto osvědčuje, obě je nutno považovat za rovnocenné a v žádném případě nelze podřízené tělesné rovině přiznávat přednost nebo dokonce nárok na výhradní zastoupení, jak se to sále ještě děje v lékařství.

 

Achillova pata– nejsilnější vaz těla, klasická slabina zranitelnost, duševní elán, pokrok, vzestup

bok levý- levá strana těla– ženská citová strana

brada– vůle, schopnost prosadit se, cílevědomost,

bránice– hranice mezi horním a dolním světem, sídlo duše, domov dechu

břicho– pocit, instinkt, požitek, místo zaopatření

břišní dutina– bezpečí, těžiště, domov orgánů

cévy cesty, po kterých se dopravuje životní síla, energetické cesty, zprostředkovává, komunikace

čakry– spojení s kosmem

čelistní dutina– lehkost a vzdušnost hlavy

čelo– konfrontace, někomu „čelit“, chtít hlavou prorazit zeď, prosazovat se, duchovní síla

dáseň– kolébka zbraní, lůžko zubů, prvotní důvěra

dlaně– poctivost, otevřenost, miska potřebnosti

dolní čelist– základna brady je výrazem vůle a prosazování, základna našich spodních zbraní- zubů

erotogenní zóny– rozkoš, plochy dráždění

hlas– vyjadřování hlasu, komunikace

hlasivky– struktury, které rozezníváme a které rozeznívají nás, komunikace

hlava– hlavní místo těla, osobní zeměkoule mikrokosmu, protipól těla, domov rozumu a myšlení,

hlezenní kloub– základ měkkého, pružného pohybu, původ vzpřímení na zadní nohy, základ odrazu

hltan– vložit (majetek), spolknout ( nějakou firmu), obranný kruh

horní čelist– statický základ horních zbraní (zubů)

hrtan– vyjadřování, domov řeči a zpěvu, hudební nástroj těla

hrudník– pocit vlastního Já, pancíř charakteru, kostěná klec na plicní křídla a na srdce, moc, důležitost, ochrana a jistota pro srdce a plíce

hýždě– pasivní schopnost vydržet, něco vysedět

chodidla– porozumění, stálost, stabilita, trvalost, pokora, spjatost s domovem, zakořenění, kontakt k matce Zemi

chrupavčitá tkáň– pružnost, substance na stavbu mostů, schopnost spojovat

chuťové pohárky– chuťové senzory, ochutnavači. Chutě a výběr stravy nám mohou prozradit zda se jedná o člověka intelektuálního (má rád slaná a vydatná jídla), konzervativního (má rád konzervované potraviny, především uzeniny), smyslného (má rád ostré, kořeně